JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 602/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. května 2008 o dovolání, které podal obviněný J. P. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 9 To 259/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 60/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 4 T 60/2006, uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil společně s obviněným V. G. skutkem popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.

Za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. b) tr. zák., kterým byl obviněný J. P. uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 17 T 45/2006, mu byl uložen podle § 171 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roky. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 věta druhá tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 17 T 45/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený M. J. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného V. G.

O odvoláních obviněného J. P. a státního zástupce podaných proti shora citovanému rozsudku Okresního soudu v Příbrami rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 9 To 259/2007, tak, že obě odvolání zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná.

Obviněný J. P. podal prostřednictvím své obhájkyně dne 17. 12. 2007 proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), f), g) tr. řádu. Podle názoru obviněného odvolací soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, pokud při rozhodování o souhrnném trestu odnětí svobody přihlížel ke zrušenému rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 17 T 45/2006. Obviněný je přesvědčen, že soud prvního stupně mu měl ukládat souhrnný trest s ohledem na existenci jiného – blíže nekonkretizovaného – rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 9 To 259/2007, v celém rozsahu, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 4 T 60/2006, aniž by však současně učinil návrh na další postup ve věci. Obviněný rovněž navrhl, aby dovolací soud „předběžně pozastavil výkon napadeného rozhodnutí“.

Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného J. P. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru není dovolání obviněného přípustné, neboť směřuje proti výroku o trestu, který byl zrušen usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 17 T 45/2006, podle § 306a odst. 2 tr. řádu. Státní zástupkyně je přesvědčena, že žádnou dovolací námitku obviněného nelze podřadit pod uplatněné dovolací důvody. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť není přípustné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný J. P. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím své obhájkyně (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Pokud jde o dovolací důvody, obviněný J. P. opírá jejich existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. e), f), g) tr. řádu. Podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu lze dovolání podat, pokud proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo podle zákona nepřípustné, tj. nemělo být zahajováno nebo mělo být zastaveno [§ 11 odst. 1, 4, § 11a, § 172 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. c), § 223 odst. 1, § 231 odst. 1 a § 314c odst. 1 písm. a) tr. řádu]. Existence dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu je dána tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Předpokladem uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy skutečnost, že soud učinil některé z rozhodnutí předvídaných v posledně citovaném ustanovení.

Nakonec obviněný shledává i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je naplněn tehdy, když napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, tj. jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Odkaz na citované dovolací důvody však obviněný J. P. shrnul do pouhého obecného konstatování, podle něhož „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení“.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani žádný jiný dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. a) až l), odst. 2 tr. řádu ovšem nenaplňují ty dovolací námitky obviněného J. P. , které zaměřil proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 17 T 45/2006. Zmíněným rozsudkem, jehož vydání předcházelo rozhodnutím napadeným dovoláním obviněného v nyní posuzované věci, bylo totiž rozhodnuto v jiném, samostatném řízení, které se týkalo odlišné trestní věci. Obviněný tedy částečně vznáší námitky proti řízení a rozhodnutí, jež nemůže být předmětem přezkumu v této, nyní posuzované trestní věci, a proto se jimi Nejvyšší soud nemohl zabývat. Jak je navíc patrné z č. l. 410 trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 60/2006, k návrhu obviněného byl usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 17 T 45/2006, podle § 306a odst. 2 tr. řádu zrušen rozsudek téhož soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 17 T 45/2006. V označené trestní věci projednávané u Okresního soudu v České Lípě totiž pominuly důvody pro vedení řízení proti uprchlému, které proti obviněnému do té doby probíhalo. I vzhledem k uvedenému proto Nejvyšší soud nemohl jakkoli posuzovat citovaný rozsudek Okresního soudu v České Lípě, který již byl zrušen.

Jedinou dovolací námitkou, kterou sice obviněný J. P. výslovně neopřel o dovolací důvod obsažený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak s ohledem na její věcnou povahu odpovídá jedině tomuto ze všech uplatněných dovolacích důvodů, je tak tvrzení obviněného o údajně nesprávném postupu soudů nižších stupňů při ukládání souhrnného trestu ve smyslu § 35 odst. 2 tr. zák. Podle názoru obviněného mu byl uložen souhrnný trest nesprávně ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 17 T 45/2006, který byl zrušen usnesením téhož soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 17 T 45/2006, ačkoli obviněnému měl být ukládán souhrnný trest s ohledem na rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, který však obviněný blíže nespecifikoval. Jak přitom vyplývá z č. l. 310 trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 60/2006, obviněný tím mínil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 8. 2005, sp. zn. 6 T 179/2004. Nejvyšší soud ovšem neshledal tuto námitku obviněného důvodnou.

