JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 402/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. července 2002 o dovolání, které podal obviněný Ing. P. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 3 To 125/01, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 20/98, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Ing. P. M. byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 2001, sp. zn. 7 T 20/98, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 3 To 125/01, uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., a to dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák k § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Uvedený trestný čin spáchal jednáním popsaným pod body 1. a 2. výroku o vině napadeného rozsudku.

Podle bodu 1. citovaného rozsudku obviněný Ing. P. M. „jako zástupce v. o. s. R., Č. V. předložil ve dnech 9. 6., 16. 6. a 14. 7. 1992 Finančnímu úřadu v Žamberku žádosti o odpočet daně z obratu v celkové výši 17 468 000,- Kč za vyvezený Rum tuzemský v množství 198 500 litrů doložené falšovanými tiskopisy jednotných celních deklarací a celních průvodek, přičemž na základě žádosti z 9. 6. 1992 byla v. o. s. R., Č. V. dne 10. 6. 1992 vyplacena částka odpočtu daně z obratu ve výši 4 444 000,- Kč, když v dalších dvou případech již povolení k odpočtu daně z obratu vydáno nebylo, čímž měla být způsobena další škoda ve výši 13 024 000,- Kč“.

Podle bodu 2. výroku o vině potom obviněný „v době od 21. 1. 1992 do 31. 3. 1992 celkem v devatenácti případech objednal o odebral v podniku Starorežná Prostějov 215 000 litrů alkoholu zn. Rum tuzemský v hodnotě 4 005 397,- Kč bez daně z obratu určený na export, zboží však vyvezeno nebylo, bylo realizováno na území bývalé ČSFR, když tím, že nebyla odvedena daň z obratu, způsobil čs. státu škodu ve výši 18 964 000,- Kč“.

Závěrem výroku o vině odvolací soud konstatoval, že „tímto jednáním nebyla odvedena daň z obratu ve výši 23 408 000,- Kč a v další výši 13 024 000,- Kč zkrácení daně zůstalo u pokusu o její zkrácení“.

Za to byl obviněný Ing. P. M. podle § 148 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo obviněnému i jeho obhájci doručeno dne 9. 5. 2002.

Uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze napadl obviněný dne 11. 6. 2002 dovoláním, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve svém dovolání upozorňuje na některé nepřesnosti a nepodložené úvahy, z nichž podle jeho názoru vycházel soud druhého stupně při stanovení jeho viny a následného trestu. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku, obdobně jako soud prvostupňový, navozuje dojem, že se obviněný prostřednictvím své společnosti R., v. o. s., podílel na organizování prodeje alkoholických nápojů společně s M. N. a jeho společností P., v. o. s., (T.) v rámci tehdejšího Československa a že jeho cílem bylo krátit podvodným způsobem povinné dávky odvodu daně státu. Přitom podle názoru obviněného ani v jedné svědecké výpovědi nebylo potvrzeno, že by společnost R., v. o. s., jakýmkoli způsobem prodávala tuzemský rum do maloobchodní sítě. Jak dále obviněný uvádí, o tom, že se tak děje, ani on, ani nikdo jiný ze společnosti R., v. o. s., nevěděl.

Podle obviněného není pravdou, jak je uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, že by někdo ze společnosti R., v. o. s., předával zboží cizím osobám nebo přijímal a předával jakékoli finanční částky bez dokladů. Nebylo dále svědecky prokázáno ani to, že by obviněný nebo kdokoli z jeho spolupracovníků vydával pokyny, aby alkoholické nápoje byly odesílány na jiná místa tehdejší ČSFR, a to v rozporu s cílem cesty uvedeným v celních dokladech. Jak dále obviněný Ing. P. M. tvrdí, nikdo ze společnosti R., v. o. s., neměl pochybnosti o pravosti razítek hraničního přechodu Rozvadov. Pouze jejich znalosti a zkušenosti nebyly takové, aby na první pohled poznali, že razítka, potvrzující přechod zboží hraničním přechodem Rozvadov, jsou falešná.

Podle názoru obviněného nebylo žádnými svědeckými výpověďmi ani soudem prokázáno, že by se společnost R., v. o. s., nebo její zástupci podíleli na prodeji nebo distribuci alkoholu do maloobchodní sítě v ČSFR, ani nebylo prokázáno, že by se někdo ze společnosti R., v. o. s., podílel na falšování celních dokladů nebo je dokonce sám falšoval. Obviněný nepovažuje za prokázané, že by bylo cílem společnosti R., v. o. s., úmyslně zkrátit daň z obratu a tím poškodit zájem státu.

Závěrem obviněný Ing. P. M. pokládá to, že byl uznán vinným ze spáchání předmětného trestného činu, za nesprávné, protože v průběhu celého řízení nikdy jakoukoli trestnou činnost nedoznával a nebyla mu ani prokázána. Naopak, výsledky dokazování podle něj umožňují rozhodující úvahu, že skutek uvedený v obžalobě nespáchal obviněný, případně že tento skutek není trestným činem.

Obviněný proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a zprostil ho obžaloby s tím, že skutek uvedený v obžalobě není trestným činem, nebo aby věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze nebo Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zastupitelství se do rozhodnutí Nejvyššího soudu k podanému dovolání obviněného Ing. P. M. nevyjádřilo.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek odvolacího soudu, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. L. H., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Krajského soudu v Hradci Králové dne 11. 6. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný odkazuje na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci konkretizace dovolacích důvodů obviněný Ing. P. M. v dovolání zejména uvedl, že odvolací soud vycházel při stanovení jeho viny a následného trestu z některých nepřesností a nepodložených úvah. Jeho rozhodnutí proto pokládá za nesprávné, přičemž předmětná činnost mu podle jeho názoru nebyla prokázána. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu tak obviněný spatřuje ve skutkových zjištěních učiněných ve věci dříve činnými soudy, která považuje za nesprávná, případně neprokazující, že skutek uvedený v obžalobě je trestným činem nebo že jej nespáchal obviněný.

Jak ovšem vyplývá z § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem pro dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu).

Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného Ing. P. M. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., a to dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.

Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného Ing. P. M. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou správná. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotě právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.

Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodu jiného, který v zákoně uveden není. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný Ing. P. M. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 24. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y

Vydáno: 24. July 2002