JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tz 78/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. září 2008 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D., a JUDr. Blanky Roušalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch i ve prospěch obviněné P. Č. proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 18 T 39/2008,

a rozhodl podle § 268 odst. 2 tr. řádu, § 269 odst. 2 tr. řádu a § 270 odst. 1 tr. řádu t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 18 T 39/2008, b y l p o r u š e n z á k o n ve prospěch i v neprospěch obviněné P. Č. v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6, § 11 odst. 1 písm. f), § 314e odst. 1 tr. řádu a v ustanovení § 125 odst. 1 tr. zák.

Citovaný trestní příkaz s e v celém rozsahu z r u š u j e .

Zrušují se také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.

Státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněná P. Č. byla trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 18 T 39/2008, který nabyl právní moci dne 20. 6. 2008, uznána vinnou trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., kterého se měla dopustit skutkem spočívajícím v tom, že v době od počátku roku 2002 do konce roku 2003 vložila do účetnictví v její podnikatelské činnosti registrované u Živnostenského úřadu ve Strakonicích na jméno P. Č., doklady – formuláře cestovních příkazů svých zaměstnanců, aniž by finanční částky zde vykázané těmto zaměstnancům vyplatila, čímž v účetních dokladech neuváděla zcela pravdivé údaje s dopadem na řádné vyměření daně, i když k tomu byla povinna ve smyslu zákona o účetnictví č. 563/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Za to byl obviněné P. Č. uložen podle § 125 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon jí byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.

Proti citovanému pravomocnému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti v neprospěch i ve prospěch obviněné P. Č. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti totiž soud prvního stupně v posuzované věci rozhodoval o totožném skutku, ohledně kterého náměstek okresní státní zástupkyně ve Strakonicích svým usnesením ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. ZT 329/2007, zastavil trestní stíhání obviněné. Za této situace založilo zmíněné rozhodnutí o zastavení trestního stíhání překážku věci rozhodnuté, takže soud prvního stupně již nemohl podle ministra spravedlnosti opětovně meritorně rozhodnout ve věci. Stěžovatel brojí též proti právní kvalifikaci trestného činu, pro který byla obviněná stíhána a odsouzena napadeným trestním příkazem. Ministr spravedlnosti je přesvědčen, že popis skutku v tzv. skutkové větě obsažené ve výroku o vině v tomto trestním příkaze neodpovídá použité právní kvalifikaci, neboť z popisu skutku nevyplývá, v jakém rozsahu mělo dojít ke zkreslení účetnictví. Soud tedy podle stěžovatele rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, a tím ani nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání trestního příkazu ve smyslu § 314e odst. 1 tr. řádu. Podle názoru ministra spravedlnosti nelze v posuzované věci prozatím dospět k závěru, zda skutek spáchaný obviněnou naplnil zákonné znaky trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák. anebo trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák.

Vzhledem k tomu ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil namítané porušení zákona, aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadený trestní příkaz Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 18 T 39/2008, a aby zrušil též další rozhodnutí obsahově na něj navazující, pokud by vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbyla podkladu. Ministr spravedlnosti pak navrhl, aby Nejvyšší soud dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu a věc přikázal Okresnímu soudu ve Strakonicích k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud před svým rozhodnutím doručil opis podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyššímu státnímu zastupitelství a obviněné P. Č. s tím, že mají právo vyjádřit se k podané stížnosti pro porušení zákona, ale tohoto práva nikdo z nich nevyužil.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost všech výroků pravomocného trestního příkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 18 T 39/2008, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Na tomto podkladě Nejvyšší soud shledal, že zákon byl porušen v neprospěch i ve prospěch obviněné P. Č., a to – až na dvě výjimky – v těch ustanoveních, na která ministr spravedlnosti poukázal.

