JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 590/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 9. 2002 o dovolání obviněného P. B., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. 8 To 497/2001, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 5. 2001, sp. zn. 3 T 79/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Obviněný P. B. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 5. 2001, sp. zn. 3 T 79/2000, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zákona jenž spáchal společně s obviněným J. M. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona.

Za tento trestný čin byl obviněný P. B. odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 8 (osmi) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak oba obvinění, tak státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10. Městský soud v Praze na základě těchto řádných opravných prostředků rozhodl rozsudkem ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. 8 To 497/2001, tak, že k odvolání státního zástupce podle § 259 odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek doplnil o výrok, jímž podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložil obviněným P. B. a J. M. povinnost, aby společně a nerozdílně s již dříve odsouzeným A. F., uhradili poškozené firmě Ch. R. C., s. r. o., se sídlem P., T. 1, škodu ve výši 386.200,-Kč. Podle § 256 tr. řádu pak odvolání obou obviněných P. B. a J. M. zamítl. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Podáním ze dne 17. 6. 2002, které bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 10 doručeno dne 19. 6. 2002 a které bylo dále doplněno podáním doručeným tomuto soudu dne 22. 8. 2002, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. J. dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2002, sp. zn. 8 To 497/2001, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 5. 2001, sp. zn. 3 T 79/2000. Dovolání podal z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. řádu a shledal, že v posuzované věci není dovolání přípustné.

Dovolání bylo do trestního řádu zavedeno jako mimořádný opravný prostředek novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002. Pro časovou působnost trestního řádu obecně platí, že procesní úkony se v průběhu trestního řízení provádějí podle v tom okamžiku účinného znění tohoto zákona, přičemž však pokud je zakládáno právo na opravný prostředek, který je zaveden novým procesním předpisem, nelze nabýt takového práva k rozhodnutím, která nabyla právní moci dříve, než nabyla účinnosti nová právní úprava. Výjimku z uvedeného pravidla mohou v případě novelizace stanovit zejména příslušná přechodná ustanovení. Protože však uvedená novela trestního řádu žádná přechodná ustanovení, týkající se dovolání, neobsahuje, je třeba na posuzovaný případ aplikovat uvedené obecné zásady.

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu je dovoláním možné napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé vymezené v § 265a odst. 2 tr. řádu, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Toto ustanovení je ve smyslu výše uvedené zásady účinné do budoucna, to znamená, že rozhodnutí soudu ve věci samé učiněná ve druhém stupni, proti kterým zákon podání dovolání připouští, jsou pouze ta, která jsou vydána a nabývají právní moci po účinnosti novely provedené zákonem č. 265/2001 Sb., tj. po 1. lednu 2002.

V posuzovaném případě bylo trestní stíhání obviněného P. B. pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu, a to rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. 8 To 497/2001, jenž nabyl právní moci dne 8. 11. 2001, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. Z tohoto hlediska nemá ve smyslu § 139 odst. 1 písm. a) tr. řádu význam okamžik doručení tohoto rozhodnutí obviněnému, ke kterému v posuzované věci došlo podle připojené doručenky až 8. 1. 2002, který je jinak významný pro počátek běhu lhůty k podání dovolání ve smyslu § 265e odst. 1, 2 tr. řádu, neboť podle § 139 odst. 1 písm. a) tr. řádu rozsudek nabývá právní moci, jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští, a nestanoví-li zákon něco jiného, je tímto okamžikem i vykonatelný. Z ustanovení § 245 odst. 1 tr. řádu pak vyplývá, že odvolání je opravným prostředkem proti rozsudku soudu prvního stupně. Dovoláním napadený rozsudek Městského soudu v Praze je však rozhodnutím soudu druhého stupně a odvolání jako řádný opravný prostředek není proti němu přípustný, z čehož se podává, že právní moci nabyl tento rozsudek již dnem vyhlášení tedy dne 8. 11. 2001 (tj. před účinností novely tr. řádu č. 265/2001 Sb). Podle dřívějšího znění trestního řádu přicházelo v úvahu uplatnění pouze dvou mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu) a obnovy řízení (§ 277 a násl. tr. řádu), které je možné v zásadě uplatnit proti napadenému rozhodnutí i po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II. zákona č. 265/2001 Sb. vyplývá, že zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle níž by bylo možno dovolání jako nově zavedený mimořádný opravný prostředek aplikovat i v případech, kdy rozhodnutí, jež má na mysli nynější ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, nabylo právní moci za účinnosti dřívějšího trestního řádu (tj. před 1. lednem 2002), a to ani za podmínky, že by od doručení takového dřívějšího rozhodnutí byla jinak zachována dvouměsíční dovolací lhůta (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Absence takové výjimky má nepochybně význam z hlediska garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. lednem 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch, což zákonodárce zcela zjevně uvedenou právní úpravou nehodlal připustit a s ohledem na shora uvedené zásady ani připustit nemohl.

Z těchto důvodů, zejména se zřetelem na časovou působnost trestního řádu a z ní vyplývající shora uvedené zásady Nejvyšší soud shledal podané dovolání obviněného P. B. nepřípustným z hlediska podmínek stanovených v § 265a odst. 1 tr. řádu, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl jako nepřípustné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. září 2002

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.

Vydáno: 12. September 2002