JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 748/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 10. 2002 o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 4 To 180/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 5 T 170/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 4 To 180/2002, byl podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. k odvolání státního zástupce zrušen rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 5 T 170/2001, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem porušování osobní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal tím, že dne 30. 7. 2001 kolem 20.00 hodin v T. v ulici V Z. čp. 1617 poté, co zazvonil u bytu D. M., po otevření dveří jí vulgárně nadával a nato, když chtěla zavřít dveře, což se jí nepodařilo, protože mezi dveře a jejich rám vsunul nohu, dveře rukama rozrazil a násilím vnikl do předsíně bytu, kde pokračovat ve vulgárních nadávkách a poté fyzicky napadl poškozenou D. M. tak, že ji uchopil rukou za krk a odstrčil. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 238 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců a podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto.

Obviněný M. K. podal dne 2. 7. 2002 prostřednictvím své obhájkyně JUDr. I. S. proti tomuto rozsudku dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., proti výroku o vině i trestu. V dovolání zpochybnil výpověď poškozené D. M., která je osamocená a nepodpořená dalším důkazem, a přesto krajský soud výpovědi poškozené uvěřil. Dovolatel uvedl, že popírá jednání, jímž byl uznán vinným, lze však podle něj vzít za prokázané, že poškozené vulgárně nadával a poté vsunul nohu mezi dveře a jejich rám. Dalšího jednání se však nedopustil. Podle názoru dovolatele byl skutek krajským soudem nesprávně právně posouzen jako trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., ačkoliv vzhledem k nebezpečnosti činu pro společnost mohlo jít nejvýše o přestupek. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 pím. g) tr. ř., a aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl, že se obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání vyjádřila tak, že dovolatel se zabývá hodnocením výsledků provedeného dokazování v návaznosti na přijaté skutkové závěry a polemizuje s postupem odvolacího soudu při hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Dovolatel tímto způsobem dospěl k přesvědčení, že výpověď poškozené, do jejíhož bytu měl za použití násilí vniknout, je zcela osamocená a nepodpořená dalšími důkazy, zejména znaleckým posudkem z odvětví soudního lékařství. Odvolatel považuje za nesprávné, že jeho jednání bylo posouzeno jako trestný čin podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a má za to, že nebyla pro nedostatek materiálního znaku naplněna ani základní skutková podstata trestného činu porušování domovní svobody. K námitkám proti skutkovým zjištěním nelze přihlížet a za jedinou hmotně právní námitku je třeba považovat zpochybnění stupně společenské nebezpečnosti jednání obviněného. Státní zástupkyně poukázala na to, že touto otázkou se soudy obou stupňů zabývaly a správně dospěly k závěru, že materiální stránka trestného činu byla naplněna, a to i u přísnější trestní kvalifikace s ohledem na razanci použitého násilí i okolnost, že obviněný násilí zanechal a odešel z bytu poškozené až poté, co poškozená po jeho fyzických útocích zůstala ležet na zemi. Tuto námitku je však třeba považovat za zjevně neopodstatněnou. Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a aby o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.] a bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 265e tr. ř. Dále zjistil, že dovolání obviněného splňuje i obsahové náležitosti dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř.

Obviněný uplatnil v dovolání v podstatě tytéž námitky jako ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se soud druhého stupně dostatečně a správně vypořádal v odvolacím řízení. Pokud jde o námitky o nesprávnosti skutkových zjištění, tj. zpochybňování věrohodnosti výpovědi poškozené, nemohl se jimi Nejvyšší soud zabývat, neboť dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. nelze podat z důvodu nesprávného nebo nedostatečného skutkového zjištění. S dalšími námitkami dovolatele, že skutek měl být posouzen při správném posouzení nebezpečnosti činu pro společnost jako přestupek, nelze než odkázat na to, že soud prvního stupně objasnil a posoudil všechny otázky a skutečnosti významné pro rozhodnutí a také odvolací soud se vypořádal se všemi námitkami uvedenými v odvolání obviněného. Je tedy zřejmé, že rozhodnutí napadené dovoláním, i řízení tomuto rozhodnutí předcházející, netrpí vytýkanými vadami. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto dovolání obviněného M. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 23. October 2002