JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 681/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2002 o dovolání podaném obviněným M. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 11. 2. 2002, sp. zn. 2 To 1144/2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 10. 2001, sp. zn. 4 T 83/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný M. Ch. byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 10. 2001, sp. zn. 4 T 83/2001, uznán vinným jednak dvěma trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zákona a jednak trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zákona.

Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 238 odst. 1 tr. zákona za použití § 53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona a § 54 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nesplnil, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců.

Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Šumperku podal obviněný M. Ch. odvolání, které Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 11. 2. 2002, sp. zn. 2 To 1144/2001, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 11. 2. 2002, sp. zn. 2 To 1144/2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 10. 2001, sp. zn. 4 T 83/2001, podal obviněný M. Ch. dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. S. podáním ze dne 17. 5. 2002, které bylo doručeno dne 21. 5. 2002 Okresnímu soudu v Šumperku. Dovolání podal proti všem výrokům obou rozhodnutí v celém jejich rozsahu, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a dále z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

V písemném odůvodnění dovolání obviněný zejména namítá, že pro zamítnutí jeho odvolání nebyly dány zákonné podmínky. Krajský soud jako soud odvolací řádně nezhodnotil provedené důkazy, zejména když uvěřil výpovědi manželky obviněného a jejího milence. Jejich výpovědi považuje obviněný za rozporné, zaujaté a z těchto důvodů nevěrohodné. Dále zpochybňuje výpovědi svědků K., K. a A. Ch. ohledně fyzického napadení K., které jsou podle názoru dovolatele v příkrém rozporu s objektivními nálezy vyplývajícími z lékařských zpráv. Soudy obou stupňů však vyhodnotily výpovědi těchto osob jako důvěryhodné. Obviněný má zato, že krajský soud postupoval v rozporu se zásadou in dubio pro reo, která měla být v jeho prospěch aplikována, a stejně jako soud nalézací hodnotil vadně provedené důkazy. Dovolatel se tedy domnívá, že krajský soud chybně zamítl jeho dovolání, neboť pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky. Pochybení spatřuje v porušení zásady in dubio pro reo, jakož i v nesprávném posouzení skutku uvedeného pod bodem 2b) rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 10. 2001, sp. zn. 4 T 83/2001, kvalifikovaného jako porušování domovní svobody podle § 238 tr. zákona.

Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší státní zástupce, kterému bylo doručeno dovolání obviněného M. Ch. ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu odmítl a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. K odůvodnění tohoto návrhu uvedl, že dovolání je částečně podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť formálně uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není v souladu s obsahem odůvodnění. Druhý dovolací důvod byl pak uplatněn zjevně neopodstatněně, protože k vytýkanému pochybení soudu druhého stupně ve skutečnosti nedošlo.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265h odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvádí důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, tedy, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, ale v tomto směru nejsou žádná pochybení soudu v napadeném rozhodnutí vytýkána. Celé dovolání se týká nesprávných skutkových zjištění, provedených důkazů a jejich věrohodnosti. Dovoláním jsou pouze prezentována údajná pochybení soudů obou stupňů při hodnocení provedených důkazů.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V konkrétním případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že došlo ze strany soudů k nesprávnému právnímu posouzení a rozhodnutí jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud též ohledně dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu [ve znění účinném do 24. 5. 2002; nyní po změně tr. řádu provedené zákonem č. 200/2002 Sb. v § 265b odst. 1 písm. l)]. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu [dříve písm. k)] lze uplatnit pouze tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Pod pojmem podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je nutno chápat zákonem stanovené procesní podmínky pro rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání. Zákonodárce navíc novelou tr. řádu provedenou zákonem č. 200/2002 Sb. do textu předmětného ustanovení pojem „procesní“ podmínky doplnil. V této souvislosti je třeba uvést, že i před touto novelou byl text předmětného ustanovení vykládán tak, že se jedná o podmínky procesní. Smyslem novelizace ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, spočívající v přesunu textů mezi písm. l) a k) a v doplnění slova „procesní“ podmínky do textu, bylo legislativně technicky zpřehlednit a upřesnit text tohoto ustanovení, nikoli však změnit jeho význam. Procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti vymezují příslušná ustanovení trestního řádu, a to § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. řádu u stížnosti a § 253 tr. řádu u odvolání. Podstata tkví v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (stížnost nebo odvolání) odmítl nebo zamítl. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu [dříve písm. k)] tudíž nemůže být zamítnutí řádného opravného prostředku podle § 256 tr. řádu, tedy shledá-li odvolací soud po věcném přezkoumání, že v odvolání vytýkané vady nejsou důvodné. Přezkoumá-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu na podkladě řádného opravného prostředku věcně, a zamítne jej proto, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, a to podle § 256 tr. řádu u odvolání a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu u stížnosti, je možno dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu [dříve písm. k)] uplatnit jen, byl-li v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel však v dovolání žádnou takovou vadu řízení nevytýká, pouze napadá údajný nesprávný postup odvolacího soudu, spočívající v tom, že vycházel ze zjištění soudu I. stupně a chybně hodnotil důkazy v řízení již provedené. I v tomto případě dovolatel uplatnil jiný důvod než je uveden v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu [dříve písm. k)], a to nedostatečně a nesprávně zjištěný skutkový stav věci, který však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba i zde postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného M. Ch. podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 11. 2. 2002, sp. zn. 2 To 1144/2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 10. 2001, sp. zn. 4 T 83/2001, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. září 2002

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.

Vydáno: 19. September 2002