JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 1377/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. října 2008 o dovolání obviněné K. M., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2008, č. j. 4 To 430/2008-155, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 T 61/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2008, č. j. 4 To 430/2008-155, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné odvolání obviněné K. M. proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 31. 3. 2008, č. j. 5 T 61/2007-122, kterým tato byla uznána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr. zák. a odsouzena podle § 171 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, když výkon tohoto trestu jí byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen se zkušební dobou v trvání osmnácti měsíců.

Proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když jeho naplnění spatřuje v tom, že podle jejího mínění soudy obou stupňů přihlížely pouze k důkazům, které byly prováděny v její neprospěch a k důkazům, které vyznívaly v její prospěch přihlíženo nebylo, případně jí navržené důkazy vůbec provedeny nebyly. Poukazuje na to, že nelze budovat závěry o její vině na výpovědi otce dítěte, neboť tento je zjevně podjatý s ohledem na dlouhodobé a zásadní spory mezi obviněnou a otcem dítěte. Je toho názoru, že její tvrzení jsou naopak potvrzována výpovědí její matky, podpůrně Mgr. V. Obviněná soudům vytýká, že nepřipustily jako důkaz obhajoby výslech jejího otce, který byl přítomen v inkriminovaných dobách na místě, kde měl styk otce s nezletilým proběhnout. Dále podle jejího názoru, si měly soudy ověřit pravdivost výpovědí svědků K. a K., a to tím, že by si vyžádaly doklady, které by mohly prokazovat, zda uvedení svědci nebyli v inkriminované době např. na nemocenské, případně na dovolené. Dále argumentuje i tím, že soudy neprováděly důkazy lékařskými zprávami o zdravotním stavu nezletilého, ze kterých vyplývá, že tento se v několika případech nemohl styku s otcem zúčastnit, což podle jejího mínění by mohlo mít vliv na výši uloženého trestu. Závěrem shrnuje, že soudy porušily základní zásadu trestního řízení, neboť nerespektovaly ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., a proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a sám ji podle § 226 písm. a),b) tr. ř. zprostil, event. podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Okresnímu soudu v Písku k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která se k dovolání obviněné vyjádřila, poukázala na to, že námitky v dovolání obviněnou uplatněné, směřují do oblasti hodnocení důkazů soudy, avšak takové námitky nejsou způsobilé obviněnou uplatněný dovolací důvod naplnit. Vzhledem k tomu, že skutkový stav byl jednoznačně prokázán a soudy obou stupňů se vypořádaly s tím, proč neprovedly ve věci doplnění dokazování, a to v duchu požadavků obviněné, státní zástupkyně navrhla odmítnout dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou, prostřednictvím obhájce, tj. osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda jí vznesené námitky naplňují zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.

Ve vztahu k námitkám obviněné považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem jejího dovolání znevěrohodnit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené (uvedený závěr vyplývá také z argumentace a závěrů státní zástupkyně v jejím vyjádření k dovolání obviněné). Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav § 2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§ 125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k § 125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením § 134 odst. 2 tr. ř. zjištěn nesoulad. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§ 265a odst. 4 tr. ř.).

