JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 120/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. ledna 2008 o dovolání obviněného T. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. J., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2007, č. j. 10 To 366/2007-227, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 2 T 105/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 9. 8. 2007, č. j. 2 T 105/2007-202, byl obviněný T. V. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zák. Za tento trestný čin mu byl podle § 155 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, když pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.

Proti tomuto rozsudku podal odvolání jednak státní zástupce v neprospěch obviněného, a to proti výroku o trestu, jednak matka obviněného L. V.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 9. 2007, č. j. 10 To 366/2007-227, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř., při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody, uložil obviněnému podle § 155 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 253 odst. 1 tr. ř. bylo odvolání matky obviněného L. V. zamítnuto.

Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vytkl soudům, že neprovedly dostupné důkazy, které mohly svědčit v jeho prospěch, zejména se domáhá výslechu svědků F. a S. Domnívá se, že v tomto směru byl zkrácen na právu na obhajobu. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky Okresního soudu v Kolíně a Krajského soudu v Praze ve výroku o vině a ve výroku o trestu a sám rozhodl novým rozsudkem, případně aby oba rozsudky zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Kolíně k novému projednání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda podané dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas, oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného T. V. není přípustné.

Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).

Ze spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 2 T 105/2007 je zřejmé, že obviněný T. V. odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 9. 8. 2007, č. j. 2 T 105/2007-202, nepodal. Naproti tomu v neprospěch obviněného podal do citovaného rozsudku v neprospěch obviněného odvolání státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Kolíně, a to do výroku o trestu. To znamená, že tímto opravným prostředkem státního zástupce byla omezena přezkumná povinnost odvolacího soudu. Podle § 254 odst. 1 tr. ř. byl tedy odvolací soud oprávněn přezkoumat toliko napadený výrok o trestu. V dané věci proto nepřicházelo v úvahu přezkoumávat výrok o vině. Odvolání matky obviněného bylo podáno opožděně, tudíž muselo být zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř.

Dovolává-li se obviněný v podaném dovolání přezkumu výroku o vině s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není dovolání proti tomuto výroku přípustné. Je zřejmé, že v dané věci mohl obviněný uplatnit námitky směřující toliko do výroku o trestu. Ačkoliv obviněný uvádí, že podává dovolání do výroku o vině a do trestu, konkrétní námitky k výroku o trestu nevznáší. Dovolání proti výroku o trestu lze opřít jedině o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.,tj. byl-li mu uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný tento dovolací důvod neuplatnil, ale i kdyby tak učinil, podle § 155 odst. 2 tr. zák. mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jde tedy o trest uložený v rámci zákonné trestní sazby na jeden rok až pět let, tudíž i pokud by byl v dovolání uplatněn důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., bylo by nutno dovolání odmítnout, a to podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru Nejvyšší soud na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. ledna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann

Vydáno: 24. January 2008