JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 708/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. června 2006 o dovolání, které podal obviněný J. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2005, sp. zn. 9 To 519/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 78/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 1 T 106/2003, uznán vinným trestným činem neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit jako soukromý podnikatel podnikající na základě živnostenského oprávnění celkem 16 dílčími útoky konkretizovanými ve výroku o vině v citovaném rozsudku.

Za to byl obviněnému J. M. uložen podle § 118 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky. Podle § 118 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 30 000 Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíce.

Citovaný rozsudek Okresního soudu v Příbrami napadl obviněný J. M. odvoláním, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 9. 2004, sp. zn. 9 To 278/2004, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. M. dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesením ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 5 Tdo 770/2005, tak, že k dovolání obviněného podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2004, sp. zn. 9 To 278/2004, a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 1 T 106/2003. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil rovněž všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Příbrami, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Na podkladě rozhodnutí dovolacího soudu se Okresní soud v Příbrami znovu zabýval touto věcí a rozsudkem ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 1 T 78/2005, uznal obviněného J. M. vinným trestným činem neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že jako soukromý podnikatel podnikající na základě živnostenského oprávnění ze dne 7. 2. 1992 k provozování živnosti „nákup, prodej a formátování dřeva“ a ze dne 15. 12. 1999 k provozování živnosti „zemní práce“ pod obchodním jménem H., se sídlem B., okres P., neoprávněně prováděl výdělečnou činnost, na kterou se jeho živnostenská oprávnění nevztahovala, tím způsobem, že:

1. v době od 3. 1. 2000 do 19. 6. 2000 prováděl práce spočívající v pokládání žlabů, bourání živic a řezání asfaltu, ukládání HOPE trubek, pokládce metalických kabelů, zemnění a další práce na začlenění ADN do JTS v P., a to na základě smlouvy o dílo s objednatelem A. H. ze dne 3. 1. 2000, ačkoli tato činnost spadá do okruhu činností „montáž, opravy, revize a zkoušky vyhrazených elektrických zařízení“, „montáž, údržba a servis telekomunikačních zařízení“, „specializované stavební činnosti“ a „přípravné práce pro stavby“, na které se vydaná živnostenská oprávnění nevztahovala, a za provedení prací účtoval objednateli částku v celkové výši 754 062,80 Kč,

2. v době od 18. 7. 2000 do 4. 10. 2000 provedl práce spočívající ve vytýčení inženýrských sítí, demontáži teplovodního potrubí a další práce na akci B. – rozvody tepla „U.“ na základě smlouvy o dílo s objednatelem S. R., a. s., ze dne 18. 7. 2000, ačkoli tato činnost spadá pod okruh činností „silniční motorová doprava nákladní“, „zámečnictví“, „vytýčení inženýrských sítí“ a „dokončovací stavební práce“, na které se vydaná živnostenská oprávnění nevztahovala, a za provedení prací účtoval objednateli částku v celkové výši 1 585 605,- Kč,

3. v době od 10. 8. 2000 do 30. 8. 2000 provedl práce spočívající ve vytýčení inženýrských sítí a další práce na akci generální oprava topného kanálu z H., na základě smlouvy o dílo s objednatelem P. S., spol. s r. o., F. Č., R., ze dne 10. 8. 2000, ačkoli tato činnost spadá pod okruh činností „silniční motorová doprava nákladní“, „vytýčení inženýrských sítí“ a „dokončovací stavební práce“, na které se vydaná živnostenská oprávnění nevztahovala, a za provedení prací účtoval objednateli částku v celkové výši 31 500,- Kč,

4. v době od října 2000 do června 2001 provedl práce na rodinném domu majitele Ing. T. K. ve V., okr. P., spočívající v řezání dřeva, poražení stromů, stavbě plotu a další práce na základě ústní dohody s Ing. T. K., ačkoli tato činnost spadá pod okruh činností „přípravné práce pro stavby“ a „zednictví“, na které se vydaná živnostenská oprávnění nevztahovala, a za provedení prací účtoval objednateli částku v celkové výši 15 000,- Kč,

