JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 144/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. února 2008 dovolání, které podal obviněný L. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 1 To 5/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 1 T 5/2000, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2006, sp. zn. 1 T 5/2000, byl obviněný L. Š. uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je ve výroku rozhodnutí v návětí a pod body 1) – 6) na str. 1 – 2 uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce a povolání spojeného s oprávněním jednat jménem obchodní společnosti a zákaz podnikání v oboru s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, na dobu pěti let.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným:

- Palírna U z. s., S. P., komanditní společnost, ve výši 603.583,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,01% za každý den prodlení od 4. 3. 2000 do zaplacení,

- S. P., a. s., ve výši 3.467.639,- Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Palírna U z. s., S. P., komanditní společnost, odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození B. S., Č. v., a. s., dále JUDr. M. D., konkursní správce M. H., a. s., a W. W., spol. s r. o., odkázáni s požadavkem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Naproti tomu byl obviněný L. Š. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 17. 4. 2000, sp. zn. 2 KZv 31/99, pro skutky pod body 7) – 11) obžaloby popsané na str. 6 – 7 výroku rozsudku, jimiž měl spáchat (podle obžaloby) pokračující trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.

Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o obžalobě obviněných P. B., V. L. a J. K. a o uplatněných nárocích na náhradu škody dalších poškozených subjektů.

Proti tomuto rozsudku podali obvinění L. Š., P. B. a V. L. odvolání.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 1 To 5/2007, byl z podnětu odvolání obviněného L. Š. napadený rozsudek podle § 259 odst. 2 tr. ř. zrušen z důvodu uvedeného v § 258 odst. 1 písm. f) tr. ř. ohledně tohoto obviněného ve výroku o náhradě škody týkající se poškozeného S. P., a. s. Podle § 265 tr. ř. byl poškozený S. P., a. s., odkázán se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních (Poznámka: o odvolání obviněných P. B. a V. L. bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 1 To 71/2006).

Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný L. Š. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které zaměřil do výroku o vině a opřel je o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Podle jeho názoru „byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání“.

V podání obviněný uvedl, že vrchní soud nesprávně posoudil ustanovení § 233 odst. 2 tr. ř., přičemž poukázal na znění jeho věty první a druhé. Namítl, že v jeho případě nebyla pětidenní lhůta k přípravě zachována a bylo tudíž výrazně zkráceno jeho právo na obhajobu. Uvedl, že o konání veřejného zasedání se dozvěděl dne 21. 8. 2008 v odpoledních hodinách a okamžitě se snažil kontaktovat svoji obhájkyni JUDr. J. F., což se mu však nepodařilo. Již před odvolacím soudem dne 23. 8. 2007 namítl, že nemohl konzultovat postup a taktiku obhajoby v nařízeném veřejném zasedání. Pokud se k veřejnému zasedání namísto zvolené jmenované obhájkyně v substituci dostavila Mgr. B. Š., tak s tím nesouhlasil, a z výše uvedených důvodů se nevyjadřoval ani k prováděným důkazům.

