JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 376/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. července 2002 o dovolání, které podal obviněný A. V. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 2 To 237/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 180/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný A. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 6 T 180/2001, uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal sedmi dílčími útoky popsanými ve výroku tohoto rozhodnutí. Jeho podstata spočívala ve vylákání peněžních prostředků poskytnutých na podkladě úvěru nebo zboží na podkladě finančního pronájmu, přičemž od počátku neměl v úmyslu splácet své závazky, a věci tím získané použil pro svoji potřebu ke škodě dalších osob. Za to byl podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon uvedeného trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu, který byl uložen obviněnému za sbíhající se trestný čin pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 1 T 138/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu dále Okresní soud v Olomouci rozhodl o návrzích na náhradu škody, které uplatnili poškození.

Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný A. V. odvolání, které Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud odvolací usnesením ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 2 To 237/2002, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo obviněnému doručeno dne 19. 4. 2002, jeho obhájkyni dne 18. 4. 2002.

Uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, napadl dne 14. 6. 2002 obviněný dovoláním, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Konkrétní důvody dovolání spatřuje obviněný v tom, že již od začátku trestního stíhání namítal, že toto bylo zahájeno a dále vedeno na základě důkazů získaných nezákonným způsobem. Počátkem dubna byl vzat do vazby v jiné trestní věci a v rámci zadržení, tedy nikoli v důsledku postupu zejména podle § 78, § 79 a § 82 a násl. tr. řádu, mu byly odebrány listiny, které měl u sebe. Teprve na jejich základě potom orgány činné v trestním řízení zahájily trestní stíhání. Jednotlivé poškozené obchodní společnosti přitom samy trestní oznámení nepodávaly, ale pouze odpovídaly na výzvy orgánů činných v trestním řízení.

Obviněný A. V. dále v dovolání uvádí, že v době, kdy předmětné smlouvy o poskytnutí finančních prostředků uzavíral, důvodně předpokládal, že v době splatnosti jednotlivých splátek bude mít k dispozici dostatek finančních prostředků na jejich úhradu. Počátkem dubna 2001 byl zadržen a vzat do vazby, neschopnost plnit jednotlivé splátky proto u něj nastala v důsledku objektivní okolnosti. Soud prvního stupně se podle názoru obviněného nevypořádal rovněž se skutečností, že předmětné smlouvy o poskytnutí finančních prostředků, které s jednotlivými poškozenými společnostmi uzavřel, jsou smlouvami typově odlišnými, což má bezprostřední vliv na posouzení subjektivní stránky trestného činu a posouzení výše škody.

Pokud jde o jednotlivé zástavní smlouvy, na základě kterých mělo být za získané finanční prostředky nakoupené zboží předáváno do zastaváren, obviněný namítá, že v nich není dostatečně specifikován předmět zástavy, který je určen vždy jen druhově. V jedné zástavní smlouvě absentuje i podpis zástavce, kterým měl být právě obviněný, což vzbuzuje pochybnosti o správnosti smlouvy jako takové. Závěr soudu o naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu objektivně zjištěným jednáním je dále podle názoru obviněného nepřiléhavým, neboť je zcela běžné, že se dlužník opozdí s úhradou jedné či dvou splátek dluhu, avšak to ještě neznamená, že má od počátku v úmyslu dluh neplnit. Jak dále obviněný A. V. v dovolání uvedl, provedené dokazování bylo zaměřeno výhradně na jeho jednání po uzavření předmětných smluv o poskytnutí finančních prostředků, okolnosti týkající se uzavření smluv a jeho situace v době jejich uzavření však byly zkoumány jen minimálně.

