JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 760/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. listopadu 2002 o dovoláních obviněných 1. P. F., a 2. J. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 4 To 25/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 5/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. F. o d m í t á .

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 28 T 5/2000, byl obviněný P. F. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 3 tr. zák. a byl odsouzen podle § 234 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti roků nepodmíněně a podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněný J. P. byl tímto rozsudkem uznán vinným pomocí k trestnému činu loupeže podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 234 odst. 1, 3 tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle § 234 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání třinácti roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. o nároku poškozené Č. p., s. p., O. 9, P. 3, o. z. s. M., P. 20, O. 1, na náhradu škody. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 4 To 25/2002, byl výše uvedený rozsudek z podnětu odvolání obviněných P. F., J. P. (a dále obviněného M. R.) podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen ve výrocích o trestech uložených těmto obviněným. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. v návaznosti na nezrušený výrok o vině byl obviněný P. F. odsouzen podle § 234 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvanáct let a obviněný J. P. podle § 234 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jedenáct let. Oba obvinění byli pro výkon trestů podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou.

Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podali obvinění P. F. a J. P. dovolání.

Obviněný P. F. dovolání opírá o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a namítá, že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., a nikoliv jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 3 tr. zák., protože rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 17. 9. 2001, sp. zn. 28 T 5/2000, bylo jeho jednání při stejných skutkových zjištěních kvalifikováno jako trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák., ve znění před novelou trestního zákona. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a přikázal soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný J. P. podal dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, z něhož následně vyplývá nesprávný výrok o vině a trestu. Obviněný zpochybnil právní kvalifikaci skutku podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 234 odst. 1, 3 tr. zák. s poukazem na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 28 T 5/2000, na str. 51. Nesouhlasil s tím, že jednal v nepřímém úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák., jak uvedl ve svém rozhodnutí Vrchní soud v Olomouci, protože od počátku tvrdil, že poskytl radu k provedení krádeže peněz. Dále namítl, že mu bylo nesprávně přičítáno srozumění s násilím, přičemž krajský soud opomněl, že i násilí nebo pohrůžka bezprostředního násilí může být součástí skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. c) tr. zák. a prohlásil, že si je vědom, že by u něj přicházela kvalifikace skutku, jako trestného činu krádeže podle § 247 odst. 4 tr. zák. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené rozsudky zrušil ve výroku o vině i trestu, jakož i ve výroku o náhradě škody, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. poté přikázal Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zastupitelství se do dne vydání tohoto rozhodnutí k podaným dovoláním nevyjádřilo.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou v podaných dovoláních uvedeny všechny obsahové i formální náležitosti, zda obě dovolání byla podána včas a oprávněnými osobami a zda dovolání poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek odvolacího soudu, kterým byl částečně zrušen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o trestech uložených oběma obviněným, a byly jim při nezměněných výrocích o vině uloženy nové tresty [265a odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Proti takovému rozhodnutí je dovolání přípustné. Obviněný P. F. podal dovolání prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. X. dne 19. 7. 2002 a obviněný J. P. dovolání podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. K. dne 3. 7. 2002. Dovolání proto byla podána oprávněnými osobami podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Protože dovolání byla podána u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, byla podána v místě a vzhledem k datu podání dovolání i ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř.

V dovolání musí být uvedeno, který výrok rozhodnutí, v jakém rozsahu i z jakých důvodů je napadán, a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Oba obvinění odkazují v dovolání na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy na to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud především podotýká, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek, není určeno k přezkumu skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, což vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Nesprávné skutkové zjištění soudu nemůže být důvodem dovolání, protože takový důvod není uveden mezi důvody dovolání v § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací soud je v řízení o dovolání vázán skutkovým stavem, který byl zjištěn na základě provedených důkazů soudem prvního a druhého stupně a je vyjádřen v popisu skutku ve výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci jako soudu odvolacího.

Konkrétní argumenty uvedené v dovolání obviněného P. F. se týkají právní kvalifikace skutku. Tuto námitku však obviněný uplatnil již v odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 17. 9. 2001, sp. zn. 28 T 5/2000, a odvolací soud k ní uvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 21, že jde o opakování obhajoby obviněného před soudem prvního stupně, který se s ní náležitě vypořádal, přičemž obviněný žádný nový argument v odvolání neuvedl (str. 29 až 30 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Protože při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací soud vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, je pro dovolací soud rozhodující skutkové zjištění, podle nějž obviněný P. F. spáchal skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž skutkové závěry soudu prvního stupně potvrdil i odvolací soud. Takto popsanému skutkovému stavu odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1, 3 tr. zák. Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného P. F. proto nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a proto dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není dán, a dovolání obviněného, které vytýká údajnou nesprávnou právní kvalifikaci skutku, je zjevně neopodstatněné.

Obviněný J. P. ve svém dovolání napadá skutková zjištění soudu prvního i druhého stupně a následně zpochybňuje právní kvalifikaci skutku. Vrchní soud v Olomouci v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že obviněný v odvolání opakoval již dříve uplatněnou obhajobu. Právní kvalifikací skutku se zabýval na str. 32 odůvodnění a poukázal na to, že soud prvního stupně tuto kvalifikaci podrobně odůvodnil na str. 47 až 48 a na str. 51 až 52 napadeného rozsudku, přičemž odvolací soud shledal posouzení skutku správným. Je tedy zřejmé, že obviněný J. P. v dovolání namítl údajnou nesprávnost skutkových zjištění, což není důvodem dovolání podle § 265b tr. ř. Dovolací soud však nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, neboť není třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání rozhodnutí soudu druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího jinak hodnotit již provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět a opakovat, neboť dokazování lze provádět podle § 265r odst. 7 tr. ř. v řízení o dovolání jen v omezeném rozsahu.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné dovolání obviněného P. F. a podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. P., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovoláních obviněných rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. listopadu 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 13. November 2002