5. v době od 9. 10. 2000 do 15. 11. 2000 provedl práce spočívající v demontáži potrubí, montáži potrubí, vytýčení inženýrských sítí a další práce na akci generální oprava topného kanálu včetně ležatých rozvodů v P., na základě smlouvy o dílo s objednatelem P. S., spol. s r. o., F. Č., R., ze dne 9. 10. 2000, ačkoli tato činnost spadá pod okruh činností „silniční motorová doprava nákladní“, „zámečnictví“, „vytýčení inženýrských sítí“ a „dokončovací stavební práce“, na které se vydaná živnostenská oprávnění nevztahovala, a za provedení prací účtoval objednateli částku v celkové výši 1 785 000,- Kč,

6. v době od 14. 12. 2000 do 31. 1. 2001 provedl práce spočívající v demontáži střešní krytiny a krovů, vyrovnání nosné konstrukce krovů, montáži krovů a krytiny na akci oprava areálu pily H. pod T. na základě smlouvy o dílo s objednatelem S. R. ze dne 14. 12. 2000, ačkoli tato činnost spadá pod okruh činností „pokrývačství“, na které se vydaná živnostenská oprávnění nevztahovala, a za provedení prací účtoval objednateli částku v celkové výši 84 000,- Kč,

7. v době od 13. 4. 2001 do 21. 5. 2001 provedl práce spočívající ve stavebních pracích, demontáži a montáži komponentů topného kanálu a další práce na akci generální oprava topného kanálu, napojení objektu ubytovny sídliště z., H., na základě smlouvy o dílo s objednatelem P. S., spol. s r. o., F. Č., R., ze dne 13. 4. 2001, ačkoli tato činnost spadá pod okruh činností „zámečnictví“ a „dokončovací stavební práce“, na které se vydaná živnostenská oprávnění nevztahovala, a za provedení prací účtoval objednateli částku v celkové výši 47 250,- Kč,

8. v době od 5. 6. 2001 do 10. 10. 2001 provedl práce spočívající ve stavebních pracích, montážních pracích, tlakových a provozních zkouškách a další práce na akci oprava topného kanálu, sídliště T., 3. etapa, H. B., na základě smlouvy o dílo s objednatelem P. S., spol. s r. o., F. Č., R., ze dne 5. 6. 2001, ačkoli tato činnost spadá pod okruh činností „zámečnictví“, „dokončovací stavební práce“, „specializované stavební činnosti“ a „vodoinstalatérství, topenářství“, na které se vydaná živnostenská oprávnění nevztahovala, a za provedení prací účtoval objednateli částku v celkové výši 68 453,70 Kč.

Za to byl obviněný J. M. odsouzen podle § 118 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 20 000 Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovení lhůtě vykonán, obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíce. Současně byl obviněný J. M. podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Příbrami ze dne 11. 8. 2003, sp. zn. 1 Zt 86/2003, která mu kladla za vinu spáchání dílčích útoků pokračujícího trestného činu neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák, tak jak jsou uvedeny pod body 1., 3., 8., 9., 11., 12., 14. a 16. obžaloby.

Obviněný J. M. podal proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně odvolání, které Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 12. 2005, sp. zn. 9 To 519/2005, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému J. M. doručen dne 19. 4. 2006 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 17. 1. 2006.

