JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 404/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2008 o dovolání, které podal obviněný R. N. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 11 To 67/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 161/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 4 T 161/2006, byl obviněný R. N. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za uvedený trestný čin a za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 2 T 16/2006, mu byl podle § 187 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně okresní soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 2 T 16/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně rozsudkem ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 11 To 67/2007, z podnětu odvolání okresní státní zástupkyně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň rozhodl podle § 256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného.

Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný R. N. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Dovolatel úvodem svého podání připomněl, že v dané věci se jedná o již druhý mimořádný opravný prostředek. Poprvé rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 6. 9. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1027/2006, o zrušení rozhodnutí soudů nižších stupňů, věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí s tím, aby se soud vypořádal s námitkami obviněného přezkoumatelným způsobem a jednoznačně popsal skutkový stav. Podle názoru dovolatele se však okresní soud neřídil pokyny Nejvyššího soudu, neboť skutek, jímž se pod bodem 2. výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 4 T 50/2005, měl dopustit pokusu trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 249 odst. 1 tr. zák., vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí. Věc byla dále vedena pod sp. zn. 4 T 205/2006 a bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání z důvodu § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Tímto výrokem mu byla podle jeho přesvědčení upřena možnost prokázat svou nevinu. Dále obviněný upozornil na to, že v rámci rozhodnutí o vyloučeném skutku (sp. zn. 4 T 205/2006) soud odůvodnil výrok o zastavení trestního stíhání bezvýznamností trestu, jenž by obviněnému mohl být za pokus trestného činu neoprávněného užívání cizí věci uložen, s ohledem na již dříve uložený trest v řízení vedeném pod sp. zn. 2 T 16/2006. V této souvislosti se dovolatel pozastavil nad tím, že okresní soud v posuzované věci (sp. zn. 4 T 161/2006), v níž byl projednáván skutek kvalifikovaný jako trestný čin krádeže, za který je stanovena stejná trestní sazba jako za trestný čin neoprávněného užívání cizí věci, nedospěl ke stejnému závěru o bezvýznamnosti trestu vedle trestu obviněnému již uloženého rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 2 T 16/2006, ale rozhodl o uložení souhrnného trestu odnětí svobody. Dále obviněný R. N. namítl vadné posouzení subjektivní stránky a způsobilosti objektu trestného činu krádeže, jímž byl napadeným rozsudkem uznán vinným. Trval na své verzi průběhu skutkového děje tak, jak ji uplatňoval v předcházejících stadiích trestního řízení, založené na tom, že vozidlo nebylo uzamčené, neměl v úmyslu v něm cokoli odcizit, nýbrž vycházel ze svého přesvědčení, že automobil patří jeho známému, na něhož uvnitř vozu čekal. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby Nejvyšší soud sám rozhodl rozsudkem, který však blíže nespecifikoval.

Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání prostřednictvím státní zástupkyně činné na Nejvyšším státním zastupitelství. Vyjádřila domněnku, že výtky obviněného nekorespondují s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a dovolání bylo proto podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení § 265b tr. ř. K požadavku obviněného na zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. uvedla, že v této části považuje dovolání za zjevně neopodstatněné. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je částečně nepřípustné v rozsahu námitek, jimiž obviněný brojil proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 4 T 205/2006, jímž bylo zastaveno trestní stíhání pro skutek kvalifikovaný jako pokus trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 249 odst. 1 tr. zák. Citované rozhodnutí bylo vydáno v jiné trestné věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 4 T 205/2006 proti obviněnému, proto je nelze napadnout mimořádným opravným prostředkem společně s rozhodnutím vydaným ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 161/2006. Byť po určitou část řízení byly obě citované trestní věci u Okresního soudu v Trutnově projednávány ve společném řízení, došlo ještě před vydáním obou citovaných rozhodnutí k jejich vyloučení k samostatnému projednání. Obviněný tak nemůže jedním dovoláním napadnout dvě rozhodnutí vydaná v různých trestních věcech. Z důvodu náležitého objasnění věci si Nejvyšší soud vyžádal trestní spis vedený u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 205/2006, z něhož zjistil, že rozhodnutí o zastavení trestního stíhání proti obviněnému vydal tento soud mimo hlavní líčení podle § 231 odst. 1 tr. ř. V souladu s třetím odstavcem uvedeného ustanovení proti němu mohl podat stížnost pouze státní zástupce. Obviněný měl však s ohledem na skutečnost, že důvodem zastavení trestního stíhání byla okolnost uvedená v § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. (trest, k němuž má vést trestní stíhání, byl zcela bez významu vedle trestu, který byl již obviněnému uložen za jiný trestný čin), právo prohlásit, že trvá na projednání věci (§ 172 odst. 4 tr. ř.). Takové prohlášení musí být učiněno do tří dnů od oznámení usnesení o zastavení trestního stíhání. Jak zjistil dovolací soud z trestního spisu sp. zn. 4 T 205/2006, dovolatel nevyužil svého oprávnění požádat o projednání věci, avšak nebyl o svém právu učinit zmiňované prohlášení soudem řádně poučen. Vzhledem k postoji obviněného, který trvá na prokázání své neviny ohledně skutku, jenž byl předmětem řízení vedeného pod sp. zn. 4 T 205/2006, lze očekávat, že prohlášení podle § 172 odst. 4 tr. ř. učiní. Okresní soud v Trutnově se tak dopustil procesního pochybení, v jehož důsledku byl dovolatel zkrácen na svých právech. Nejvyšší soud však na podkladě vady zjištěné v jiném trestním řízení, než v rámci kterého bylo vydáno napadené rozhodnutí, nemůže vyhovět mimořádnému opravnému prostředku obviněného, neboť v tomto rozsahu je jeho dovolání nepřípustné.

