JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 548/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. srpna 2002 o dovolání obviněného JUDr. J. M., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 14 To 14/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 10 T 167/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný JUDr. J. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 10 T 167/2001, uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že dne 27. 3. 2001 kolem 15.55 hodin v T. ze své bytové telefonní stanice, vyhrožoval J. K., na jeho bytovou telefonní stanici vypálením domu, pokud nezaplatí dluhy. Za to byl odsouzen podle § 235 odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu 35.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. K. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. K odvolání obviněného JUDr. J. M. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře jako soud odvolací podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 10 T 167/2001, jen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému JUDr. J. M. uložil podle § 235 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. peněžitý trest 20.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl obviněným ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. B. dovolání bez uvedení důvodu dovolání, v němž namítl, že ve skutkovém posouzení věci je řada pochybností a nebyla respektována zásada „in dubio pro reo“. Obviněný nepopřel, že na telefon bytové telefonní stanice poškozeného volal, popřel však výhružné výroky, zejména výrok „podpálíme“. Poukázal na to, že posouzení jeho viny se opírá jen o ústní tvrzení poškozeného, neboť o hovoru neexistuje žádný fonetický záznam a hovor nikdo neslyšel. Podle dovolatele je také trest nepřiměřený jeho osobním poměrům. Navrhl proto, aby rozsudek napadený dovoláním byl zrušen a aby byl zproštěn obžaloby. Samostatným podáním ze dne 8. 4. 2002 obviněný požádal s odkazem na podané dovolání o odložení výkonu rozhodnutí, tj. zaplacení peněžitého trestu a uhrazení paušální částky nákladů trestního řízení do doby rozhodnutí o dovolání a do rozhodnutí o jeho žádosti ze dne 4. 4. 2002 o udělení individuelní milosti prezidentem republiky.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla v písemném vyjádření, že dovolání nesplňuje náležitosti dovolání, když není uveden důvod dovolání a dovolání nebylo doplněno podle § 265h odst. 1 tr. ř. Podle obsahu se argumenty dovolání týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Dovolatel se domáhá výlučně odlišného způsobu hodnocení důkazů soudy a nesouhlasí s druhem trestu. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř., popřípadě aby dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dále se zabýval tím, zda podané dovolání splňuje zákonem požadované náležitosti. Podle § 265f odst. 1 tr. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3 tr. ř.) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.

Protože dovolání nesplňovalo zákonné náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., vyzval předseda senátu soudu prvního stupně podle § 265h odst. 1 tr. ř. obhájce obviněného, aby vady odstranil ve lhůtě dvou týdnů a upozornil jej, že jinak bude dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Výzva byla obhájci JUDr. P. B. doručena dne 7. 5. 2002 a vady dovolání nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny. Nedodržení lhůty dvou týdnů uvedené v § 265h odst. 1 tr. ř., která je lhůtou propadnou, má procesní důsledky spočívající v tom, že dovolání, které nesplňuje náležitosti obsahu dovolání, musí být odmítnuto.

Dovolání obviněného nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání učinil v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.].

Nejvyšší soud nerozhodoval o odložení výkonu rozhodnutí podle § 265h odst. 3, § 265o odst. 1 tr. ř., neboť takové rozhodnutí je podmíněno podle § 265h odst. 3 tr. ř. návrhem předsedy senátu soudu prvního stupně, který návrh na odložení výkonu rozhodnutí Nejvyššímu soudu nepředložil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. srpna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 22. August 2002