Obviněný J. M. napadl dne 16. 3. 2006 prostřednictvím svého obhájce posledně uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Praze dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Pokud jde o první z dovolacích důvodů, podle názoru obviněného výrokem o vině došlo v jeho případě k porušení ustanovení hmotného práva, protože byl uznán vinným neprávem, a to údajně v rozporu s trestním zákonem, takže měl být zproštěn obžaloby v celém rozsahu. Obviněný je přesvědčen, že mu nebylo prokázáno úmyslné zavinění, které je znakem subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák., a že se soudy nižších stupňů nijak výrazně nezabývaly tímto zákonným znakem. Podle obviněného J. M. byl rozsah jeho fakticky vykonávané podnikatelské činnosti v souladu se živnostenskými oprávněními, která mu byla vydána příslušným živnostenským úřadem. Tato skutečnost údajně vyplývá ze zprávy živnostenského odboru Úřadu městské části P. ze dne 30. 8. 2004. S poukazem na uvedenou zprávu považuje obviněný za nesprávné takové hodnocení důkazů, které učinily soudy nižších stupňů a jímž měly porušit trestní zákon. Nadto obviněný tvrdí, že mu není možno klást za vinu úmyslné jednání, jestliže výklady živnostenských úřadů ohledně předmětu jeho podnikání byly nejednotné a právní úprava byla nejednoznačná. Podle názoru obviněného nemohlo dojít k porušení živnostenského zákona ani trestního zákona, pokud byly některé práce vykonávány subdodavatelsky.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný J. M. namítá, že soudy nižších stupňů z nesrozumitelných důvodů nerozhodly o upuštění od potrestání podle § 24 tr. zák. a nezvážily ani jiný postup, který by nevedl k uložení trestu. V této souvislosti obviněný poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 5 Tdo 770/2005, jímž bylo rozhodnuto o dřívějším dovolání obviněného. Podle názoru obviněného dal Nejvyšší soud tímto rozhodnutím najevo, že účelu trestního řízení bylo dosaženo samotným projednáním této trestní věci před soudem, a uložení trestu je proto zbytečné a neodůvodněné.

Obviněný J. M. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně vyjma výroku spočívajícího ve zproštění obviněného obžaloby a poté aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby podle § 265m odst. 1 tr. řádu sám ve věci rozhodl rozsudkem a zprostil obviněného obžaloby v plném rozsahu, případně upustil od potrestání.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného J. M. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru nelze přisvědčit dovolacím námitkám obviněného, protože z rozhodnutí soudů nižších stupňů je nade vší pochybnost zřejmé, že plně zohlednily právní úpravu živnostenského zákona před jeho novelou provedenou zákonem č. 355/1999 Sb. Tímto posouzením tak soudy činné dříve ve věci odstranily rozdílnost výkladu ve vymezení obsahu volných živností ze strany živnostenského úřadu a dotčeného podnikatele. Státní zástupkyně považuje postup soudu prvního i druhého stupně za správný, protože ve vztahu k osmi dílčím skutkům, na které se vztahovala zmiňovaná nejednotnost právního výkladu, postupovaly soudy ve prospěch obviněného. Naopak podle přesvědčení státní zástupkyně rozhodl soud prvního stupně i soud odvolací o zbylých dílčích skutcích správně, neboť živnostenská oprávnění s předmětem činnosti „zemní práce“ a „nákup, prodej a formátování dřeva“, jakož i zpětně vydané živnostenské oprávnění s předmětem činnosti „specializovaný maloobchod a maloobchod se smíšeným zbožím“, nepokrývala tu výdělečnou činnost obviněného, pro niž byl uznán vinným. V návaznosti na tento závěr státní zástupkyně uvádí, že i z pohledu naprostého laika byla výdělečná činnost, za kterou byl obviněný odsouzen, zcela odlišné povahy než u povolených předmětů podnikání obviněného. Státní zástupkyně odmítla námitku obviněného o subdodavatelském způsobu provádění prací, jež nebyly pokryty příslušným živnostenským oprávněním, protože jde o námitku skutkové povahy, která je v rozporu s učiněným skutkovým zjištěním.

