JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 468/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. srpna 2002 dovolání obviněného L. R., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 12 To 76/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 5/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 10. 12. 2001, sp. zn. 1 T 5/2001, byl obviněný L. R. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 221 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že dne 26. 9. 1998 kolem 15:40 hodin v obci M., u branky na jeho pozemek, nejprve slovně a poté i fyzicky napadl J. C., kterého klackem pobitým hřebíky udeřil do hlavy a zad a způsobil mu malé ublížení na těle, spočívající v pohmoždění pravé ruky, levého kolena a tržnou ránu levého předloktí, které vedlo ke krátkodobé, několik dnů trvající pracovní neschopnosti poškozeného, vzniklá poranění sice jen krátkodobě, částečně poškozeného omezila v obvyklém způsobu života, přičemž omezení nepřesáhlo dobu jednoho týdne, ale podle znalce vzhledem k charakteru použitého klacku s hřebíky, intenzitě úderu a místu zasažení, mohl poškozenému způsobit závažnější poranění. Za to byl odsouzen podle § 221 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců a podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále mu byl uložen podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci, a to dřevěného kyje pobitého hřebíky. Poškozený J. C. byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného L. R. proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 12 To 76/2002, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný L. R. podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. P. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 12 To 76/2002, a předcházejícímu rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 10. 12. 2001, sp. zn. 1 T 5/2001, dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že soud nesprávně právně posoudil skutek jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 221 odst. 1 tr. zák. Podle názoru dovolatele bylo za důkazní situace zjištěné soudem prvního stupně důvodné použití ustanovení § 13 tr. zák. o nutné obraně. Obviněný uvedl, že je přesvědčen o tom, že jeho reakce byla zcela přiměřená přímo hrozícímu útoku, když poškozený vnikl na jeho pozemek a obviněný z projevů poškozeného měl obavy o svůj život a zdraví. Poukázal přitom na věkový rozdíl mezi ním a poškozeným, z něhož je podle názoru dovolatele patrno, že obviněný by se jiným způsobem než použitím nástroje (klacku pobitého hřebíky) nemohl úspěšně poškozenému C. bránit. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k tr. ř. zrušil napadené pravomocné rozhodnutí v celém rozsahu a aby podle § 265l tr. ř. přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě podle § 265e tr. ř. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. ř., přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je v dovolání nutno mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.

Nejvyšší soud z dovolání obviněného zjistil, že obviněný L. R. formálně opírá své dovolání o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Z obsahu dovolání však nepochybně vyplývá, že obviněný vytýká napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Důvodem dovolání však nemohou být nesprávná skutková zjištění, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v § 265b odst. 1 tr. ř. Z formulace důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Proto s poukazem na tento dovolací důvod se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, tak jak to učinil obviněný ve svém dovolání. Jestliže ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jiný důvod, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který není uveden mezi důvody dovolání taxativně vyjmenovanými v § 265b odst. 1 tr. ř., je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Protože obviněný podal dovolání z jiného důvodu (pro údajnou nesprávnost skutkových zjištění), než je uveden v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. V souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný.

V Brně dne 14. srpna 2002

Předseda senátu:

Jindřich Urbánek, v. r

Vydáno: 14. August 2002