JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 540/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. května 2008 o dovolání, které podal obviněný J. H. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 11 To 247/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 1 T 172/2005, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 11 To 247/2007.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. 1 T 172/2005, byl obviněný J. H. uznán vinným trestnými činy zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1, 3 tr. zák. [bod 1) výroku o vině], podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. [bod 2) výroku o vině] a porušení povinnosti (okresní soud nesprávně uvedl „porušování povinností“) v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 tr. zák. [bod 3) tamtéž], za které mu byl podle § 125 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Současně byli poškození JUDr. R. K. , L. L. , a. s., Ing. J. K. a G. C. , s. r. o., podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněného a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jičíně a rozhodl usnesením ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 11 To 247/2007, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný J. H. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř., tedy že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

K důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolatel uvedl, že ke své obhájkyni ztratil během řízení důvěru, což sdělil také soudu prvního stupně ústně v průběhu hlavního líčení konaného dne 30. 8. 2006. Zároveň soud požádal, aby jeho obhájkyni JUDr. R. Š. zprostil obhajoby a ustanovil mu obhájce nového. Dovolatel tvrdil, že v protokolu o tomto hlavním líčení se jeho žádost neobjevila, ačkoli zvukový záznam jeho slova prokazuje. Okresní soud však nijak nereagoval a obviněný byl v řízení zastoupen obhájkyní, k níž neměl důvěru. Jeho obhajoba proto nemohla být provedena řádně a byl naplněn citovaný dovolací důvod, tedy neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.

Co se týče námitky nesprávného právního posouzení skutku, již obviněný uplatnil výhradně ke skutku pod bodem 1) výroku o vině odsuzujícího rozsudku, vytýkal soudům obou stupňů pochybení při prováděném dokazování. Konkrétně nesouhlasil s postupem znalce, který vycházel z podle něj neúplných účetních dokladů (výslovně je označil za „torzo účetnictví“). Z uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů, aniž by se vyjádřil k dalšímu postupu soudů ve věci.

Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání, což učinila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce nepovažoval dovolací důvod spočívající v nepřítomnosti obhájce v řízení za naplněný, neboť uplatněné námitky směřovaly proti způsobu obhajoby, což nelze pod uvedený důvod subsumovat. Další argumenty, jež byly podřazeny pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., shledal státní zástupce také za neodpovídající deklarovanému důvodu. Místo nesprávného právního posouzení dovolatel zpochybňoval proces hodnocení důkazů, což označil státní zástupce za nepřípustné. Jelikož ani jednomu dovolacímu důvodu podle jeho názoru dovolací námitky neodpovídaly, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního (viz zejména § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 89 a násl. tr. ř., § 207 a násl. tr. ř. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Nejvyšší soud v řízení o dovolání není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03), nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám důkazy provádět či opakovat (viz § 265r odst. 7 tr. ř.) a je tak povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně.

Uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze tehdy, jestliže bylo porušeno právo obviněného na obhajobu. To je jedním z nejdůležitějších procesních práv, což jenom potvrzuje jeho ústavně právní ochrana (článek 40 odst. 3 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon bývalého Federálního shromáždění České a Slovenské federativní republiky, ve znění pozdějších předpisů) a dále garance jeho ochrany v mezinárodních smlouvách o lidských právech a svobodách (např. článek 6 odst. 1 Úmluvy na ochranu lidských práv a svobod), a jeho porušení je považováno za podstatnou vadu řízení ve smyslu § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. a § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je však porušení práva na obhajobu chápáno poněkud úžeji, neboť mu neodpovídá každé porušení práva na obhajobu. Např. nelze naplnit dotčený dovolací důvod námitkami proti způsobu, jakým obhájce vede obhajobu. Z dikce zákona (obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl) plyne, že tento dovolací důvod směřuje především na případy, kdy byla porušena ustanovení o nutné obhajobě (tj. § 36 tr. ř.), a to v té formě, že obviněný obhájce skutečně neměl, ačkoli ho mít měl.

K uvedenému dovolacímu důvodu argumentoval dovolatel právně relevantními námitkami, s nimiž se Nejvyšší soud ztotožnil a v jejich rozsahu shledal dovolání důvodným.

Byť převážně se v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný vyjadřuje k období, kdy byl právně zastoupen JUDr. R. Š. (což s ohledem na níže uvedené není případ, kdy by neměl v řízení obhájce), současně vyslovil obecně přesvědčení, že během trestního řízení nastala situace, kdy v rozporu se zákonem obhájce neměl. Jak zjistil dovolací soud, takováto vada se skutečně v řízení vyskytla, a to v trvání od 16. 10. 2007 do 30. 10. 2007, kdy bylo konáno veřejné zasedání u odvolacího soudu a vyhlášeno usnesení o zamítnutí odvolání.