Dále obviněný konstatoval, že i vrchní soud v napadeném rozhodnutí přiznal, že pětidenní lhůta k přípravě veřejného zasedání nebyla u jeho osoby zachována. Podle názoru soudu však měl dostatečnou dobu na přípravu, když jednání bylo z důvodu jeho nemoci několikrát odročeno a o konání veřejného zasedání věděl téměř sedm měsíců. Současně dovodil, že není důvod obviněnému opětovně poskytovat lhůtu ke každému nařízenému jednání. V této souvislosti obviněný poukázal na rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – věci trestní pod č. 35/2002, z něhož vyplývá, že pětidenní lhůta k přípravě na veřejné zasedání stanovená v § 233 odst. 2 tr. ř. pro doručování předvolání, resp. vyrozumívání o tomto zasedání některým osobám, se nevztahuje na jejich přípravu k odročenému veřejnému zasedání. V případech, kdy dojde k zásadní změně projednávaných otázek, však bude namístě s ohledem na zásadu vyplývající z čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle které má obviněný právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby, poskytnout obviněnému, popř. i jeho obhájci potřebnou lhůtu na jejich přípravu k odročenému veřejnému zasedání. V návaznosti na to obviněný zmínil svou dlouhodobou pracovní neschopnost bez přerušení, přičemž jeho onemocnění vylučovalo konzultaci a přípravu obhajoby u veřejného zasedání. Odkázal i na dopis obhájkyně JUDr. J. F. ze dne 3. 7. 2007 adresovaný vrchnímu soudu, kterým doplnila jeho odvolání a přednesla nový důležitý důkaz – tzv. „seznam zboží na skladě“, který hodlal u veřejného zasedání sám přednést. Tím, že se nemohl o strategii obhajoby poradit se svou obhájkyní, bylo jeho právo na obhajobu významně zkráceno. Zopakoval, že o veřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2007, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, se dozvěděl dne 21. 8. 2007 a pětidenní lhůta k přípravě tedy zachována nebyla. Jestliže soud tyto námitky nevzal v potaz, porušil ustanovení § 233 odst. 2 tr. ř., neboť mu neumožnil dostatečnou lhůtu k přípravě, když argument, že celých sedm měsíců věděl o konání veřejného zasedání a mohl se připravit, je s ohledem na jeho nemoc nesprávný.

V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu věc přikázal k novému projednání.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.

Státní zástupkyně připomněla, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Uvedený dovolací důvod je ve vztahu k veřejnému zasedání v rámci řízení u odvolacího soudu naplněn především v případě, pokud je porušeno příslušné ustanovení o přítomnosti obviněného. Jde zejména o ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Obviněný L. Š. nebyl z žádného uvedeného důvodu omezen na své osobní svobodě, takže se na něj zmíněné ustanovení nevztahovalo.

Dále státní zástupkyně uvedla, že v souvislosti s dovolací argumentací obviněného je třeba nejprve řešit otázku, zda jím uplatněné dovolací námitky lze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. podřadit. V této spojitosti zdůraznila, že porušení ustanovení § 233 odst. 2 tr. ř. v tom smyslu, že obviněnému není poskytnuta alespoň minimální zákonem stanovená lhůta na přípravu k veřejnému zasedání, není možné namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Ani poskytnutí kratší než stanovené lhůty samo o sobě nemá vliv na přítomnost obviněného u veřejného zasedání, ledaže nedodržení této lhůty zabránilo obviněnému v tom, aby se mohl osobně zúčastnit veřejného zasedání. Ustanovení § 233 odst. 2 tr. ř. totiž otázku přítomnosti obviněného u veřejného zasedání v zásadě ani neupravuje. Předmětem jeho úpravy je zajištění efektivity přítomnosti obviněného či dalších osob při veřejném zasedání, což však je, a to na rozdíl od přítomnosti jako takové, další kategorií, kterou pod uplatněný dovolací důvod, jenž výslovně poukazuje na ustanovení o přítomnosti obviněného, nelze podřadit. V návaznosti na to státní zástupkyně konstatovala, že v dovolání byl sice citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, avšak konkrétními argumenty uplatněnými v dovolání naplněn nebyl. Současně připomněla, že pětidenní lhůtu k přípravě veřejného zasedání podle § 233 odst. 2 tr. ř. není třeba zachovávat, dojde-li k odročení veřejného zasedání. K tomu, aby bylo zajištěno skutečně reálné právo obviněného na obhajobu spočívající i v tom, že bude mít dostatek času, aby se mohl na veřejné zasedání připravit, totiž sloužila již lhůta, kterou měl k přípravě na první termín veřejného zasedání. Státní zástupkyně zdůraznila, že Vrchní soud v Praze na žádném zákonném oprávnění obviněného nezkrátil a postupoval správně, pokud k jeho žádosti a z důvodů jím uváděných veřejné zasedání neodročil.

