JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tz 25/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. května 2008 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D., a JUDr. Blanky Roušalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 7 To 495/2007, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 39/2006,

a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. řádu t a k t o :

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 7 To 495/2007, b y l v neprospěch obviněného P. K. p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. ve spojení s ustanovením § 126 tr. zák., ve znění účinném od 1. 1. 2008, a v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. řádu.

Citované usnesení s e v celém rozsahu z r u š u j e . Zrušuje se též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 3. 2007, sp. zn. 29 T 39/2006.

Zrušují se také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný P. K. se podle § 226 písm. b) tr. řádu

z p r o š ť u j e o b ž a l o b y

pro skutek spočívající v tom, že

jako fyzická osoba podnikající pod jménem P., se sídlem v P., N., nesplnil svoji zákonnou povinnost ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a to bez zbytečného odkladu podat návrh na prohlášení konkursu, ačkoli věděl, že podnikající subjekt P., je od 17. 11. 2002 v úpadku ve formě insolvence,

v němž obžaloba státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 1 ZT 874/2005, spatřovala trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2007,

neboť skutek označený v tomto žalobním návrhu není trestným činem.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný P. K. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 3. 2007, sp. zn. 29 T 39/2006, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 7 To 495/2007, uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2007), kterého se měl dopustit skutkem spočívajícím v tom, že jako fyzická osoba podnikající pod jménem P., se sídlem v P., N., nesplnil svoji zákonnou povinnost ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a to bez zbytečného odkladu podat návrh na prohlášení konkursu, ačkoli věděl, že podnikající subjekt P., je od 17. 11. 2002 v úpadku ve formě insolvence.

Za to byl obviněnému P. K. uložen podle § 126 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.

Odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 7 To 495/2007, zamítl podle § 256 tr. řádu, neboť ho neshledal důvodným.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. K. stížnost pro porušení zákona. Ministr spravedlnosti spatřuje porušení zákona v neprospěch obviněného v tom, že odvolací soud v posuzované věci pominul účinnost zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím. Jak uvádí ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona, citovaným zákonem došlo ode dne 1. 1. 2008 ke zrušení skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák. Ministr spravedlnosti je proto přesvědčen, že v době rozhodování odvolacího soudu nebylo již možné posoudit jednání obviněného podle citovaného ustanovení trestního zákona. Pokud za této situace rozhodl Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 7 To 495/2007, o zamítnutí odvolání obviněného P. K., podle ministra spravedlnosti tím porušil zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. ve spojení s ustanovením 126 tr. zák., ve znění účinném od 1. 1. 2008, a dále v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. řádu.

Vzhledem k tomu ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil namítané porušení zákona, aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 7 To 495/2007, ve výroku, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného P. K. a aby zrušil též další rozhodnutí obsahově navazující na toto usnesení, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí anebo aby podle § 271 odst. 1 tr. řádu sám zrušil rozsudek soudu prvního stupně a obviněného zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud před svým rozhodnutím doručil opis podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyššímu státnímu zastupitelství a obviněnému P. K. s tím, že mají právo se vyjádřit k podané stížnosti pro porušení zákona, ale tohoto práva nikdo z nich nevyužil.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 7 To 495/2007, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Na tomto podkladě Nejvyšší soud shledal, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného P. K., a to v podstatě v těch ustanoveních, na která ministr spravedlnosti poukázal.

Jak vyplývá z trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 39/2006 (viz jeho č. l. 220), na obviněného P. K. podal dne 21. 2. 2006 státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 obžalobu vedenou pod sp. zn. 1 ZT 874/2005, neboť ve skutku spáchaném obviněným spatřoval trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2007. O této obžalobě rozhodl Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 23. 3. 2007, sp. zn. 29 T 39/2006, jímž obviněného uznal vinným citovaným trestným činem. Odvolání obviněného pak Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 7 To 495/2007, zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné.

Toto rozhodnutí odvolacího soudu považuje Nejvyšší soud za nezákonné, protože Městský soud v Praze jako soud odvolací ho učinil za situace, kdy již ustanovení § 126 odst. 2 tr. zák. pozbylo účinnosti. Citované ustanovení trestního zákona totiž bylo zrušeno novelou provedenou zákonem č. 296/2007 Sb., kterým se s účinností od 1. 1. 2008 mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím včetně trestního zákona. Zmíněnou novelou došlo kromě jiného k nové formulaci ustanovení § 126 tr. zák., která již neumožňuje trestní postih toho, kdo v rozporu se svou zákonnou povinností nepodá návrh na prohlášení konkursu, resp. na zahájení insolvenčního řízení. Jinými slovy vyjádřeno, skutek, pro nějž byl obviněný P. K. stíhán, nemohl být s účinností od 1. 1. 2008 kvalifikován jako trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2007, ani jako jiný trestný čin uvedený ve zvláštní části trestního zákona. Pokud Městský soud v Praze přesto napadeným usnesením potvrdil odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, jímž bylo rozhodnuto o vině obviněného zmíněným trestným činem a o uložení trestu za něj, postupoval v rozporu s ustanovením § 16 odst. 1 tr. zák., jak správně namítl ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona.

