JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 1401/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2008 o dovolání obviněné I. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2006, č. j. 11 To 207/2006-118, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 2 T 17/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 30. 3. 2006, č. j. 2 T 17/2006-103, byla obviněná I. P. uznána vinnou trestným činem soulože mezi příbuznými podle § 245 tr. zák., kterého se dopustila tím, že „v přesně nezjištěné době v průběhu měsíce července 2004 v místě jejího trvalého bydliště v domě čp. v ul. N. T. v B. n. L., okres P. –v. při vědomí sourozeneckého vztahu založeného společně jejich oběma rodiči s odsouzeným J. P., nejméně jednou vykonala soulož, v jejímž důsledku otěhotněla a následně dne 30. 3. 2005 porodila syna V.“, a byla odsouzena podle § 245 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, když podle § 60a odst. 1 tr. zák. jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu nad obviněnou a podle § 60a odst. 2 tr. zák. byla zkušební doba stanovena v trvání dvou let.

Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu Praha-východ podala obviněná odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2006, č. j. 11 To 207/2006-118, podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto, neboť bylo podáno opožděně.

Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2006, č. j. 11 To 207/2006-118, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., když jeho naplnění spatřuje v tom, že „neměla v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měla, a zároveň byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání o odvolání“. V odůvodnění svého dovolání pak k uplatněnému dovolacímu důvodu uvádí, že proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání, „avšak obhájci obviněné nebylo doručeno předvolání k jednání před odvolacím soudem, ač se jednalo o případ nutné obhajoby ve smyslu § 36 odst. 2 tr. ř., a odvolací soud rozhodl bez přítomnosti obhájce“. Poukazuje na tu skutečnost, že ustanovení obhájce nebylo zrušeno, a proto odvolací soud pochybil, když o odvolání obviněné rozhodl bez přítomnosti obhájce, čímž naplnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Závěrem podaného dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil „rozsudek Krajského soudu v Praze a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a Krajskému soudu v Praze přikázal, aby předmětnou věc znovu projednal a rozhodl za přítomnosti obhájce obviněné“.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se k dovolání obviněné vyjádřil, navrhl Nejvyššímu soudu postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněné odmítnout, neboť uplatněnými námitkami nebyl dovolací důvod naplněn.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Obviněná podala dovolání s odkazem na dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který je dán v případě, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, v tomto směru také obviněná svoji námitku cituje doslovně se zněním zákona, aby dále uvedla, že „zároveň byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání o odvolání“ – tato námitka svým obsahem odpovídá ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Vzhledem k tomu, že v tomto směru nebyl uplatněn dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., zabýval se Nejvyšší soud uplatněnými námitkami z hlediska jejich obsahu, nikoli pouze formálním označením. Sama obviněná na straně druhé svého dovolání uvádí, že se v jejím případě jednalo o důvod nutné obhajoby, obhájce jí byl ustanoven a toto ustanovení nebylo zrušeno, a proto odvolací soud pochybil, když rozhodl bez přítomnosti obhájce, čímž naplnil dovolací důvod předpokládaný ustanovením § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Z uvedené argumentace je nesporné, že obviněná nečiní rozdílu mezi shora zmíněnými dovolacími důvody a skutečností, pro kterou dovolání podává, je to, že ani ona, ani její obhájce, nebyli vyrozuměni o konání řízení před odvolacím soudem, čímž byl naplněn dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. /na případ, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání dopadá znění § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř./. V souvislosti s podaným dovoláním je třeba dále uvést, že soud druhého stupně podle § 253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněné zamítl jako opožděně podané. Pro případ, že by byly porušeny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, mohla by obviněná dovolání podat s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v první alternativě; k tomu Nejvyšší soud uvádí, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

K první části dovolacího důvodu (první alternativa) podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod (v části první) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí. Obviněnou však uvedená námitka uplatněna nebyla.

Obviněná, jak již bylo shora uvedeno, zpochybňuje procesní postup soudu druhého stupně, který ani jí ani jejího obhájce neobeslal k jednání, jehož předmětem bylo projednání jejího odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž v uvedeném postupu soudu odvolacího spatřuje uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Zde je však nezbytné uvést, že jí uplatněné námitky jsou zcela irelevantní, dovolací důvod nenaplňující. K tomu musí Nejvyšší soud uvést následující. Ustanovení § 240 tr. ř. stanoví, že v neveřejném zasedání rozhoduje soud tam, kde není zákonem předepsáno, že se rozhoduje v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. O odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání. Též v neveřejném zasedání může učinit rozhodnutí podle § 253, § 255 a § 257 tr. ř. /viz § 263 odst. 1 písm. a) tr. ř./. Z výše uvedeného je patrno, že pokud odvolací soud v rámci přípravy věci shledá, že nejsou dány důvody pro konání veřejného zasedání, např. proto, že odvolání bylo podáno opožděně, nařídí ve věci neveřejné zasedání. Neveřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele. Jiné osoby jsou z účasti na veřejném zasedání vyloučeny (viz. § 242 tr. ř.). Pokud se obviněná, resp. obhájce domáhali své účasti u neveřejného zasedání před odvolacím soudem (a ve své neúčasti spatřovali naplnění shora uvedeného dovolacího důvodu), domáhali se účasti u úkonu, kterou zákon přímo vylučuje (viz shora § 242 tr. ř.). Z uvedeného je tedy zřejmé, že takové námitky nemohou být způsobilé uvedený dovolací důvod naplnit, event. nemohou naplnit ani dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který je dán v případě, že „byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání“.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněné s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za této situace nebylo nutno věc ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. meritorně přezkoumávat. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. listopadu 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann

Vydáno: 12. November 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás