JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 520/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. května 2008 o dovolání podaném obviněným P. H. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 8 To 114/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 31/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný P. H. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2006, sp. zn. 89 T 31/2003 uznán vinným trestným činem neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 118 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1 tr. zák., § 58 odst. 1 tr. zák. a § 60a odst. 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 60 měsíců a nad obviněným byl vysloven dohled. Obviněnému byl rovněž uložen trest propadnutí věci podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2001, sp. zn. 9 T 77/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 5 To 381/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněného a rozhodl rozsudkem ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 8 To 114/2007, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., za který mu podle § 118 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podmíněně odložil podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání jednoho a půl roku.

Shora citovaný rozsudek soudu druhého stupně ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně napadl obviněný P. H. dovoláním prostřednictvím své obhájkyně z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Dovolatel se zejména ohradil proti tomu, že skutkový stav popsaný jak městským, tak krajským soudem byl těmito soudy nesprávně posouzen jako trestný čin neoprávněného podnikání. Připomněl, že dovolací soud se touto věcí již jednou zabýval. Rozhodl tak, že zrušil původní rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2006, sp. zn. 8 To 124/2006, a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí s tím, že mu uložil doplnit znalecký posudek znalce Ing. J. Ch. za účelem prokázání či vyloučení „značného prospěchu“ - znaku kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu. Uvedený znalec z důvodu nekompletní účetní evidence nebyl schopen vypracovat požadovaný dodatek, a proto přibral soud znalce Ing. M. R., který vypracoval znalecký posudek ke stanovení maximální výše nákladů vynaložených na obstarání kancelářských potřeb. Většina dovolacích námitek se vztahovala právě k posudku znalce Ing. M. R. Dovolatel zpochybnil samotnou odbornou kvalifikaci znalce, neboť je znalcem v oboru kancelářská technika, avšak předmětem posudku byly kancelářské potřeby a papírenské zboží. Dále vytýkal znalci způsob, jakým postupoval při výpočtu nákladů na obstarávání kancelářského zboží. Nesouhlasil s tím, že znalec pracoval při výpočtech pouze s vytypovanými položkami a ne se všemi, že jejich ceny zprůměroval a nepřičetl k nim daň z přidané hodnoty, a také že znalec vycházel z čísel získaných ze znaleckého posudku znalce Ing. J. Ch. Nově vypracovaný znalecký posudek Ing. M. R. obviněný označil za nepřezkoumatelný a zákonný znak „značného prospěchu“ považoval za neprokázaný. Dovolatel se neztotožnil také s některými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Tvrdil, že byl vždy pouze objednatelem kancelářských potřeb, nikoli i dodavatelem. Svědka P. S. na rozdíl od soudů považoval za nevěrohodného a vytkl soudům, že nevyslechly jím navrhovanou svědkyni J. H. Závěrem upozornil na délku řízení, na jejímž prodlužování se nikterak nepřičinil. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka vadné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního (viz zejména § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 89 a násl. tr. ř., § 207 a násl. tr. ř. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Nejvyšší soud v řízení o dovolání není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03), nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám důkazy provádět či opakovat (viz § 265r odst. 7 tr. ř.) a je tak povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně.

Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani rozsah provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., jak ve svém dovolání požaduje obviněný P. H.

Podle skutkové věty rozsudku Krajského soudu v Brně se obviněný P. H. dopustil trestného činu neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. v podstatě tím, že od dubna 1996 do prosince 1998 v Brně v úmyslu obohatit se na základě živnostenského listu s předmětem podnikání úklidové práce vydaného P. S. v rozporu s předmětem podnikání dodával kancelářské potřeby a kancelářské zboží společnosti S. T. a. s., na základě faktur opatřených padělaným razítkem společnosti K. P., a. s., a platby deponoval jménem S. T., a. s., ve prospěch účtu P. S., s nímž disponoval, a měl příjmy z podnikatelské činnosti v celkové výši 1.533.399,10 Kč.

Protože námitky obviněného nikterak svým obsahem nezpochybnily právní posouzení shora popsaného skutku, nebylo je možno subsumovat pod deklarovaný ani jiný dovolací důvod a Nejvyšší soud napadené rozhodnutí na jejich podkladě nepřezkoumal.

Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem (tak tomu je v dané věci), a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř. a přiměřeně i rozhodnutí Ústavního soudu např. ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., následně tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud.

Soud druhého stupně se trestní věcí obviněného P. H. zabýval dvakrát. Poprvé rozsudkem ze dne 18. 7. 2006, sp. zn. 8 To 124/2006, napravil formální vadu v paragrafovém vyjádření trestného činu a uložil obviněnému mírnější trest. Proti uvedenému rozhodnutí podal obviněný dovolání, z jehož podnětu Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí s tím, že je třeba doplnit dokazování k otázce stanovení výše nákladů vynaložených obviněným na opatření kancelářského zboží a potřeb, neboť tyto náklady nelze zahrnout do „čistého příjmu“ obviněného z neoprávněné podnikatelské činnosti. Krajský soud v Brně přibral znalce Ing. M. R., který stanovil maximální náklady na pořízení kancelářského zboží a potřeb obviněným ve výši 3.283.157,30 Kč. Tuto částku následně soud odečetl od nejníže stanoveného příjmu obviněného z podnikatelské činnosti ve výši 4.816.566,40 Kč (odvolací soud tedy nevycházel z částky 6.460.824,25 Kč, o niž se měl obviněný původně podle skutkové věty rozsudků soudů obou stupňů obohatit). Uvedeným způsobem krajský soud dospěl k „čistému příjmu z podnikatelské činnosti“ obviněného ve výši 1.533.399,10 Kč (blíže viz rozhodnutí soudu druhého stupně na str. 5-6). Tímto pro obviněného zcela zjevně nejpříznivějším postupem zjistil soud okolnost zakládající znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. – a to značný prospěch. Jeho výše více jak třikrát přesahuje hranici stanovenou v § 89 odst. 11 tr. ř., proto se dovolací soud zcela ztotožnil se závěry odvolacího soudu, jež učinil na základě doplněného dokazování. Je zcela evidentní, že znalec v dostatečném rozsahu vypracoval podklady pro zjištění výše prospěchu, kterého obviněný protiprávním jednáním mohl dosáhnout. Vzhledem k výraznému přesahu spodní hranice značného prospěchu by bylo případné podrobnější zkoumání jeho nákladů na pořizování jednotlivých položek evidentně nad rámec potřeb trestního řízení. Navíc způsob stanovení cen znalcem Ing. M. R. svědčí o nadhodnocení nákladů jím vynaložených v průběhu provozování podnikatelské činnosti, což vyznívá jednoznačně ve prospěch obviněného.

Nejvyšší soud opět zdůrazňuje, že na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze přezkoumávat a hodnotit samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů. Obviněný se však ve svém dovolání dožaduje právě změn skutkových zjištění založených na provedeném dokazování. Zásadně nesouhlasil se závěry znalce Ing. M. R. (jeho znalecký posudek je založen na č. l. 1421-1437) a namítl také jeho nepříslušnost k vypracování předmětného znaleckého posudku, neboť není znalcem v oboru kancelářské potřeby.

I přes zmiňovanou nepřípustnost dovolatelových námitek, tedy jen pro úplnost, se Nejvyšší soud ve stručnosti vyjádřil ke skutkovým námitkám. Z elektronické verze Evidence znalců a tlumočníků Nejvyšší soud zjistil, že Ing. M. R. je znalcem mj. v oboru „ekonomika“, odvětví „ceny a odhady“, specializace „kancelářská technika a zařízení kanceláří“. Jak dovolací soud dále zjistil, pod specializací „kancelářské potřeby“ není evidován žádný znalec. Požadavku obviněného, aby posudek vypracoval znalec s uvedenou specializací „kancelářské potřeby“, tudíž z logiky věci ani nelze vyhovět a jedná se o námitku zcela irelevantní. Co se týče námitek vytýkajících znalci postup, jakým dospěl ke konečné částce maximálních nákladů na pořízení kancelářských potřeb a zboží ve výši 3.283.157,30 Kč, je třeba uvést, že se jedná o opakování námitek z předcházejícího průběhu řízení. Během veřejného zasedání dne 25. 9. 2007 kladl obviněný společně se svou obhájkyní dotazy totožného obsahu znalci Ing. M. R. Ten své závěry vysvětlil (srovnej jeho výpověď z veřejného zasedání, č. l. 1451-1452), přičemž opakovaně zdůraznil, že postup za využití zprůměrování cen je pro obviněného příznivější, neboť takto se znalec dopracoval k nejvyšším možným hodnotám. Náklady tak dosahovaly maximální částky, kterou pak odvolací soud odečetl od částky představující nejnižší znalcem Ing. J. Ch. stanovený příjem z neoprávněného podnikání. Ve výsledku tak byl určen „čistý příjem“ obviněného z podnikatelské činnosti kladené mu za vinu, přičemž bylo kalkulováno s hodnotami pro obviněného nejvýhodnějšími tak, aby tento „čistý příjem“ dosahoval co nejnižší možné výše.

Další námitky směřoval obviněný opět do nepřípustné roviny provádění a způsobu hodnocení důkazů (výslech svědkyně J. H. k určení cen jednotlivého zboží a zpochybňování věrohodnosti svědka P. S.) a domáhal se změny skutkových závěrů soudů (tvrdil, že nikdy nevystupoval v pozici dodavatele, ale pouze objednatele). Vzhledem k výše uvedenému k námitkám tohoto charakteru Nejvyšší soud nemohl přihlížet.

Pokud se týká délky trestního řízení, již dovolatel v rámci svého podání stručně zmínil, k této okolnosti krajský soud přihlédl při úvahách ohledně výše ukládaného trestu (viz str. 6 rozsudku odvolacího soudu). Přestože tedy i Nejvyšší soud považuje dobu trvání trestního řízení za povážlivě dlouhou, byla tato skutečnost dostatečně promítnuta do uloženého podmíněného trestu odnětí svobody při spodní hranici trestní sazby za daný trestný čin.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného P. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. května 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová

Vydáno: 14. May 2008