Nejvyšší soud k tomu připomíná, že podle § 16 odst. 1 tr. zák. se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Použití nového práva je vždy třeba posuzovat jako celek, aby konečný výsledek byl pro pachatele příznivější. V tomto směru je tudíž nutné hodnotit dřívější a pozdější zákon jak z hlediska ustanovení zvláštní části trestního zákona, tak i se zřetelem k ustanovením jeho obecné části. Přitom při posouzení otázky, jaký zákon je příznivější pro pachatele, musí soudy pečlivě hodnotit především celý souhrn zákonných norem trestních i mimotrestních (na něž trestní zákon odkazuje ve skutkových podstatách s blanketní a odkazovací dispozicí), které jsou všechny účinné ke stejnému momentu rozhodnému z hlediska časové působnosti zákona podle § 16 odst. 1 tr. zák.

Nejvyšší soud jen pro úplnost uvádí, že při posuzování trestnosti činu vzhledem k časové působnosti zákona ve smyslu § 16 odst. 1 tr. zák. se pozdější, pro pachatele příznivější právo uplatní, jen pokud ještě nebylo pravomocně rozhodnuto o vině a trestu pachatele. Bylo-li již pravomocně rozhodnuto o vině i trestu, citované ustanovení o časové působnosti zákona nelze použít (srov. rozhodnutí pod č. 17/2007 Sb. rozh. tr.). V posuzované věci obviněného P. K. však o takový případ nešlo, protože odvolací soud rozhodoval napadeným usnesením za situace, kdy ještě rozsudek soudu prvního stupně nenabyl právní moci ve výroku o vině ani ve výroku o trestu.

Ze všech shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud konstatuje, že pozdější znění trestního zákona (tj. znění účinné od 1. 1. 2008) je pro obviněného P. K. příznivější, a proto odvolací soud nepostupoval správně, pokud dne 3. 1. 2008, tedy již po zrušení ustanovení § 126 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2007, zamítl jeho odvolání podle § 256 tr. řádu. Takový postup odvolacího soudu byl tedy i v rozporu s ustanovením § 254 odst. 1 tr. řádu, které vymezuje rozsah přezkumné povinnosti odvolacího soudu a vyžaduje přihlížet i k vadám, které odvolatel nevytkl. Městský soud v Praze totiž náležitě neposoudil správnost výroku o vině a trestu v rozsudku soudu prvního stupně z hlediska ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák.

Nejvyšší soud tak po přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, shledal, že stížnost pro porušení zákona je důvodná. Podle § 268 odst. 2 tr. řádu pak Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 7 To 495/2007, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. K. v ustanoveních § 16 odst. 1 tr. zák. ve spojení s ustanovením 126 tr. zák., ve znění účinném od 1. 1. 2008, a dále v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. řádu. Proto Nejvyšší soud na podkladě závěru o porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného, podle § 269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze v celém rozsahu i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 3. 2007, sp. zn. 29 T 39/2006, a to včetně všech dalších rozhodnutí obsahově navazujících na citovaná rozhodnutí, pokud jejich zrušením pozbyla podkladu.

Podle § 271 odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned rozhodnout ve věci, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Po zrušení napadeného usnesení Městského soudu v Praze i jemu předcházejícího odsuzujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 je v projednávané věci zřejmé, že posuzovaný skutek v době rozhodování odvolacího soudu i v současné době není trestným činem a že ani případné další řízení před soudy nižších stupňů nemůže nic změnit na tomto závěru. Proto Nejvyšší soud nemohl pokračovat v trestním stíhání obviněného P. K. např. tím, že by věc vrátil soudu nižšího stupně k novému projednání a rozhodnutí, ale sám obviněného zprostil obžaloby, neboť z povahy věci nepřichází v úvahu jiný odpovídající procesní postup (srov. rozhodnutí pod č. 28/1994-I. Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud tedy postupoval ve smyslu shora citovaného ustanovení trestního řádu a podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obviněného P. K. obžaloby pro skutek, v němž obžaloba státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 1 ZT 874/2005, spatřovala trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2007, protože tento skutek není uvedeným, ale ani žádným jiným trestným činem.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustný další opravný prostředek.

V Brně dne 22. května 2008

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y

Vydáno: 22. May 2008