Pro přehlednost dovolací soud zrekapituloval kroky obviněného, jeho obhájkyň a soudu od okamžiku, kdy dovolatel počal usilovat o ustanovení jiného obhájce či obhájkyně. Obviněný informoval okresní soud o špatné komunikaci mezi ním a obhájkyní během hlavního líčení dne 30. 8. 2006, což však nebylo zachyceno v písemném protokolu o hlavním líčení, proto je tato skutečnost mj. uvedena v úředním záznamu ze dne 11. 10. 2006 (viz č. l. 815). Až do okamžiku, kdy byla JUDr. R. Š. zproštěna obhajoby a zároveň nově ustanovena obhájkyní JUDr. M. P. (rozhodnutí o ustanovení obhájce ze dne 11. 10. 2007 na č. l. 894), plnila JUDr. R. Š. všechny své povinnosti obhájkyně obviněného v trestním řízení zodpovědně. Jak je z listinného materiálu založeného v trestním spise patrno, JUDr. R. Š. se i přes výhrady obviněného vůči její osobě nadále osobně dostavovala k odročovaným hlavním líčením ve dnech 22. 11. 2006, 18. 12. 2006, 10. 1. 2007 a 11. 1. 2007 (viz č. l. 818, 831, 836, 843), přičemž dne 10. 1. 2007 přednesla závěrečnou řeč (č. l. 839), dne 23. 4. 2007 podala jménem obviněného řádně odůvodněné odvolání se všemi jeho náležitostmi (viz č. l. 877) a ke konání veřejného zasedání před odvolacím soudem se nedostavila s tím, že k tomuto úkonu udělila substituční plnou moc advokátce JUDr. M. P. (Pověření k substitučnímu zastoupení ze dne 27. 9. 2007 založeno na č. l. 889.) Ta byla přítomna u veřejného zasedání dne 2. 10. 2007 a s jejím právním zastupováním obviněný výslovně souhlasil (srovnej protokol o veřejném zasedání, č. l. 890). Přestože o narušení vztahu klienta a advokáta svědčí i žádost JUDr. R. Š. o zproštění obhajoby obviněného J. H. (č. l. 893), v jejím přístupu k obhajobě nelze spatřovat žádné pochybení, na němž by bylo možno stavět závěr o tom, že by obviněný v řízení neměl obhájce. Dne 11. 10. 2007 byla na podkladě své žádosti, jíž odůvodnila narušením důvěry mezi ní a obviněným, JUDr. R. Š. zproštěna obhajoby a současně byla obviněnému J. H. nově ustanovena obhájkyně JUDr. M. P. (viz č. l. 894). Ta však s odvoláním na výroky obviněného, jež vznesl k její osobě jako substituční právní zástupkyni JUDr. R. Š. u veřejného zasedání ze dne 2. 10. 2007, písemně požádala o zproštění obhajoby v této věci (č. l. 897). Odvolací soud tak učinil dne 16. 10. 2007. V odůvodnění svého rozhodnutí nejprve soud konstatoval, že poté, co zprostil obhajoby JUDr. R. Š. , obviněnému na jeho žádost ustanovil právě JUDr. M. P. Tato obhájkyně však při převzetí ustanovení prohlásila, že s ohledem na vyjádření obviněného v průběhu veřejného zasedání dne 2. 10. 2007 nemůže být činná jako obhájkyně, neboť došlo k narušení nezbytné důvěry mezi ní a obviněným. Tyto „námitky“ posoudil soud jako důvodné (aniž by však blíže zjišťoval stanovisko obviněného), proto žádosti obhájkyně o zproštění obhajoby v dané věci vyhověl. V závěru svého rozhodnutí pak soud připomněl, že obviněný si ve lhůtě pěti dnů může zvolit obhájce sám, přičemž vzhledem k tomu, že v jeho případě nejde o nutnou obhajobu, není přítomnost obhájce v řízení před krajským soudem nutná a pokud obviněný svého práva nevyužije, bude veřejné zasedání přesto konáno. Poté skutečně dne 30. 10. 2007 proběhlo veřejné zasedání za účasti obviněného bez obhájce, neboť on sám neudělil žádnému obhájci plnou moc, ačkoli úvodem prohlásil, že trvá na tom, aby mu nový obhájce byl znovu soudem ustanoven. Krajský soud však na jeho prohlášení nereagoval, konal veřejné zasedání, v němž rozhodl napadeným usnesením o zamítnutí odvolání obviněného.

Jak již bylo shora uvedeno, pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nelze podřadit námitky týkající se toliko způsobu obhajoby či vztahu mezi obhájcem a obviněným, což platí i pro případy, kdy byl obviněnému obhájce ustanoven (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 528/2002, publikované pod č. T 455 v Souboru soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 19, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, Praha, 2003). V posuzované věci dovolatel namítal absenci obhájce, ale své tvrzení založil na faktu, že vztah mezi ním jakožto klientem a JUDr. R. Š. jako advokátkou byl narušen vzájemnou nedůvěrou. V podstatě tedy brojil proti způsobu obhajoby, který dovolací soud nepovažuje za odpovídající uplatněnému důvodu dovolání. Nejvyššímu soudu, ale ani soudům nižších stupňů, nepřísluší hodnotit nebo zasahovat do vztahu obviněného a jeho obhájce. Pouze podle objektivně zjistitelných hledisek, např. právních úkonů v rámci vykonávané obhajoby, lze usoudit, zda je či není obhajoba prováděna řádně, a ne na podkladě určitých subjektivních pocitů nedůvěry obviněného vůči jeho právnímu zástupci jako tomu bylo v dané věci. Zcela jiná situace ovšem nastane, pokud obviněnému nebyl ustanoven žádný obhájce, neboť potom evidentně obhajoba není vykonávána vůbec.

