JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 416/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2002 o dovolání podaném V. V. K., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 13 To 38/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 17. 12. 2001, sp. zn. 1 T 315/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný V. V. K. byl rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 17. 12. 2001, sp. zn. 1 T 315/2001, uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákona, jehož se dopustil ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona se spoluobviněným M. V. S.

Za tento trestný čin byl podle § 235 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 17. 12. 2001, sp. zn. 1 T 315/2001, podali odvolání obvinění i státní zástupce. Na základě těchto opravných prostředků rozhodl Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 13 To 38/2002, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek částečně zrušil, a to ohledně M. V. S. ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu při nezměněném výroku o vině trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákona ve věci znovu rozhodl tak, že obžalovaného M. V. S. odsoudil podle § 235 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zákona uložil tomuto obžalovanému též trest vyhoštění na dobu 5 (pěti) let. Podle § 256 tr. řádu odvolání obou obviněných zamítl jako nedůvodná. Současně podle § 131 odst. 1 tr. řádu nařídil soudu I. stupně provést opravu vyhotovení rozsudku včetně jeho opisů, a to v datu spáchání skutku.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 13 To 38/2002, podal obviněný V. V. K. dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. V. K. podáním ze dne 9. 5. 2002, které bylo téhož dne 9. 5. 2002 doručeno Okresnímu soudu Praha – východ. Dovolací důvod spatřuje v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dále v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takovéto rozhodnutí.

V písemném odůvodnění dovolání obviněný namítá nedostatečně a nejednoznačně zjištěný skutkový stav, kdy soud zcela přehlédl, že se od sebe liší postupné výpovědi poškozených tak i výpovědi obžalovaného S. a obžalovaného K. mezi sebou. Okresní soud vzal podle jeho názoru zcela nesprávně a nekriticky za prokázané vše, co tvrdila svědkyně M. V., aniž by navrženými reálně proveditelnými důkazy prověřil správnost touto svědkyní uváděných skutečností. Nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, pak dovolatel spatřuje právě v nedostatečném dokazování. Především neměl být uznán vinným kvalifikovanou skutkovou podstatou trestného činu vydírání podle § 235 odst. 2 písm. c) tr. zákona, tedy za to, že údajně spáchal čin se zbraní. Znovu zdůrazňuje, že nikdy žádnou zbraň neměl a jediná výpověď, ve které se takový údaj objevuje, je výpověď svědkyně M. V., jejíž věrohodnost nebyla v potřebném rozsahu ověřena. Navíc poukazuje na to, že při samotném zásahu na místě samém nebyla vůbec žádná zbraň nalezena. Nedostatek právního posouzení věci je dán i ve vztahu k základní skutkové podstatě trestného činu vydírání, neboť i zde zůstalo dokazování neúplné, když jak obviněný K. tak obviněný S. popírají, že by se takového jednání vůbec dopustili. Dovolatel namítá též nesprávný postup krajského soudu, který se vůbec nevypořádal s námitkou obsaženou v odvolání týkající se nedostatečně provedeného dokazování a vzal za prokázaný skutkový stav zjištěný soudem I. stupně. Obviněný má zato, že již na základě jeho námitek uplatněných v rámci odvolání měl soud II. stupně vrátit věc soudu I. stupně k doplnění dokazování a k dalšímu řízení. Jelikož však soud takto nepostupoval, vznikl zde dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.

Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu tohoto dovolání napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil, aby rovněž zrušil i rozsudek soudu I. stupně a aby tomuto soudu I. stupně nařídil věc znovu projednat a v rámci hlavního líčení provést i důkazy, které navrhoval již v průběhu předcházejícího řízení.

Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného V. V. K. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 13 To 38/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 17. 12. 2001, sp. zn. 1 T 315/2001, ve smyslu § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Ve svém vyjádření uvedl, že dovoláním jsou v podstatě zopakovány argumenty obviněného, které použil již v odvolacím řízení. Dovoláním se obviněný snaží dosáhnout opětovného přezkoumání věci s cílem přehodnotit skutková zjištění tak, aby byla pro něj příznivější. Nejvyšší státní zástupce uzavírá, že se všemi námitkami uplatněnými dovolatelem v rámci dovolání se však vypořádal beze zbytku již odvolací soud.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265h odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm na počátku uvádí důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, ale v tomto směru nejsou žádná pochybení soudu v napadeném rozhodnutí vytýkána. Celé dovolání se týká nesprávných skutkových zjištění, provedených důkazů a jejich věrohodnosti. Dovoláním jsou pouze prezentována údajná pochybení soudů týkající se skutkových zjištění, která by měla být doplněna v souladu s důkazními návrhy dovolatele.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V konkrétním případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že obviněný neměl být odsouzen a že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud též ohledně dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu [ve znění účinném do 24. 5. 2002; nyní po změně tr. řádu provedené zákonem č. 200/2002 Sb. v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu]. Dovolací důvod podle § 265b odst. písm. l) tr. řádu [dříve písm. k)] lze uplatnit pouze tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Pod pojmem podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je nutno chápat zákonem stanovené procesní podmínky pro rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí nebo odmítnutí odvolaní. Zákonodárce navíc novelou tr. řádu provedenou zákonem č. 200/2002 Sb. do textu předmětného ustanovení pojem „procesní“ podmínky doplnil. V této souvislosti je třeba uvést, že i před touto novelou byl text předmětného ustanovení vykládán tak, že se jedná o podmínky procesní. Smyslem novelizace ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, spočívající v přesunu textů mezi písm. l) a k) a v doplnění slova „procesní“ podmínky do textu, bylo legislativně technicky zpřehlednit a upřesnit text tohoto ustanovení, nikoli však změnit jeho význam. Procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti vymezují příslušná ustanovení trestního řádu, a to § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. řádu u stížnosti a § 253 tr. řádu u odvolání. Podstata tkví v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (stížnost nebo odvolání) odmítl nebo zamítl. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu [dříve písm. k)] tudíž nemůže být zamítnutí řádného opravného prostředku podle § 256 tr. řádu, tedy shledá-li odvolací soud po věcném přezkoumání, že v odvolání vytýkané vady nejsou důvodné. Přezkoumá-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu na podkladě řádného opravného prostředku věcně, a zamítne jej proto, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, a to u odvolání podle § 256 tr. řádu a u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu, je možno dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu [dříve písm. k)] uplatnit jen, byl-li v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel však v dovolání žádnou takovou vadu řízení nevytýká, pouze napadá údajný nesprávný postup odvolacího soudu, spočívající v tom, že vycházel ze zjištění soudu I. stupně a neprovedl důkazy, které obviněný v odvolání navrhoval. I v tomto případě dovolatel uplatnil jiný důvod než je uveden v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu [dříve písm. k)], a to nedostatečně a nesprávně zjištěný skutkový stav věci, který však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba i zde postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného V. V. K. podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 13 To 38/2002, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. července 2002

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.

Vydáno: 25. July 2002