JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 403/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 14. srpna 2002 dovolání obviněného K. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2002, sp. zn. 6 To 150/01, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 25/2000, a rozhodl t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2001, sp. zn. 56 T 25/2000, byl obviněný K. P. (společně s obviněným J. L.) uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. účinného od 1. 9. 1995 a byl odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let nepodmíněně, pro výkon trestu byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou a podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 8. 1998, sp. zn. 3 T 39/98, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 14/99, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Trestnou činnost obviněný K. P. (společně s J. L.) spáchali tak, že nejméně v době od 13. 2. 1996 do 6. 3. 1996 jako společníci a jednatelé firmy A., s. r. o., se sídlem v P., převzali opakovaně od poškozených zálohu ve výši 10% z požadované částky pod slibem vyřízení úvěru – hotovostní půjčky, přičemž úvěry poškozeným nezajistili a vybrané zálohy nevrátili, takto jednali způsobem popsaným v bodě 1 až 7 výroku rozsudku vůči poškozeným, jimž způsobili škodu nejméně 5.516.273,- Kč.

Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2002, sp. zn. 6 To 150/01, byl k odvolání K. P. napadený rozsudek při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a výroku o náhradě škody podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný K. P. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný K. P. prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. K. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterým napadl všechny výroky uvedeného rozsudku. Namítl, že soudy prvého i druhého stupně postupovaly při hodnocení důkazů v rozporu se zákonem, provedenými důkazy nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, když obviněný neměl v úmyslu se dopustit podvodného jednání. K objasnění věci mohl přispět výslech E. S. Nebyli též vyslechnuti poškození S. a P., což považuje za zvlášť závažné pochybení soudů obou stupňů. Pokud by došlo k vypuštění skutku týkajícího se těchto poškozených, výše způsobené škody by se snížila o téměř jednu desetinu, což by mělo vliv na kvalifikaci skutku. Protože rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu, navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil v celém rozsahu a podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl rozsudkem o zproštění obviněného obžaloby, popřípadě, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. byla věc po zrušení napadeného rozhodnutí vrácena Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný současně požádal, aby podle § 265o odst. 1 tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky odložil výkon trestu odnětí svobody, který mu byl uložen napadeným rozhodnutím, a aby dovolání bylo projednáno ve veřejném zasedání.

Státní zástupce nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolatel spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu v tom, že soudy obou stupňů postupovaly při hodnocení důkazů v rozporu s trestním řádem. Poukázal na to, že z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouze formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že dovolatel uplatňuje jako důvod dovolání nesprávné právní posouzení skutku s tím, že nedošlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu. Státní zástupce však je přesvědčen, že obviněný když inkasoval zálohy za zprostředkování musel přinejmenším vědět, že ve skutečnosti nebudou úvěry poškozeným poskytovány, a pro případ, že taková situace nastane, byl s tím srozuměn. Podle státního zástupce s přihlédnutím k důkazům, které byly ve věci provedeny, jednání obviněného K. P. jednoznačně naplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Protože se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly se všemi námitkami obviněného, které uplatňoval v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení, státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného K. P. bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.

Rozhodnutí bylo úspěšně uloženo. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř) zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě podle § 265e tr.ř . Podle § 265b odst. 1t r. ř. lze dovolání podat, jen je?li tu některý z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., pokud není dán důvodu dovolání podle § 265b odst. 2 tr. ř., přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je v dovolání třeba jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zákon tím vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Proto s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, což vyplývá ze zákonného vymezení důvodů dovolání v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl. 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1642). Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení. Přitom skutková zjištění soudu nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů, které byly provedeny v předcházejícím řízení. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení totiž vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku rozsudku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozsudku. Jestliže ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jiný důvod, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který není uveden mezi důvody dovolání taxativně vyjmenovanými v § 265b odst. 1 tr. ř., je třeba rozhodnout o dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Protože obviněný K. P. podal dovolání z jiného důvodu (pro údajnou nesprávnost skutkových zjištění), než je uveden v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 b) tr. ř. V souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.

Před rozhodnutí o dovolání předseda senátu Nejvyššího soudu nemohl rozhodovat o odložení výkonu trestu odnětí svobody, který byl obviněnému Kamilu Pavlíkovi uložen rozhodnutím, které bylo napadeno dovoláním. O odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí sice rozhoduje Nejvyšší soud jako soud dovolací, avšak pouze k návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně. Předseda senátu soudu prvního stupně takový návrh podle § 265h odst. 3 tr. ř. neučinil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. srpna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 14. August 2002