JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 787/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 10. 2002 o dovolání podaném obviněným R. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 3 To 44/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 13 T 219/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Obviněný R. G. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 13 T 219/2000, uznán vinným jednak trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona a jednak trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákona.

Za tyto trestné činy byl podle § 235 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou (2) roků, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) [v písemném vyhotovení rozsudku je nesprávně uveden § 59 odst. 1 písm. a)] a § 59 odst. 1 tr. zákona odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené V. z. p. ČR, O. p. O., částku 20.346,-Kč a poškozenému Ing. R. M., částku 6.300,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený Ing. R. M. odkázán se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Ostravě podal odvolání obviněný R. G. i poškozený Ing. R. M. Na základě těchto opravných prostředků rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 3 To 44/2002, tak, že obě odvolání podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 3 To 44/2002, podal obviněný R. G. dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. Č., a to podáním ze dne 16. 9. 2002, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Ostravě dne 17. 9. 2002. Dovolací důvod spatřuje v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí o jeho vině spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Porušení práv odvolacím soudem spatřuje dovolatel v tom, že tento soud provedl nesprávné hodnocení důkazů a v jeho důsledku i vadné hmotně právní posouzení věci. Obviněný namítá, že závěry znaleckého posudku jsou v rozporu s výpovědí poškozeného a se závěry soudu, na což poukazoval již v rámci odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Další pochybení spatřuje v tom, že soud prvého stupně zcela nedostatečně vyhodnotil i výpověď svědka L. K., která měla usvědčovat poškozeného ze lži. Výpověď poškozeného tak je podle názoru obviněného v rozporu s lékařskou zprávou, se znaleckým posudkem a výpovědí znalce, ale i s výpovědí svědka L. K. Obviněný zpochybňuje i samotnou výpověď poškozeného. Soudy pochybily i tím, že neprovedly dokazování v potřebném rozsahu, neboť neprovedly znalecké vyšetření „věrohodnosti“ poškozeného. Důsledkem nesprávně zjištěného skutkového stavu věci je nesprávné hmotně právní posouzení u trestného činu vydírání, kde nedošlo, podle názoru dovolatele, k naplnění subjektivní stránky, neboť pokud vytáhl poškozeného z restaurace, nečinil tak již v souvislosti s požadavkem na vrácení peněz. Rovněž svým jednáním nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví, když jeho jednání nebylo hrubou neslušností a nevyvolalo odsuzující reakci ostatních.

Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 3 To 44/2002, zrušil.

Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu, se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265h odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm na počátku uvádí důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ale v tomto směru není žádné pochybení soudu v napadeném rozhodnutí vytýkáno. Celé dovolání se týká nesprávných skutkových zjištění, provedených důkazů, jejich věrohodnosti a hodnocení provedených důkazů ze strany soudů. Namítá-li dovolatel nedostatek naplnění subjektivní stránky trestného činu vydírání, nelze mu ani v tomto směru přisvědčit, neboť z jeho vlastní výpovědi i z ostatních důkazů vyplývá, že i v průběhu fyzického konfliktu, kdy upadli na zem a kdy poškozený Ing. R. M. zůstal ležet na zemi, jej „opětovně ve stoje žádal, aby mu vrátil peníze“ (č. l. 16 spisu). Jak níže rozvedeno je Nejvyšší soud zásadně vázán skutkovými zjištěními soudu nalézacího, přičemž ze skutkové věty výroku o vině soudu I. stupně jednoznačně vyplývá, že násilné jednání obviněného bezprostředně souviselo s požadavkem vrácení peněz od poškozeného.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento názor dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V konkrétním případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že soudy obou stupňů dospěly k nesprávnému právnímu závěru ohledně jednání obviněného. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného R. G. podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 3 To 44/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 13 T 219/2000, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. října 2002

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.

Vydáno: 17. October 2002