Předně je vhodné uvést, že soud prvního stupně dospěl ke skutkovému zjištění, že obviněná „v době od 4. 3. 2006 do 26. 12. 2006 a to konkrétně v termínech od 4.-5.3. 2006, 18.-19. 3. 2006, 1.-2. 4. 2006, 15.-16. 4. 2006, 13.-14. 5. 2006, 27.-28.5.2006, 10.-11. 6. 2006, 3.-9. 7. 2006, 7.-13.8. 2006, 2.-3. 9. 2006, 16.-17. 9. 2006, 30.9.-1. 10. 2006, 14.-15. 10. 2006, 28.-29. 10. 2006, 11.-12. 11. 2006, 25.-26. 11. 2006, 9.-10. 12. 2006 a 26. 12. 2006 v P. a i jinde tj. poté, co jí byla uložena usnesením Okresního soudu v Písku sp. zn. 1 Nc 182/2004 ze dne 1. 12. 2005, které dne 24. 2. 2006 nabylo právní moci, pokuta za neplnění povinnosti při styku M. K. z Ch. – s jeho nezletilým synem R. K., když se odmítala podrobit soudnímu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi, odmítala realizovat soudní rozhodnutí v podobě usnesení Okresního soudu v Písku sp. zn. Nc 182/2004 ze dne 10. 11. 2004, rozsudku Okresního soudu v Písku sp. zn. Nc 182/2004 ze dne 17. 3. 2005 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 6 Co 1379/2005 ze dne 30. 6. 2005, za což jí byla uložena usnesením Okresního soudu v Písku sp.zn. Nc 182/2004 ze dne 4. 4. 2006 další pokuta za neplnění povinností při styku M. K. s jeho nezletilým synem R. K.,

Ve vztahu k námitkám obviněné je nezbytné uvést, že tyto jsou obsahově shodné s těmi, které byly obviněnou uplatňovány již v předchozím trestním řízení. Okresní soud v Písku na str. 3-4 svého rozsudku reprodukuje výpovědi jednotlivých svědků i obviněné, aby následně na str. 4-5 provedené důkazy ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil. Sám soud prvního stupně poukazuje na dva okruhy svědků; jedni, kteří vypovídají ve prospěch obviněné, druhý okruh svědků, kteří vypovídají ve prospěch otce nezletilého. Ze strany soudu při hodnocení důkazů se v žádném případě nejedná o libovůli a hodnocení důkazů v její neprospěch, neboť soud poukazuje zejména na skutečnosti, které vyplývají ze spisu Okresního soudu v Písku Nc 182/2004, aby uzavřel, že jednání, které bylo předmětem tohoto řízení bylo shodné s chováním matky-obviněné v průběhu celého opatrovnického řízení, kdy matka celé řízení v podstatě úmyslně svou nečinností protahovala, nespolupracovala s příslušnými orgány, které se jí snažily opakovaně kontaktovat a prováděly šetření v rodině. Soud prvního stupně poukazuje ve svém rozhodnutí na to, že argumentace otce nezletilého a svědků, kteří vypovídali obdobně není osamocena, právě naopak, ze zpráv vyplývá, že matka se se synem odmítala dostavit v opatrovnickém řízení ke znalkyni a musela být nakonec předvedena ke znalkyni Policií ČR. Jak již bylo uvedeno shora, identickými námitkami obviněná brojila také proti rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud na str. 2 svého usnesení rozvedl okolnosti, pro které není třeba dokazování doplňovat ve smyslu návrhů obviněné, když s těmito závěry lze plně souhlasit. Nad rámec uvedeného lze pouze konstatovat, že výslech otce obviněné, kterého se tato opětovně domáhá i pokud by vyzníval ve prospěch obviněné byl by pouze součástí okruhu důkazů-vyslechnutých svědků, kteří vypovídali ve prospěch obviněné, na druhou stranu by zůstával okruh osob, které vypovídaly v její neprospěch. Neměnnou skutečností by i nadále zůstalo zjištění popisující chování obviněné po celé opatrovnické řízení a následné řízení v předmětné trestní věci jak je citováno v rozsudku soudu prvního stupně a v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2008. sp. zn. 6 Co 2828/2007.

Obviněná svými námitkami brojí proti tomu, jakým způsobem soudy hodnotily shromážděné důkazy a snaží se o provedení dalších důkazů, kterými chce docílit toho, aby soudy přehodnotily svá doposud provedená skutková zjištění na základě nového hodnocení důkazů. Je však nutno uvést, že uvedený postup s okruhem námitek, kterými obviněná v dovolání argumentovala, pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit.

V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud shledal, že námitky uplatněné obviněným k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.

Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněné podané s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru Nejvyšší soud na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. října 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann

Vydáno: 29. October 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás