JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 430/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. července 2002 o dovolání obviněného J. L., rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 7 To 159/01, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 60/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm.b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 49 T 60/2001, byl obviněný J. L. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., který spáchal tím, že dne 19. 12. 2000, kolem 13.00 hodin v M., v ulici B., v nákupním středisku R. společně s obviněným mladistvým V. L., přišli do prodejny „K.“ v úmyslu zmocnit se násilím či pohrůžkou násilí finanční hotovosti, přičemž obviněný mladistvý V. L. zůstal hlídat u dveří a obviněný J. L. po vstupu do prodejny požadoval na prodavačce O. F., vydání peněz, a když odmítla, vytáhl z bundy nezjištěný bodnořezný nástroj a tímto jí zasadil nejméně pět bodnořezných až bodných ran, převážně v oblasti hlavy, přičemž nejzávažnější byla bodná rána do oblasti pravého ucha, čímž došlo k přetnutí vnitřní krční tepny a poškozená zemřela téhož dne ve 14.18 hodin na oddělení ARO NsP M. Za to byl obviněný J. L. odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti roků a podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozeného Ing. V. F. na náhradu škody.

Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 7 To 159/01, bylo odvolání obviněného J. L. proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný V. L. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Z. K. dne 16. 5. 2002 dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání namítl, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily důkazy, zejména pokud jde o věrohodnost výpovědi jeho bratra, obviněného mladistvého V. L., který svoji první výpověď učinil ve stresu a pod tlakem vyslýchajících policistů, kteří ho k výpovědi nutili různými výhrůžkami. Nesprávně bylo také podle dovolatele postupováno při výpovědi svědků, kteří se zúčastnili rekognice i při posuzování okolnosti, že byl sice poškrábán na krku, avšak za nehty poškozené nebyly nalezeny nejmenší stopy po jeho kůži či krvi. Dovolatel namítl, že nesprávně byla posouzena také jeho obhajoba, že trestný čin nespáchal, protože v době jeho spáchání nebyl na místě činu a ani neměl důvod trestný čin spáchat. Tyto pochybnosti o skutkovém stavu nebyly odstraněny ani v řízení před odvolacím soudem. Dovolatel proto navrhl, aby rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2002, sp. zn. 7 To 159/01, byl zrušen, a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného J. L. se vyjádřil státní zástupce nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že argumenty dovolání se týkají výlučně hodnocení důkazů a dovolání bylo proto ve skutečnosti podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Podle názoru státního zástupce není možno o dovolání věcně rozhodovat. Navrhl proto, aby podané dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, a aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. ř., přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a ) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.

Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný J. L. podal dovolání z důvodů § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zákon uvedenou formulací vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Proto s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, což vyplývá ze zákonného vymezení důvodů dovolání v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Komentář. II. díl. 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002., s. 1642). Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku rozsudku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozsudku. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu a v návaznosti na zjištěný skutkový stav věci zvažovat hmotně právní posouzení. Přitom skutková zjištění soudu nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů již provedených v předcházejícím řízení. Jestliže ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jiný důvod, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, jako v případě obviněného J. L., a takový důvod není uveden mezi důvody dovolání taxativně vyjmenovanými v § 265b odst. 1 tr. ř., je nutno postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. L. podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 7 To 159/01, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 31. July 2002