JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 849/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2002 o dovolání, které podal obviněný J. F., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 7. 2002, sp. zn. 7 To 224/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 258/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. F. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 7 T 258/2001, uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že dne 23. 5. 2001 kolem 19.30 hod. v B. na ul. H. před domem č. 23 poškodil vhozením kusu ztvrdlé omítky vozidlo zn. Citroen Xsara Picasso, SPZ BOM 04-15, a způsobil majitelce vozidla Ing. V. K. škodu ve výši 9.954,-Kč.

Za to byl obviněný J. F. podle § 257 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 měsíce, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 12 měsíců. Současně byl obviněný zavázán k povinnosti nahradit poškozené Ing. V. K. škodu ve výši 9.954,? Kč.

Citovaný rozsudek Městského soudu v Brně napadl obviněný J. F. odvoláním, které Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 4. 7. 2002, sp. zn. 7 To 224/2002, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis uvedeného usnesení byl obviněnému doručen dne 16. 8. 2002, příslušnému státnímu zastupitelství dne 14. 8. 2002.

Zmíněné usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný J. F. dne 25. 9. 2002 dovoláním, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zde vyjadřuje zásadní nesouhlas jak s napadeným usnesení, tak i s řízením, které mu předcházelo. Má za to, že závěr soudů obou stupňů, podle něhož byl skutkový stav spolehlivě zjištěn zejména z výpovědí svědků D. Z., J. H. a M. S., se nezakládá na objektivní situaci, neboť tyto výpovědi jsou zjevně rozporné. Podle obviněného tento rozpor soudy přehlédly a v odůvodnění rozhodnutí zcela pominuly. Jak dále obviněný uvádí, soud prvního stupně i soud odvolací v rozporu se svou povinností nezjistily skutkový stav věci, z kterého by vyplývalo bez jakýchkoli pochybností, že obviněný spáchal trestný čin. Ve výpovědích svědků jsou podle názoru obviněného rozpory, které vnášejí vážné pochybnosti do závěru o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Obviněný má rovněž za to, že oba uvedené soudy nezhodnotily důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Dále se obviněný domnívá, že mu bylo znemožněno řádně hájit svá práva, neboť nebyly akceptovány jím navržené důkazy, zejména návrh na ohledání místa podle § 113 tr. řádu a návrh na přibrání znalce, který by ověřil možnost spáchání činu obviněným takovým způsobem, jaký je popsán ve výroku o vině, a možnost způsobení deklarované škody. Ke znalci Ing. P. V., který ve věci podal posudek, potom obviněný uvádí, že nebyly podle jeho názoru odstraněny pochybnosti o správnosti jeho posudku ani jeho nejasnosti, a tudíž tento posudek nelze považovat za objektivní. Obviněný považuje výpovědi svědků za ryze účelově zaměřené, protože jde o zaměstnance poškozené.

Závěrem podaného dovolání obviněný J. F. uvádí, že podle jeho názoru přetrvávají důvodné pochybnosti o jeho vině, a navrhuje proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v souladu s ustanovením § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 7 T 258/2001.

Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání obviněného J. F. do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřilo.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Brně jako odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného J. F. proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. M. E., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Městského soudu v Brně dne 25. 9. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný odkazuje na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Uplatněný dovolací důvod obviněný J. F. konkretizoval v podstatě tím, že soudy dříve činné ve věci nezjistily spolehlivě skutkový stav, že ve výpovědích svědků přetrvávají rozpory, a proto zůstávají důvodné pochybnosti o vině obviněného. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný spatřuje v nedostatečném rozsahu dokazování, v nesprávném hodnocení provedených důkazů a v nesprávných skutkových zjištěních, která byla ve věci učiněna.

Jak ovšem vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu).

Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného J. F. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák.

Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného J. F. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný navíc ani nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou úplná. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ani hodnocení důkazů provedené soudy prvního a druhého stupně, na jehož podkladě byl skutkový stav zjištěn, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.

Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci a v jimi provedeném hodnocení důkazů. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Navíc obviněný J. F. neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který by zde přicházel v úvahu, kdyby soud prvního skutečně založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Odvolací soud totiž jen zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné, aniž sám jakkoli měnil rozhodnutí o vině a trestu. Proto ke skutečnostem zakládajícím dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu by mohlo dojít jen v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí odvolacího soudu.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný J. F. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a řízení mu předcházející, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 30. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y

Vydáno: 30. October 2002