Jak vyplývá z trestního spisu vedeného u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 18 T 39/2008 (viz jeho č. l. 98), dne 16. 4. 2008 podal náměstek okresní státní zástupkyně ve Strakonicích (dále též jen „státní zástupce“) na obviněnou P. Č. obžalobu vedenou pod sp. zn. ZT 329/2007, neboť ve skutku obsaženém v žalobním návrhu spatřoval trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák. O této obžalobě rozhodl Okresní soud ve Strakonicích trestním příkazem ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 18 T 39/2008, jímž obviněnou uznal vinnou týmž trestným činem, který měla spáchat skutkem popsaným shodně jako v obžalobě. Citovaný trestní příkaz nabyl právní moci dne 20. 6. 2008.

Z téhož trestního spisu (viz jeho č. l. 95) je zároveň patrné, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích svým usnesením ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. ZT 329/2007, podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastavil trestní stíhání obviněné P. Č. pro skutek, v němž policejní orgán v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 13. 7. 2007, ČTS: ORST-4/HK-2007, spatřoval trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák., kterého se měla obviněná dopustit tím, že dne 9. 4. 2003 podala daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2002 a následně dne 26. 4. 2004 podala daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2003 a v těchto daňových přiznáních vykázala vyplacené částky za cestovní náhrady svých zaměstnanců (stravné), čímž měla snížit částku rozhodnou pro vyměření daně, a způsobit tak škodu zkrácením daně ve výši nejméně 50 000,- Kč. Podle názoru státního zástupce tento skutek není trestným činem a není ani důvod k postoupení věci. Citované usnesení nabylo právní moci dne 22. 4. 2008.

V posuzované věci je tedy rozhodující, zda skutky popsané v obou zmíněných meritorních rozhodnutích, tedy jak v napadeném trestním příkaze Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 18 T 39/2008, tak v usnesení státního zástupce o zastavení trestního stíhání obviněné P. Č. ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. ZT 329/2007, jsou ve skutečnosti jediným skutkem [tj. jde o „týž“ skutek ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu], jak tvrdí ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona, či nikoli.

Při řešení uvedené otázky se prolíná hmotněprávní i procesní problematika skutku. Z hlediska trestního práva hmotného jde o to, zda popis skutkových okolností, jak je obsažen jednak v usnesení státního zástupce o zastavení trestního stíhání obviněné P. Č. ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. ZT 329/2007, a jednak ve výroku o vině v pravomocném trestním příkaze Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 18 T 39/2008, zakládá jeden skutek nebo dva samostatné skutky spáchané ve vícečinném souběhu. Z hlediska trestního práva procesního pak má vyřešení této hmotněprávní problematiky ten význam, že v případě, kdyby šlo o jeden skutek, tak poté, co zmíněné usnesení o zastavení trestního stíhání obviněné pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák. nabylo právní moci, vznikla by překážka věci rozhodnuté ve vztahu k výroku o vině (i trestu) v napadeném trestním příkaze, který se týká trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., neboť obviněná by zde byla odsouzena pro týž (tj. jediný) skutek, pro který již bylo podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu pravomocně zastaveno její trestní stíhání [§ 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu]. Jestliže by se jednalo o dva samostatné skutky, taková překážka by zde nevznikla.

O „týž skutek“ ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu tedy jde tam, kde i přes částečně rozdílný popis skutku v obou v úvahu přicházejících rozhodnutích je zároveň zřejmé, že jednání uvedené ve výroku jednoho z rozhodnutí, bylo alespoň částečně nezbytné (kauzální) ke způsobení trestněprávně významného následku obsaženého v druhém rozhodnutí. A právě taková situace nastala v posuzované trestní věci obviněné P. Č.