K tomu Nejvyšší soud připomíná, že základní kritéria pro ukládání souhrnného trestu jsou zakotvena v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., podle něhož souhrnný trest přichází v úvahu pouze tehdy, jedná-li se o vícečinný souběh trestných činů téhož pachatele. Rozhodující otázkou pro možnost uložení souhrnného trestu je posouzení vzájemného vztahu dvou nebo více trestných činů, o kterých se rozhoduje v samostatných řízeních. Souhrnný trest je namístě za předpokladu, jestliže pachatel byl již odsouzen za část sbíhající se trestné činnosti a toto odsouzení vyústilo v pravomocné rozhodnutí o vině a uložení trestu. Takovým odsuzujícím rozsudkem byl v projednávané trestní věci rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 17 T 45/2006, jímž byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. b) tr. zák., za který mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců. V rámci úvah o ukládání souhrnného trestu je rovněž podstatné, aby mezi spácháním časově prvního trestného činu, kterým byl v posuzované věci trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. b) tr. zák., a časově posledního trestného činu, za který byl v nyní projednávané trestní věci obviněný J. P. odsouzen a jímž je trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., nebyl vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Jak zjistil Nejvyšší soud ze spisových podkladů, v případě obviněného se tak nestalo, proto žádné jiné odsouzení obviněného nebránilo tomu, aby mu byl uložen souhrnný trest právě ve vztahu k odsouzení rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 17 T 45/2006.

Soud prvního stupně tedy správně posoudil podmínky pro ukládání souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. obviněnému J. P. Skutek, pro nějž byl obviněný stíhán a odsouzen v nyní projednávané trestní věci rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 4 T 60/2006, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 9 To 259/2007, a který byl kvalifikován jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., totiž obviněný spáchal ve vícečinném souběhu se skutkem, za nějž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 17 T 45/2006, a který byl posouzen jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. b) tr. zák. Proto neobstojí tvrzení obviněného o tom, že mu měl být ukládán souhrnný trest ve vztahu k jinému rozsudku, a to rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 8. 2005, sp. zn. 6 T 179/2004. Zmíněná námitka obviněného tedy není způsobilá zpochybnit správnost posouzení souběhu trestných činů, za něž byl obviněnému ukládán souhrnný trest, takže nemůže jít o jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Z těchto důvodů Nejvyšší soud považuje uvedenou dovolací námitku obviněného za neopodstatněnou.

V posuzované trestní věci obviněného J. P. by ovšem mohly být naplněny podmínky pro jiné mimořádné opravné prostředky, zejména pro obnovu řízení ve smyslu § 277 a násl. tr. řádu. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že podle § 278 odst. 1 tr. řádu se povolí obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Podle § 281 odst. 2 tr. řádu pak o návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.

V případě obviněného J. P. je takovou novou skutečností ve smyslu § 278 odst. 1 tr. řádu ve vztahu k výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 4 T 60/2006, právě usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 17 T 45/2006, jímž byl podle § 306a odst. 2 tr. řádu zrušen pravomocný rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 17 T 45/2006, protože ve vztahu k němu (resp. k jeho výroku o trestu) Okresní soud v Příbrami ukládal obviněnému v nyní posuzované věci souhrnný trest odnětí svobody. Citovaným usnesením Okresního soudu v České Lípě tedy pozbyl podkladu výrok o souhrnném trestu v rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 4 T 60/2006, byť tento souhrnný trest byl v době rozhodování soudů nižších stupňů ukládán v souladu s ustanovením § 35 odst. 2 tr. zák., jak již Nejvyšší soud uvedl výše. Po zrušení pravomocného rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 17 T 45/2006, však již nemůže obstát výrok o souhrnném trestu, který byl uložen právě ve vztahu k tomuto zrušenému rozsudku.

Proto je na obviněném J. P. , resp. na jeho obhájci, aby učinil návrh na povolení obnovy řízení podle § 280 odst. 3 tr. řádu u Okresního soudu v Příbrami jako soudu podle § 281 odst. 2 tr. řádu příslušného k rozhodnutí o takovém návrhu. Zároveň je třeba považovat doručení tohoto usnesení Nejvyššího soudu příslušnému státnímu zástupci za oznámení ve smyslu § 280 odst. 5 tr. řádu o okolnosti, která by mohla odůvodnit návrh na povolení obnovy řízení.

Pokud jde o další dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e) a f) tr. řádu, které obviněný J. P. rovněž uplatnil, Nejvyšší soud se jimi nemohl nijak blíže zabývat. Obviněný totiž jen formálně odkázal na citovaná ustanovení, aniž uvedl jakékoli skutečnosti, jimiž měly být tyto dovolací důvody naplněny. Přitom obsah dovolání obviněného se vůbec netýká nepřípustnosti trestního stíhání vedeného proti obviněnému ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu a v posuzovaném případě nebylo rozhodnuto žádným ze způsobů, na která dopadá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, tedy o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání ani o schválení narovnání.

Nejvyšší soud na podkladě všech uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněný J. P. podal proti napadenému usnesení Krajského soudu v Praze dovolání, které sice částečně vycházelo z námitek, jež odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale tyto námitky nebyly shledány opodstatněnými. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Navíc obviněný ve svém dovolání v podstatě jen opakoval námitky, s nimiž se již zabýval a vypořádal odvolací soud.

Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem v neveřejném zasedání.

Pokud jde o podnět obviněného J. P. , aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o odložení (resp. o „pozastavení“) výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, je třeba zmínit, že předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh ve smyslu § 265h odst. 3 tr. řádu, přičemž vzhledem ke způsobu rozhodnutí o podaném dovolání ani předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle § 265o odst. 1 tr. řádu. Ostatně obviněný nijak blíže neodůvodnil uvedený podnět a nepoukázal na žádné skutečnosti neslučitelné s dalším výkonem napadeného rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 21. května 2008

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y

Vydáno: 21. May 2008