JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 129/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. ledna 2008 dovolání, které podal obviněný R. D., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 6 To 490/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 8 T 13/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného R. D. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 8 T 13/2007, byl obviněný R. D. uznán vinným, že

dne 30. 7. 2006 kolem 20.25 hod. v O., v bytě poškozené I. V., poškozenou několikrát uhodil dlaní do obličeje, až upadla, dále ji uchopil rukou za krk a škrtil ji, švihl ji přes záda řetízky, které mu poškozená strhla při obraně z krku, přičemž jí vyhrožoval zabitím a přeražením nohou, kdy tyto výhrůžky v poškozené vyvolaly obavu, že je obžalovaný uskuteční; v důsledku jednání poškozená utrpěla hematom nad levou očnicí, oděrky na lokti levé paže a levém koleni, stopy po škrcení na krku o délce 10 cm, stopu po úderu kovovým řetízkem na zádech v bederní oblasti vlevo o délce 16 cm a hematom na rameni o průměru 6 cm.

Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 221 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zároveň zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. 8 T 159/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. D. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 6 To 490/2007, podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto.

Citované rozhodnutí krajského soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně – výrok o vině a trestu – napadl obviněný R. D. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle jeho názoru byl v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění podání obviněný namítl, že okresní soud se nevypořádal s některými skutečnostmi významnými pro rozhodnutí, v důsledku čehož došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. V této souvislosti konstatoval, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno, zvláště za situace, kdy nebylo vyhověno návrhům obhajoby na výslech dalších svědků – jeho sestry, matky a sousedů. Soud rovněž nevyžádal lékařskou zprávu potvrzující či vyvracející tvrzení R. D. o jeho napadení poškozenou. Obviněný má za to, že celé jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno právě proto, že nebyly provedeny všechny navrhované důkazy, přičemž bez jejich provedení nemělo být rozhodnuto jinak, než v souladu se zásadou in dubio pro reo, tudíž podle § 226 písm. c) tr. ř. Jelikož však bylo rozhodnuto o jeho vině, tak právní posouzení vychází z neúplně zjištěného skutkového děje, eventuálně pro stanovení viny beze všech pochybností absentují před okresním soudem navrhované důkazy.

V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 6 To 490/2007, a ve věci sám rozhodl.

Nejvyšší státní zastupitelství se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. k dovolání nevyjádřilo.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky jeho přípustnosti.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. platí, že rozhodnutím ve věci samé se rozumí:

a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,

b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,

c) usnesení o zastavení trestního stíhání,

d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,

e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,

f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,

g) usnesení o schválení narovnání, nebo

h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

Z citovaného ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. vyplývá, že dovolání nelze podat proti každému pravomocnému rozhodnutí v trestních věcech, neboť není univerzálním ale mimořádným opravným prostředkem. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat kumulativně stanovené podmínky – jde o pravomocné rozhodnutí soudu, tj. stalo se konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž v celém obsahu právní moci nabylo v řízení před soudem druhého stupně a současně zákon dovolání připouští, tj. musí se jednat o rozhodnutí ve věci samé, jež zákonodárce taxativně vymezil v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř.

Z provedeného výkladu je zřejmé, že usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 6 To 490/2007, nelze ve vztahu k výrokům o vině a trestu v rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 8 T 13/2007, podřadit pod rozhodnutí ve věci samé, proti kterým zákon podání dovolání připouští. Odvolací soud totiž nečinil ve vztahu k rozsudku prvostupňového soudu žádnou přezkumnou povinnost, když odvolání obviněného R. D. podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl, neboť nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání. Proto také nemůže být dovoláním obviněného založena ohledně předmětných výroků o vině a trestu přezkumná povinnost dovolacího soudu, neboť by tím zcela nahrazoval činnost odvolacího soudu, což by bylo nepochybně v rozporu se zákonným vymezením dovolání. V daném případě mohlo být dovolání podáno toliko s ohledem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první variantě, tj. že „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“ a nikoliv v jeho druhé variantě „nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)“, jak to výslovně činí ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podaný mimořádný opravný prostředek.

Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného R. D. odmítl, neboť není přípustné a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. ledna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vydáno: 31. January 2008