Státní zástupkyně se neztotožnila ani s námitkou obviněného J. M., podle níž soudy nižších stupňů nevyužily možnosti upuštění od potrestání či jiného způsobu, který by nevedl k uložení trestu, jak to ve svém dřívějším rozhodnutí naznačoval Nejvyšší soud. K tomu státní zástupkyně připomíná, že soudy mají zákonné oprávnění rozhodnout o aplikaci některého z výchovných prostředků trestního zákona a nelze jim vytýkat jako porušení zákona, pokud nevyužijí takového fakultativního postupu.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. M. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný J. M. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Pokud jde o dovolací důvody, obviněný J. M. opírá jejich existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že obviněnému byl mu uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Pokud jde o podstatu dovolacích námitek obviněného J. M. k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný shledává nesprávné právní posouzení skutku zejména v nedostatku protiprávnosti prováděných prací, resp. v neexistenci rozporu jejich druhu s vydanými podnikatelskými oprávněními (živnostenskými listy) a v chybějícím úmyslném zavinění obviněného. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že obdobné výhrady obviněný uplatnil již ve svém dřívějším dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 5 Tdo 770/2005, a shledal ho sice důvodným, ale jen částečně. V citovaném rozhodnutí tedy byl zaujat právní názor, od něhož se nelze ani nyní odchylovat, že některé činnosti prováděné obviněným (a příkladmo vyjmenované) byly jednoznačně v rozporu s předmětem podnikání obviněného, jak mu byl vymezen vydanými živnostenskými listy. Výsledkem předchozího dovolacího řízení proto nebyl závěr, podle něhož by snad soudy nižších stupňů měly pokládat celý rozsah prací, za jejichž provádění byl obviněný původně odsouzen, za práce odpovídající jeho předmětu podnikání, a tudíž legální.

Z následného postupu soudů obou stupňů po zrušení jejich dřívějších rozhodnutí v dovolacím řízení je podle názoru Nejvyššího soudu zřejmé, že se zcela vypořádaly se závazným právním názorem dovolacího soudu vysloveným v citovaném rozhodnutí v otázce opětovného posouzení, které práce obviněný prováděl v souladu s předmětem podnikání podle vydaných živnostenských oprávnění a které nikoli. Soudy nižších stupňů pak pečlivě vyhodnotily, jaké předměty podnikání měl obviněný vymezen vydanými živnostenskými listy a srovnaly je s těmi činnostmi, jež obviněný ve skutečnosti vykonával. Výsledkem takového srovnání bylo, že soud prvního stupně ponechal v odsuzujícím výroku svého rozsudku skutečně jen provádění takových prací, které se jednoznačně vymykaly těm činnostem, k nimž měl obviněný J. M. podnikatelské oprávnění (8 dílčích útoků), a ve zbytku obviněného zprostil obžaloby, neboť tyto dílčí útoky nejsou trestným činem (rovněž 8 dílčích útoků). Tato selekce zcela odpovídá závaznému právnímu názoru Nejvyššího soudu vyplývajícímu z výše citovaného dřívějšího usnesení o dovolání obviněného a zároveň je v souladu s obsahem a rozsahem podnikatelského oprávnění obviněného. Přitom obviněný byl odsouzen za celkem 8 dílčích útoků, v jejichž rámci prováděl práce takového druhu a zaměření, které byly v evidentním rozporu s vydanými živnostenskými oprávněními a v tomto směru nemohly být dotčeny ani nejednotným či nejednoznačným výkladem živnostenských úřadů nebo nedostatečnou právní úpravou. Uvedené pochybnosti se týkaly jen těch dílčích útoků, ohledně kterých byl obviněný zproštěn obžaloby.

Proto je správný i závěr soudů obou stupňů, jestliže u obviněného dovodily úmyslné zavinění, neboť ve výše uvedených případech, za něž byl obviněný odsouzen, musel být přinejmenším srozuměn s překročením svého podnikatelského oprávnění, které rozhodně nezahrnovalo provádění poměrně specializovaných činností, jako je např. pokládání žlabů, trubek a metalických kabelů v souvislosti s montáží telekomunikačních zařízení, dále vytýčení inženýrských sítí, montáž a demontáž teplovodního porubí, montáž a demontáž krovů a střešní krytiny, stavební práce, provádění tlakových a provozních zkoušek topného kanálu atd.

Nejvyšší soud nemohl akceptovat ani argument obviněného J. M., podle něhož byly některé práce prováděny subdodavatelsky, takže údajně nemohlo dojít k porušení živnostenského zákona. Uvedené konstatování je totiž v rozporu s rozhodnými skutkovými zjištěními, z kterých vycházely soudy nižších stupňů a jejichž správnost nemůže Nejvyšší soud v dovolacím řízení přezkoumávat ani zpochybňovat. Z nich je jednoznačně patrné, že to byl právě obviněný, kdo prováděl předmětné práce vymykající se předmětu jeho podnikání, přičemž obviněný tyto práce i vyúčtoval, resp. vyfakturoval objednatelům, a přijal platbu za jejich provedení.

