JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 390/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. července 2002 o dovolání podaném obviněným J. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 6 To 519/2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. 2 T 51/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. J. byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. 2 T 51/2001, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu § 41 odst. 1 tr. zákona.

Za tento trestný čin byl podle § 222 odst. 1 tr. zákona za použití § 42 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 /sedmi/ roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to jednoho zlomeného černého nože. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obžalovanému uložena povinnost zaplatit poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně ČR se sídlem v Praze na náhradě škody částku 23.741,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený V. T., odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný J. J. odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 6 To 519/2001, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 6 To 519/2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. 2 T 51/2001, podal obviněný J. J. dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. K. S. podáním ze dne 16. 4. 2002, které bylo téhož dne 16. 4. 2002 doručeno Okresnímu soudu v Bruntále. Dovolání podal proti všem výrokům napadeného rozhodnutí o vině, trestu i náhradě škody z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, kterého se dopustil soud I. i II. stupně.

Dovolatel namítá, že v přípravném řízení a následně pak i u obou soudů nebyly zcela objasněny skutečnosti týkající se výpovědí svědků. Tyto se lišily v přípravném řízení a následně pak u hlavního líčení. Nebyla zcela objasněna okolnost použití nože, nebyla provedena rekonstrukce, přičemž orgány činné v trestním řízení se spokojily pouze s prověrkou výpovědi osoby obviněného a poškozeného. Ze strany orgánů činných v trestním řízení došlo k pochybení také při bezprostředním zásahu na místě činu. Obviněný v dovolání zpochybňuje výpovědi jednotlivých svědků zejména svědkyně J. T., svědka L. H., L. B. a Z. Ž. Dovolatel podotýká, že existuje rozpor mezi tím, kde byl poškozený skutečně zraněn podle svědecké výpovědi MUDr. K. K., která poskytla první ošetření jako lékařka záchranné služby na místě činu, a tím jak bylo místo zranění uváděno v dokumentaci. Obviněný znovu zdůrazňuje, že poškozeného T. nožem nenapadl, když navíc uvedený nůž není jeho. Uvádí, že se cítí být poškozen postupem orgánů činných v trestním řízení, neboť nebylo postupováno v souladu s § 2 odst. 5 tr. řádu. Nebyly řádně zajištěny a zjištěny důkazy, které by vyvrátily pochybnosti z rozporných výpovědí. Tím tedy bylo nesprávně rozhodnuto o vině a následně pak i o trestu a s tím vším spojených výrocích o nákladech řízení a o náhradě škody.

Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadená rozhodnutí a předcházející vadné řízení a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Bruntále věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a to v jiném senátu.

Nejvyšší státní zástupce, kterému bylo dovolání doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. J. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 6 To 519/2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. 2 T 51/2001, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Svůj návrh nejvyšší státní zástupce odůvodnil tím, že obviněný odůvodňuje dovolání v rozporu s proklamovaným důvodem dovolání. Dovolatel totiž ve skutečnosti napadá skutková zjištění, nikoli právní hodnocení již stabilizovaného skutku. Obsahem se předmětné dovolání přibližuje již projednávanému odvolání v této věci. Za takto popsané situace je tudíž dovolání ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení § 265b tr. řádu, a formálně uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265h odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm na počátku uvádí důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ale v tomto směru není žádné pochybení soudu v napadeném rozhodnutí vytýkáno. Celé dovolání se týká nesprávných skutkových zjištění, provedených důkazů, jejich věrohodnosti a celkového hodnocení těchto důkazů ze strany soudů.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V konkrétním případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že obviněný byl poškozen na svých právech a tím bylo nesprávně rozhodnuto o jeho vině, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného J. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 6 To 519/2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. 2 T 51/2001, v souladu s návrhem nejvyššího státního zástupce podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. července 2002

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D. v. r.

Za správnost vyhotovení:

Jitka Juránková

5 Tdo 390/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. července 2002 o dovolání podaném obviněným J. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 6 To 519/2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. 2 T 51/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. J. byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. 2 T 51/2001, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu § 41 odst. 1 tr. zákona.

Za tento trestný čin byl podle § 222 odst. 1 tr. zákona za použití § 42 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 /sedmi/ roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to jednoho zlomeného černého nože. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obžalovanému uložena povinnost zaplatit poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně ČR se sídlem v Praze na náhradě škody částku 23.741,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený V. T., odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný J. J. odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 6 To 519/2001, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 6 To 519/2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. 2 T 51/2001, podal obviněný J. J. dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. K. S. podáním ze dne 16. 4. 2002, které bylo téhož dne 16. 4. 2002 doručeno Okresnímu soudu v Bruntále. Dovolání podal proti všem výrokům napadeného rozhodnutí o vině, trestu i náhradě škody z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, kterého se dopustil soud I. i II. stupně.

Dovolatel namítá, že v přípravném řízení a následně pak i u obou soudů nebyly zcela objasněny skutečnosti týkající se výpovědí svědků. Tyto se lišily v přípravném řízení a následně pak u hlavního líčení. Nebyla zcela objasněna okolnost použití nože, nebyla provedena rekonstrukce, přičemž orgány činné v trestním řízení se spokojily pouze s prověrkou výpovědi osoby obviněného a poškozeného. Ze strany orgánů činných v trestním řízení došlo k pochybení také při bezprostředním zásahu na místě činu. Obviněný v dovolání zpochybňuje výpovědi jednotlivých svědků zejména svědkyně J. T., svědka L. H., L. B. a Z. Ž. Dovolatel podotýká, že existuje rozpor mezi tím, kde byl poškozený skutečně zraněn podle svědecké výpovědi MUDr. K. K., která poskytla první ošetření jako lékařka záchranné služby na místě činu, a tím jak bylo místo zranění uváděno v dokumentaci. Obviněný znovu zdůrazňuje, že poškozeného T. nožem nenapadl, když navíc uvedený nůž není jeho. Uvádí, že se cítí být poškozen postupem orgánů činných v trestním řízení, neboť nebylo postupováno v souladu s § 2 odst. 5 tr. řádu. Nebyly řádně zajištěny a zjištěny důkazy, které by vyvrátily pochybnosti z rozporných výpovědí. Tím tedy bylo nesprávně rozhodnuto o vině a následně pak i o trestu a s tím vším spojených výrocích o nákladech řízení a o náhradě škody.

Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadená rozhodnutí a předcházející vadné řízení a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Bruntále věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a to v jiném senátu.

Nejvyšší státní zástupce, kterému bylo dovolání doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. J. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 6 To 519/2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. 2 T 51/2001, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Svůj návrh nejvyšší státní zástupce odůvodnil tím, že obviněný odůvodňuje dovolání v rozporu s proklamovaným důvodem dovolání. Dovolatel totiž ve skutečnosti napadá skutková zjištění, nikoli právní hodnocení již stabilizovaného skutku. Obsahem se předmětné dovolání přibližuje již projednávanému odvolání v této věci. Za takto popsané situace je tudíž dovolání ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení § 265b tr. řádu, a formálně uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265h odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm na počátku uvádí důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ale v tomto směru není žádné pochybení soudu v napadeném rozhodnutí vytýkáno. Celé dovolání se týká nesprávných skutkových zjištění, provedených důkazů, jejich věrohodnosti a celkového hodnocení těchto důkazů ze strany soudů.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V konkrétním případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že obviněný byl poškozen na svých právech a tím bylo nesprávně rozhodnuto o jeho vině, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného J. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 6 To 519/2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. 2 T 51/2001, v souladu s návrhem nejvyššího státního zástupce podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. července 2002

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.

Vydáno: 25. July 2002