Závěrem vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného L. Š. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který lze aplikovat v případě, když byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Citovaný dovolací důvod je ve vztahu k veřejnému zasedání v rámci řízení u odvolacího soudu naplněn především tehdy, pokud je porušeno příslušné ustanovení o přítomnosti obviněného na takovém úkonu. Jde zejména o ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. U obviněného L. Š. však o takovou situaci nešlo, a tudíž se na něj zmíněné ustanovení nevztahovalo. Navíc obviněný byl veřejnému zasedání konanému o jeho odvolání osobně přítomen.

Obviněný L. Š. shledává naplnění uplatněného dovolacího důvodu v podrobnostech v tom, že při vyrozumění o veřejném zasedání nebyla dodržena stanovená lhůta, tedy poukazuje na porušení ustanovení § 233 odst. 2 věty první a druhé tr. ř., podle kterého den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob, jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána.

Ke zmíněné námitce je především nutné konstatovat, že případné porušení ustanovení § 233 odst. 2 tr. ř. v tom smyslu, že obviněnému není poskytnuta alespoň minimální zákonem stanovená lhůta na přípravu k veřejnému zasedání – byť se bezpochyby jedná o porušení jednoho z práv obviněného – nelze napadnout prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť ani poskytnutí kratší než stanovené lhůty samo o sobě nemá vliv na přítomnost obviněného u veřejného zasedání, ledaže nedodržení této lhůty zabránilo obviněnému v tom, aby se mohl osobně zúčastnit veřejného zasedání (např. vzhledem k nemožnosti odložit jinou činnost). Ustanovení § 233 odst. 2 tr. ř. totiž otázku přítomnosti obviněného u veřejného zasedání (na rozdíl např. od znění § 233 odst. 1 tr. ř.) v zásadě ani neupravuje. Předmětem jeho úpravy je spíše zajištění efektivity přítomnosti obviněného či dalších osob při veřejném zasedání, což je však na rozdíl od přítomnosti jako takové již kategorií další, rozvinutější, kterou pod uplatněný dovolací důvod, jenž výslovně poukazuje na ustanovení o přítomnosti obviněného, není možno podřadit.

Lze proto uzavřít, že v mimořádném opravném prostředku byl sice citován zákonný důvod podmiňující podání dovolání, a to podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., přičemž konkrétní argumenty v něm obsažené vycházejí z důvodu jiného, který v zákoně není uveden.

Nad rámec podaného dovolání je možno ve stručnosti uvést následující skutečnosti. Ze spisového materiálu vyplývá, že předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze nařídila konání veřejného zasedání o odvolání obviněných P. B., V. L. a L. Š. na den 30. 1. 2007, sp. zn. 1 To 71/2006, přičemž obviněný L. Š. byl o jeho konání vyrozuměn dne 5. 1. 2007 (č. l. 2293 spisu). Z důvodu onemocnění obviněného (doklad o pracovní neschopnosti vystavený lékařem je datován 29. 1. 2007 – č. l. 2295 spisu) předsedkyně senátu přeložila nařízení veřejného zasedání na den 27. 2. 2007. O tomto termínu byl obviněný vyrozuměn dne 1. 2. 2007 (č. l. 2294 spisu). S ohledem na nemoc obviněného L. Š. (doklad o pracovní neschopnosti vystavený lékařem je datován 22. 2. 2007, č. l. 2299-2230 spisu) byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 1 To 71/2007, podle § 23 odst. 1 tr. ř. jeho věc vyloučena ze společného řízení (č. l. 2314-2315 spisu). Další veřejné zasedání o odvolání bylo nařízeno na den 25. 5. 2007, o čemž byl obviněný L. Š. vyrozuměn dne 24. 4. 2007 (č. l. 2293 spisu). Pro přetrvávající onemocnění obviněného se však nekonalo. Jelikož ve zprávě ošetřující lékařky byly uvedeny psychické problémy znemožňující jeho účast u jednání soudu, byl opatřením předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze přibrán znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, za účelem vypracování znaleckého posudku. V něm mělo být posouzeno, zda s ohledem na psychický stav obviněného je schopen účasti při jednání odvolacího soudu a v případě závěru o neschopnosti účasti při jednání, stanovit předpoklad, jak dlouhou dobu bude takový stav trvat (č. l. 2303-2304 spisu). S ohledem na zjištění znalce, podrobněji popsané v posudku (č. l. 2329-2341 spisu), týkající se schopnosti obviněného účastnit se jednání soudu, bylo veřejné zasedání o odvolání nařízeno na den 23. 8. 2007. O tomto termínu byl obviněný vyrozuměn 21. 8. 2007 (č. l. 2345 spisu) a veřejnému zasedání byl, jak již bylo řečeno, osobně přítomen.