Pokud jde o srovnání popisu skutků uvedených v obou předmětných rozhodnutích, tj. jednak v usnesení státního zástupce o zastavení trestního stíhání a jednak ve výroku o vině v napadeném trestním příkaze Okresního soudu ve Strakonicích, je podle Nejvyššího soudu zřejmé, že se shodují jak v jednání obviněné P. Č., tak v následku, který tím měl být způsoben. Podstatou jednání obviněné byla totiž v obou posuzovaných případech skutečnost, že obviněná vykázala v účetnictví vedeném v rámci svého podnikání fiktivní, blíže nespecifikované cestovní výdaje za své zaměstnance a tyto výdaje zanesla do účetnictví s negativním dopadem na daňovou povinnost obviněné. Právě toto jednání obviněné mělo být nezbytné (kauzální) pro vznik následku v obou porovnávaných popisech skutků, tj. jak pro ohrožení včasného a řádného vyměření daně z příjmů ve smyslu § 125 odst. 1 tr. zák., tak pro zkrácení téže daně ve smyslu § 148 odst. 1 tr. zák. (srov. k jednotě skutku zejména rozhodnutí pod č. 8/1985 a č. 5/1988 Sb. rozh. tr.). Částečně shodný je pak i následek, k němuž směřovalo uvedené (shodné) jednání obviněné, protože jím bylo ohrožení včasného a řádného vyměření daně z příjmů fyzických osob (§ 125 odst. 1 tr. zák.), resp. přímo zkrácení této daně (§ 148 odst. 1 tr. zák.), a to stejnými fiktivně vykázanými výdaji (na stravné svých zaměstnanců), jimiž došlo k neoprávněnému snížení zdanitelných příjmů obviněné v daňových přiznáních za období let 2002 a 2003. Předmětem útoku přitom byly tytéž účetní doklady sloužící jak ke kontrole hospodaření a jmění, tak k přiznání a vyměření daně z příjmů fyzických osob.

Proto podle názoru Nejvyššího soudu šlo v obou případech o týž skutek, který navíc nelze posoudit ani jako trestné činy zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák. a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák. spáchané v jednočinném souběhu, neboť první z nich má v podstatě povahu přípravného jednání ke zkrácení daně, když účetnictví je vedeno zejména pro daňové účely, takže je subsidiární k druhému z těchto trestných činů a jejich jednočinný souběh je vyloučen (srov. rozhodnutí pod č. 57/2003 Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že usnesení státního zástupce o zastavení trestního stíhání obviněné P. Č. pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák., založilo překážku věci rozhodnuté ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu pro rozhodnutí o tomtéž skutku, v němž byl napadeným trestním příkazem spatřován trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., jak správně namítl ve své stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti. Za této situace tedy Okresní soud ve Strakonicích nemohl obviněnou uznat vinnou posledně uvedeným trestným činem, jak učinil, ale byl povinen zastavit její trestní stíhání, a jestliže tak přesto učinil, porušil zákon v ustanoveních § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu a § 125 odst. 1 tr. zák.

Nejvyšší soud považuje za důvodné i další námitky ministra spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona. Především z popisu skutku, v němž je v napadeném trestním příkaze Okresního soudu ve Strakonicích shledáván trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., nelze učinit spolehlivý závěr o tom, v jakém alespoň minimálním rozsahu byla ohrožena daň z příjmů fyzických osob v důsledku popsaných zásahů obviněné P. Č. do jejího účetnictví, a není zde ani patrné, jakými konkrétními účetními doklady obviněná zkreslila své účetnictví, případně kterých zaměstnanců se týkaly fiktivní doklady do něj zařazené. I když konkrétní výše daně, jejíž včasné a řádné vyměření pachatel uvedeným činem ohrozil, není formálním znakem citovaného trestného činu, bez vyjádření této okolnosti v popisu skutku a jejího podrobného rozvedení v odůvodnění rozhodnutí zůstává závěr o vině obviněné nedostatečný a právní posouzení stíhaného skutku je nesprávné, protože prozatím nelze dospět k jednoznačnému zjištění, zda obviněná stíhaným jednáním naplnila všechny znaky objektivní stránky zmíněného trestného činu a zda vedle formálních znaků byla naplněna také jeho materiální stránka spočívající v potřebném stupni nebezpečnosti činu pro společnost (§ 3 odst. 2 tr. zák.).