Na základě takto učiněného vyhodnocení nemá Nejvyšší soud pochybnosti o protiprávním jednání obviněného J. M., jímž naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák, neboť činnosti, za něž byl pravomocně odsouzen, prováděl v rozporu se svým podnikatelským oprávněním, ve větším rozsahu a za účelem dosažení zisku. Námitky obviněného zpochybňující správnost tohoto právního posouzení jsou tudíž zjevně neopodstatněné.

Pokud jde o námitky obviněného J. M., o které opírá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že soudy nižších stupňů uložily obviněnému takový druh trestu, který zákon připouští (peněžitý trest je výslovně uveden v ustanovení § 118 odst. 1 tr. zák. a byly splněny i podmínky podle § 53 odst. 1 tr. zák), a jeho výměra (20 000 Kč) je v rámci trestní sazby stanovené podle § 53 odst. 1 tr. zák. v rozmezí od 2 000 Kč do 5 000 000 Kč. Náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest byl obviněnému rovněž vyměřen podle zákonné sazby obsažené v ustanovení § 54 odst. 3 tr. zák., která je omezena horní hranicí dvou let. Proto citovaný dovolací důvod nemohl být naplněn jak zvoleným druhem trestu, tak ani jeho výměrou.

V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu pak nelze soudům nižšího stupně vytýkat, jestliže nevyužily obecný institut upuštění od potrestání podle § 24 tr. zák. či jiný obdobný hmotně právní institut, který není spojen s uložením trestu (např. podmíněné upuštění od potrestání s dohledem podle § 26 tr. zák.), jak se toho domáhá obviněný J. M. Pokud totiž soud neupustil od potrestání, ale uložil pachateli odpovídající druh a výši trestu, nelze dovodit, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Trestní řád pak umožňuje s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu napadnout pouze opačné rozhodnutí, jímž bylo upuštěno od potrestání nebo podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem. Rozhodnutí o upuštění od potrestání nebo o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem je přitom fakultativní, takže záleží zcela na uvážení soudu, který rozhoduje v příslušné trestní věci o vině a trestu obviněného, zda dospěje k závěru o možnosti upustit od potrestání či nikoli. Proto také nelze autoritativně zavazovat soud nižšího stupně, který rozhoduje o vině a trestu v určité trestní věci, aby uložil konkrétní druh trestu nebo aby upustil od potrestání pachatele. Obdobně tudíž ani v projednávané věci obviněného J. M. Nejvyšší soud v předchozím rozhodnutí o dovolání nemohl uložit – a ani neuložil – soudu prvního stupně, aby upustil od potrestání tohoto obviněného, ale pouze upozornil na možnost využití institutu upuštění od potrestání či jiného obdobného postupu v této trestní věci, a to zejména s ohledem na menší rozsah trestné činnosti, jímž byl obviněný uznán vinným, ovšem při respektování zákonných podmínek, jejichž splnění soudy nižších stupňů nedovodily.

Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný J. M. posuzovaným jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák., jak správně rozhodl Okresní soud v Příbrami, s jehož názorem se ztotožnil i Krajský soud v Praze. Právní posouzení skutku tedy bylo provedeno správně a bez vad a stanovený druh trestu, jakož i jeho výměra, jsou v souladu se zákonem. Podané dovolání je proto zjevně neopodstatněné.

Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. M. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Protože však jeho dovolání bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacími důvody podle citovaných zákonných ustanovení, ale Nejvyšší soud neshledal tyto námitky z výše uvedených důvodů opodstatněnými, odmítl dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Navíc obviněný ve svém dovolání z převážné části jen opakoval námitky, s nimiž se již vypořádaly soudy nižších stupňů. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 21. června 2006

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y

Vydáno: 21. June 2006