Z uvedeného přehledu je zjevné, že z popsaných důvodů muselo být veřejné zasedání o odvolání obviněného L. Š. vícekrát odročováno či překládáno na jiný termín. Vrchnímu soudu v Praze nelze vytýkat pochybení, když dne 23. 8. 2007 nevyhověl návrhu obviněného na další odročení veřejného zasedání. Pětidenní lhůta k přípravě na veřejné zasedání stanovená v § 233 odst. 2 tr. ř. pro doručování předvolání, resp. vyrozumění o tomto zasedání některým osobám se nevztahuje na jejich přípravu k odročenému veřejnému zasedání (viz rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – věci trestní pod č. 35/2002). Je zřejmé, že v tomto smyslu byla zmíněná lhůta u obviněného zachována. V této spojitosti je potřebné poznamenat, že obviněný měl např. řadu dnů na přípravu již v lednu 2007, neboť o konání veřejného zasedání byl vyrozuměn dne 5. 1. 2007 a pracovní neschopnost byla lékařem vystavena až dne 29. 1. 2007. Současně z trestního spisu vyplývá, že v době tvrzené nepřetržité nemoci se dne 20. 2. 2007 obviněný dostavil do trestní kanceláře Vrchního soudu v Praze za účelem nahlédnutí do spisu, a to v době od 10.00 – 11.05 hod. (č. l. 2297 spisu). Rovněž nedošlo k zásadní změně projednávaných otázek, aby bylo namístě s ohledem na zásadu vyplývající z čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle které má obviněný právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby, poskytnout obviněnému, popř. jeho obhájkyni potřebnou lhůtu na jejich přípravu k odročenému veřejnému zasedání. Nelze tudíž akceptovat tvrzení obviněného L. Š., že na přípravu své obhajoby měl méně než pět dnů. Pokud jde o obhájkyni obviněného JUDr. J. F., tak byla o konání všech ve věci nařízených veřejných zasedání o odvolání vyrozuměna v zákonem stanovené lhůtě. Jestliže dala z důvodu časové kolize přednost obhajobě v jiné trestní věci, jde o postup ustanovením § 26 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších zákonů, předvídatelný – advokát se v rámci svého pověření může dát zastoupit jiným advokátem. V tomto smyslu práva a povinnosti obhájce obviněného u veřejného zasedání o odvolání vykonávala v substituci Mgr. B. Š. Sám obviněný L. Š. při zvolení obhájkyně JUDr. J. F. s takovým případným postupem souhlasil, jak plyne z jím podepsané plné moci (č. l. 377 spisu).

Podle názoru Nejvyššího soudu je z rozhodnutí odvolacího soudu zřejmé, že věnoval náležitou pozornost tomu, zda jsou splněny podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání dne 23. 8. 2007, přitom zásadně správné úvahy, včetně toho, proč ze strany obviněného bylo shledáno i určité obstrukční jednání, jsou v podrobnostech rozvedeny na str. 7 až 11 odůvodnění napadeného usnesení.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného L. Š. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. února 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vydáno: 21. February 2008