Ve zbylé části dovolání již vyhovovalo podmínkám přípustnosti podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňovalo náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. V rozsahu dovolání, jež shledal Nejvyšší soud přípustným, se dále zabýval otázkou, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho posouzení podle ustanovení hmotného práva. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod dispozici normy hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. V rámci tohoto podřazení (posouzení) nelze zohlednit otázku dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Případná vadná aplikace těchto procesních ustanovení není obsahem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětem právního posouzení je tedy skutek v té podobě, v jaké byl zjištěn a popsán soudem. Proto v dovolání podaném z citovaného důvodu nelze namítat vady samotných skutkových zjištění soudů nižšího stupně, vady hodnocení důkazů a skutkových závěrů z nich vyvozených. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipováno tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí.

Nejvyšší soud posoudil námitky podaného dovolání tak, že je z hlediska jejich obsahu nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, a mimořádný opravný prostředek byl tudíž podán z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Obviněný se sice ve svém mimořádném opravném prostředku zdánlivě domáhal nesprávného posouzení formálních znaků skutkové podstaty trestného činu, subjektivní stránky a objektu, ale své výhrady založil výlučně na nesouhlasu se skutkovým závěrem soudů v otázce, zda vnikl do uzamčeného vozidla a zda autorádio z přístrojové desky vytrhl. Skutečnosti, že poškozená po zaparkování svůj automobil zamkla a autorádio bylo před vloupáním obviněného do vozu funkční a zabudované v přístrojové desce, na nichž soudy založily výrok o vině, jsou výsledkem procesu dokazování a tvoří základy skutkových závěrů, které musí dovolací soud respektovat a které nemůže změnit, neboť je nelze zaměnit za právní posouzení učiněné podle předpisů hmotného práva. Obviněným uplatněné námitky proto obsahově neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud zásadně není oprávněn odchýlit se v těchto otázkách procesního postupu od soudů nižšího stupně.

Za právní námitku naplňující uplatněný dovolací důvod však nelze považovat ani požadavek obviněného, aby bylo obdobně jako Okresním soudem v Trutnově při rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 205/2006 aplikováno ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Otázku, zda byly či nebyly splněny podmínky pro zastavení trestního stíhání z důvodu jeho neúčelnosti, je třeba posuzovat podle procesních ustanovení, aniž by na ni mělo nějaký vliv právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení. O procesním charakteru uvedeného ustanovení tedy není pochyb, a proto nebylo možné subsumovat tuto námitku pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož prostřednictvím lze namítat jen vady hmotně právní povahy. Dovolací soud vzhledem k tomu dospěl k závěru, že v rámci uplatněného dovolacího důvodu se nelze domáhat zastavení trestního stíhání s ohledem na jeho bezvýznamnost. (Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 7 Tdo 307/2008.)

Dovolatel tak ve svém mimořádném opravném prostředku nesprávnost právního posouzení skutku založil na odlišné verzi skutkového stavu a neuvedl jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu věcně přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v § 265i odst. 3, 4, 5 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. dubna 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová

Vydáno: 16. April 2008