JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 588/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. září 2002 o dovolání, které podal obviněný P. B., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 3 To 46/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 15/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný P. B. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2002, sp. zn. 10 T 15/2001, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., který spáchal tím, že „v podvodném úmyslu v době, kdy byl ve finančních problémech, při vědomí, že nebude moci dostát svým finančním závazkům, uzavřel dne 26. 1. 1995 v advokátní kanceláři JUDr. R. M. smlouvu o půjčce finanční hotovosti na částku ve výši 1 800 000,- Kč s dobou splatnosti v plné výši najednou do 25. 4. 1995, kdy částka byla téhož dne předána poškozeným J. V., přičemž splátka půjčky v uvedené výši nebyla uskutečněna přes řadu následných urgencí ani do současné doby“.

Za to byl obviněný podle § 250 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků nepodmíněně, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byla obviněnému Petru Burešovi uložena povinnost nahradit poškozenému J. V. škodu ve výši 1 800 000,- Kč.

Uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně napadl obviněný odvoláním, které bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 3 To 46/2002, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto. Opis usnesení Vrchního soudu v Olomouci byl obviněnému doručen dne 7. 5. 2002, jeho obhájkyni dne 13. 5. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 6. 5. 2002.

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 3 To 46/2002, napadl obviněný P. B. dne 10. 7. 2002 dovoláním, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu. Podle jeho názoru odvolací soud vycházel při svém rozhodnutí ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování. Závěr o neschopnosti obviněného dostát svým závazkům soud dovozuje zejména z rozhodnutí finančního úřadu. Tato rozhodnutí byla sice soudu prvního stupně i soudu odvolacímu předložena, avšak žádný z těchto důkazů nebyl před těmito soudy proveden. Obviněný má za to, že tím došlo k porušení zásady uvedené v § 2 odst. 12 tr. řádu, podle které lze přihlédnout jen k důkazům provedeným před soudem. Obviněný se v podaném dovolání dále vyjadřuje k některým okolnostem, týkajícím se směnky předané k zajištění předmětné půjčky poškozenému. Zejména uvádí, že z žádného z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by věděl o tom, že směnka je falešná. Neučinil zároveň ničeho, aby údaje v předané směnce jakýmkoli způsobem pozměnil, aby se mohl poškozený domnívat, že na základě této směnky může požadovat směnečnou sumu.

Obviněný uzavírá, že nebyl proveden žádný platný důkaz svědčící o tom, že by v době poskytnutí půjčky věděl, že ji nesplatí, a tedy ji převzal s úmyslem nevrátit. Je zřejmé, že si půjčku vzal, neboť potřeboval finanční prostředky, a následně ji nevrátil. Tato skutečnost však byla nesprávně vyhodnocena ve věci dříve činnými soudy v rozporu s čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nesmí být nikdo zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát svým závazkům. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil a přikázal mu věc znovu projednat a rozhodnout.

K podanému dovolání obviněného P. B. se vyjádřilo Nejvyšší státní zastupitelství, které uvedlo, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je obviněným spatřován v procesní nepoužitelnosti některých důkazů, neúplném dokazování a v nesprávném hodnocení důkazů, čímž obviněný fakticky napadá skutková zjištění ve věci dříve činných soudů, která však důvodem dovolání být nemohou. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ani tento nedopadá na namítanou nesprávnost skutkových zjištění. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší státní zastupitelství navrhuje podané dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou v dovolání uvedeny všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda dovolání poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného P. B. podané proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. J. S., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Krajského soudu v Brně dne 10. 7. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. řádu.

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný odkazuje na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dále na to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

V rámci konkretizace dovolacích důvodů obviněný Petr Bureš uvedl, že ve věci dříve činné soudy vycházely při svém rozhodování ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování, případně vycházejí z důkazů, které nebyly soudy provedeny. Podle obviněného nebyl naopak proveden žádný důkaz, který by svědčil o tom, že by v době poskytnutí půjčky věděl o tom, že ji nesplatí, resp. důkaz o jejím převzetí s úmyslem ji nevrátit.

Jak ovšem vyplývá z § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu).

Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud při posuzování oprávněnosti tvrzení o jeho existenci vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného P. B. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž jeho skutkové závěry potvrdil i odvolací soud. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.

Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného P. B. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou správná. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ani hodnocení důkazů provedené soudy prvního a druhého stupně, na jehož podkladě byl skutkový stav zjištěn, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán při naplnění alespoň jednoho ze dvou zde alternativně uvedených dílčích důvodů. U prvního z nich se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedený dílčí dovolací důvod je důvodem procesním, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného P. B. v posuzovaném případě však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení stanovených podmínek odvolací soud podle § 256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu.

Druhý dílčí dovolací důvod je naplněn v případě, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Z dalších důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu však obviněný tvrdí existenci pouze výše zmíněného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s již shora citovaným konkrétním odůvodněním. Jak však vyplývá z vyjádřeného názoru dovolacího soudu, ani tento důvod dovolání nebyl naplněn, neboť konkrétní důvody, které obviněný předložil, jeho existenci nezakládají. V předmětné trestní věci není proto ani dán druhý dílčí důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byly citovány zákonné důvody podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodu jiného, který v zákoně uveden není. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný P. B. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonná ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 4. září 2002

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y

Vydáno: 04. September 2002