Závěrem obviněný tvrdí, že určení výše škody není možné provést takovým způsobem, jak to učinil soud prvního stupně, který nevzal v úvahu hodnotu předmětných movitých věcí v době činu stanovenou znaleckým posudkem, ačkoli to obviněný navrhoval. Za škodu je dále považován jen úbytek na cizím majetku odpovídající ceně věci, jež byla předmětem útoku, nikoli však další škodlivé následky činu. Soud se měl proto zabývat tím, jaká část předmětných splátek je čistou částkou hrazenou za účelem úhrady ceny věci a jaká část představuje zisk té které společnosti, případné poplatky za poskytnuté půjčky apod.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem obviněný A. V. vyjádřil názor, podle kterého již Okresní soud v Olomouci nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou žádné pochybnosti, a při stanovení výše škody neprovedl všechny důkazy. Pokud Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, za daného důkazního stavu odvolání zamítl jako nedůvodné, nedostál své zákonné povinnosti podle ustanovení § 254 odst. 1 a 256 tr. řádu. Obviněný proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, i předcházející rozsudek Okresního soudu v Olomouci a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zastupitelství se do rozhodnutí Nejvyššího soudu k podanému dovolání obviněného A. V. nevyjádřilo.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného A. V. podané proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. J. P., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Olomouci dne 14. 6. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný odkazuje na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Pokud jde o druhý z nich, v okamžiku podání dovolání, tedy dne 14. 6. 2002, již byla v účinnosti novela trestního řádu, provedená zákonem č. 200/2002 Sb., která zaměnila a částečně doplnila text dovolacích důvodů, uvedených do účinnosti zmíněné novely v § 265b odst. 1 písm. k) a l) tr. řádu. Z citace zákonného vymezení původního dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu (před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.) v podaném dovolání i z jeho obsahu je zřejmé, že obviněný opírá své dovolání vedle důvodu uvedeného pod písm. g) citovaného ustanovení také o důvod, který je nyní obsažen v ustanovení § 265 odst. 1 písm. l) tr. řádu.

Dovolacím důvodem je tedy podle názoru obviněného jednak skutečnost, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, jednak je to nyní skutečnost, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

V rámci konkretizace dovolacích důvodů obviněný A. V. v dovolání zejména uvedl, že v řízení, které přecházelo vydání napadeného usnesení, případně prvostupňového rozsudku, nepostupovaly soudy tak, aby ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. řádu zjistily skutkový stav věci, o němž nejsou žádné pochybnosti, a při stanovení výše škody neprovedly všechny důkazy, které by vedly k její správné specifikaci. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, potom v rozporu s ustanoveními § 254 odst. 1 a 256 tr. řádu za takového důkazního stavu odvolání obviněného zamítl, čímž podle obviněného nedostál své přezkumné povinnosti.

Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný jeho naplnění spatřuje v nedostatečných skutkových zjištěních soudu prvního stupně a odvolacího soudu, která považuje za právně vadná nebo nedostatečná, a domáhá se jejich změn, doplnění a zpřesnění. V konečném důsledku pak zpochybňuje skutkové závěry, které o charakteru a okolnostech jednání obviněného a o jeho následcích učinil v rozsudku soud prvního stupně.

Jak ovšem vyplývá z § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem pro dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu).

Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného A. V. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž jeho skutkové závěry potvrdil i odvolací soud. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného A. V. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou úplná a nebyla případně doplněna na podkladě jím navrhovaných důkazů. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotě právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.

Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu (ve znění po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb.) je důvodem, který má zabránit porušení práva na přístup oprávněné strany k druhé instanci, pokud se tak stalo odmítnutím nebo zamítnutím opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí, nebo je naplněn i v případě, kdy je řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, zatíženo některou vadou charakterizující jiný zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Existenci zmíněného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, v rozporu s ustanoveními § 254 odst. 1 a 256 tr. řádu za shora naznačeného důkazního stavu jeho odvolání zamítl, čímž podle něj nedostál své přezkumné povinnosti. Odvolání obviněného v posuzovaném případě však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení stanovených podmínek odvolací soud podle § 256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu. Jak je z výše uvedeného patrné, v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud neshledal ani vadu zakládající uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na nějž dovolání poukazovalo. Vzhledem k tomu nemá opodstatnění ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu (ve znění po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb.).

Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byly citovány dva zákonné důvody podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních obou ve věci činných soudů, resp. skutkové nedostatky v přezkumné činnosti odvolacího soudu. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný A. V. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonná ustanovení podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 17. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y

Vydáno: 17. July 2002