JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 600/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. září 2002 o dovolání, které podal obviněný M. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 9 To 168/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 T 497/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný M. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 1 T 497/2001, uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák., které spáchal tím, že „v obci T., okres N., dne 14. července 2001 kolem 21.30 hodin na dvoře domu čp. X třemi údery železnou tyčí napadl P. K., čímž mu způsobil zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření a v důsledku hnisání i pracovní neschopnost od 14. 7. 2001 do 24. 7. 2001, přičemž mu následně po tomto fyzickém napadení vyhrožoval zabitím za situace, kdy tato výhružka vzbudila v poškozeném důvodnou obavu“.

Za to byl obviněný podle § 221 odst. 1 tr. zák. a podle § 35 odst 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen se stanovením zkušební doby v trvání 1 roku. Současně bylo rozhodnuto o návrhu na náhradu škody, který podal poškozený P. K.

Uvedený rozsudek Okresního soudu v Nymburce napadl obviněný odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 9 To 168/2002, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto. Opis usnesení Krajského soudu v Praze byl obviněnému doručen dne 11. 6. 2002, jeho obhájci dne 30. 5. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství také dne 30. 5. 2002.

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 9 To 168/2002, napadl obviněný M. M. dne 27. 6. 2002 v celém rozsahu dovoláním, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu. Podle jeho názoru oba ve věci činné soudy založily v podstatě svůj závěr o vině na základě výpovědi poškozeného, a to přesto, že obviněný od počátku popíral, že by se jednání kladeného mu za vinu dopustil. Obviněný dále uvádí své již dříve použité argumenty, které mají podpořit jeho tvrzení, že předmětné jednání nespáchal, s připojením jejich hodnocení, jak je provedl odvolací soud. S ohledem na tyto skutečnosti podle přesvědčení obviněného nemůže tvořit výpověď poškozeného dostatečný, věrohodný a spolehlivý základ pro závěr o vině. Jak se dále obviněný domnívá, při správném hodnocení provedených důkazů ve všech souvislostech měly soudy dospět k závěru, že poškozený za pomoci své matky celý incident pouze zinscenoval. Obviněný je proto přesvědčen, že oba ve věci dříve činné soudy rozhodly o jeho vině na základě nesprávného právního posouzení s tím, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí odvolání, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

Obviněný závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení Krajského soudu v Praze podle § 265k tr. řádu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání obviněného M. M. do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřilo.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou v dovolání uvedeny všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda dovolání poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného M. M. podané proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. H., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Nymburce dne 27. 6. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. řádu.

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný M. M. odkazuje jednak na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a jednak na důvod uvedený podle názoru obviněného v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, který popisuje tím způsobem, že Krajský soud v Praze rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že dne 24. 5. 2002 nabyla účinnosti novela trestního řádu provedená zákonem č. 200/2002 Sb., která zaměnila a částečně doplnila text dovolacích důvodů, uvedených do účinnosti zmíněné novely v § 265b odst. 1 písm. k) a l) tr. řádu. Z citace zákonného znění dovolacího důvodu v podaném dovolání [spatřovaného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu] je však zřejmé, že obviněný opírá svůj mimořádný opravný prostředek nikoli o důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) nyní účinného tr. řádu, tedy po jeho novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb., nýbrž o důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu po této novelizaci.

V rámci konkretizace dovolacích důvodů pak obviněný M. M. uvedl, že ve věci dříve činné soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, neboť se jednání, jenž je mu kladeno za vinu, nedopustil. Celý incident byl podle jeho názoru pouze zinscenován poškozeným a jeho matkou. Napadá tedy skutková zjištění, která byla ve věci učiněna a z nichž soudy obou stupňů vycházely.

Jak ovšem vyplývá z § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu).

Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud při posuzování oprávněnosti tvrzení o jeho existenci vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného M. M. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž jeho skutkové závěry potvrdil i odvolací soud. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 221 odst. 1 tr. zák. a trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák.

Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného M. M. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou správná. Současně napadá i hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ani hodnocení důkazů provedené soudy prvního a druhého stupně, na jehož podkladě byl skutkový stav zjištěn, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb. je podle jeho první alternativy dán, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedený dílčí dovolací důvod je důvodem procesním, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného M. M. v posuzovaném případě však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení stanovených podmínek odvolací soud podle § 256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu.

V podstatě již nad rámec obsahu podaného dovolání lze doplnit, že související dílčí dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb. je podle jeho druhé alternativy naplněn v případě, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Z dalších důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu však obviněný tvrdí existenci pouze výše zmíněného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s již shora citovaným konkrétním odůvodněním. Jak však vyplývá z vyjádřeného názoru dovolacího soudu, ani tento důvod dovolání nebyl naplněn, neboť konkrétní důvody, které obviněný předložil, jeho existenci nezakládají. V předmětné trestní věci není proto dán ani druhý dílčí důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byly citovány zákonné důvody podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodu jiného, který v zákoně uveden není. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný M. M. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonná ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 4. září 2002

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y

Vydáno: 04. September 2002