Nejvyšší soud proto shledal opodstatněnou i další námitku, kterou uplatnil ministr spravedlnosti ve své stížnosti pro porušení zákona, pokud jde o úplnost skutkového stavu, z něhož vycházel Okresní soud ve Strakonicích při svém rozhodování. Podle § 314e odst. 1 tr. řádu totiž může samosoudce vydat bez projednání věci v hlavním líčení trestní příkaz, jestliže byl skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, tj. důkazy umožňujícími zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu. Jak je ovšem ze shora uvedeného patrné, samosoudce Okresního soudu ve Strakonicích neměl k dispozici takové důkazy, jimž by byl bez důvodných pochybností objasněn jednak přesný rozsah účetních machinací obviněné P. Č., jednak jejich alespoň minimální dopad na včasné a řádné vyměření její daně z příjmů fyzických osob. Navíc samosoudce nesprávně hodnotil dosud opatřené důkazy v rozporu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, jestliže mu jejich nedostatečný rozsah postačoval k odsuzujícímu výroku o vině v napadeném trestním příkaze, ačkoli provedenými důkazy nebyly zcela objasněny všechny zákonné znaky trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., jímž byla obviněná uznána vinnou.

Nejvyšší soud tedy po přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, shledal podanou stížnost pro porušení zákona jako důvodnou. Proto podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 18 T 39/2008, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6, § 11 odst. 1 písm. f) a § 314e odst. 1 tr. řádu a v ustanovení § 125 odst. 1 tr. zák., a to v neprospěch a částečně i ve prospěch obviněné P. Č. Porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněné, je zřejmé z toho, že byla uznána vinnou skutkem posouzeným jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., ačkoli trestní stíhání pro týž skutek, byť posouzený jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák. bylo předtím pravomocně zastaveno. Navíc k odsouzení obviněné došlo na podkladě neúplně zjištěného skutkového stavu. Zákon však byl částečně porušen i ve prospěch obviněné, protože v původním řízení nebylo vyloučeno, aby byl posuzovaný skutek – kdyby zde nebyla překážka věci rozhodnuté ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu – právně kvalifikován jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák., který se jako poruchový delikt považuje za závažnější trestný čin, než je trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., jímž byla obviněná uznána vinnou napadeným trestním příkazem, a tím tedy do jisté míry zvýhodněna. Toto porušení zákona, ke kterému došlo ve prospěch obviněné, ovšem už nelze v dalším řízení napravit (viz přiměřeně rozhodnutí pod č. 43/1997-II. Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud pak s ohledem na vyslovené porušení zákona v neprospěch obviněné P. Č. podle § 269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadený trestní příkaz Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 18 T 39/2008, a to včetně všech dalších rozhodnutí obsahově na něj navazujících, pokud jeho zrušením pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud přikázal státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud nemohl ve věci sám rozhodnout podle § 271 odst. 1 tr. řádu, neboť v napadeném rozhodnutí nebyl správně zjištěn skutkový stav. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích proto zejména opatří nezbytná skutková zjištění k objasnění alespoň minimálního rozsahu účetních machinací obviněné a výše jejich dopadu na daňovou povinnost obviněné. Všechna skutková zjištění pak státní zástupce náležitě vyjádří ve svém novém rozhodnutí, v němž učiní i odpovídající právní posouzení skutku, a podle toho opětovně rozhodne, zda podá na obviněnou novou obžalobu anebo vydá jiné meritorní rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud přitom upozorňuje, že v rámci nového projednání věci obviněné P. Č. se již neuplatní negativní podmínka řízení v podobě překážky věci pravomocně rozhodnuté [§ 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu], neboť státní zástupce bude znovu v této věci jednat za situace, kdy již bylo usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. ZT 329/2007, jímž bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání obviněné, zrušeno postupem podle § 174a odst. 1 tr. řádu usnesením nejvyšší státní zástupkyně ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 1 NZA 1072/2008. Jak je z posledně citovaného rozhodnutí patrné, nejvyšší státní zástupkyně považovala zrušené rozhodnutí státního zástupce za nezákonné, především pokud jde o náležité posouzení skutkového stavu ve vztahu k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák.

Nejvyšší soud závěrem připomíná, že podle § 270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustný další opravný prostředek.

V Brně dne 25. září 2008

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y

Vydáno: 25. September 2008