Krajský soud v Hradci Králové pochybil, pokud zprostil JUDr. M. P. obhajoby obviněného J. H. , aniž by zároveň (event. po marném uplynutí lhůty, již stanovil obviněnému ke zvolení obhájce) ustanovil obviněnému obhájce nového.

V posuzované věci byl totiž obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. 4. 2006, č. j. 1 T 172/2005-703,. [Pro úplnost však nutno dodat, že okresní soud v tomto ustanovení pravděpodobně omylem ponechal odkaz na případ nutné obhajoby (viz č. l. 702).] Na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu nenavazuje zásadně ustanovení konkrétního obhájce soudem, ale obviněný má právo si obhájce buďto zvolit nebo o jeho ustanovení soud požádat (srovnej Š. , P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 5. vydání. P. : C. H. Beck 2005. str. 243). Dovolatel výslovně o ustanovení obhájce žádal v rámci odůvodnění odporu proti trestnímu příkazu (č. l. 697), doložil svou finanční tíseň a Okresní soud v Jičíně mu ustanovil obhájkyni JUDr. R. Š. Ohledně tohoto postupu okresního soudu neshledal Nejvyšší soud žádné pochybení. Naopak tomu však je ve vztahu k rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zproštěna obhajoby JUDr. M. P. Již samotné odůvodnění tohoto rozhodnutí obsahuje vadná tvrzení, když zde soud obviněného v podstatě odkazuje pouze na možnost zvolit si obhájce a být jím zastoupen před soudem na základě plné moci (srovnej č. l. 910). Krajský soud naprosto pominul skutečnost, že obviněnému byl přiznán nárok na bezplatnou obhajobu a v takovém případě musí soud ustanovit obviněnému obhájce, pokud si jej sám nezvolí. Žádosti JUDr. M. P. o zproštění obhajoby obviněného dále soud vyhověl, aniž by se přesvědčil o pravdivosti jejích tvrzení, že obviněný má k její osobě výhrady. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 2. 10. 2007, kterého se JUDr. M. P. účastnila v substituci za JUDr. R. Š. , plyne, že obviněný vznášel výhrady k jakémukoli advokátovi pověřenému k jeho zastupování JUDr. R. Š. (viz č. l. 890). K samotné osobě JUDr. M. P. neměl žádné výtky, naopak, jak uvedl ve stížnosti proti jejímu zproštění obhajoby, ji jako svou obhájkyni vyžadoval (č. l. 913). Pokud krajský soud přesto JUDr. M. P. obhajoby zprostil, bylo s ohledem na nárok obviněného na bezplatnou obhajobu jeho povinností vyzvat obviněného, aby si ve stanovené lhůtě obhájce zvolil anebo o jeho ustanovení požádal. Byť takto obviněného nepoučil, ten se sám aktivně ustanovení obhájce domáhal (o tom svědčí zmiňovaná stížnost a také vyjádření obviněného při veřejném zasedání dne 30. 10. 2007, kde doslova uvedl: „trvám na obhájci“ - č. l. 915), aniž by však soud jakkoli reagoval.

Lze tudíž shrnout, že vzhledem k uvedeným skutečnostem došlo ve věci k porušení práva obviněného na obhajobu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Proto Nejvyšší soud tímto usnesením zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové s tím, že je třeba, aby soud druhého stupně vyzval obviněného ke zvolení obhájce nebo mu obhájce sám ustanovil a teprve po zajištění obhajoby obviněného bude soud moci opětovně projednat jeho odvolání a rozhodnout o něm.

Pokud se týká dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze v rámci něj vytýkat vady spočívající v nesprávném právním posouzení skutku. Námitky obviněného podřazené pod citovaný důvod dovolání však směřují výlučně do procesní oblasti, kam spadá hodnocení důkazů, a zpochybňují skutková zjištění, jejichž správnost nemůže být předmětem přezkumu v řízení o dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani z jiného v zákoně uvedeného dovolacího důvodu. Dovolací soud není oprávněn provádět další dokazování, posuzovat správnost hodnocení důkazů soudů nižších stupňů a naopak je skutkovými závěry těchto soudů vázán. Přestože tedy dovolatel formálně uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti jej nenaplnil, neboť namítl toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadl soudem učiněná skutková zjištění. V této části lze dovolání vzhledem k tomu považovat za podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 11 To 247/2007, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil také všechna další rozhodnutí, která na zrušená rozhodnutí obsahově navazovala a pozbyla jejich zrušením podkladu. Protože vady napadeného rozhodnutí a řízení mu předcházejícího zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání obviněného nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. května 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová

Vydáno: 14. May 2008