JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 369/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. dubna 2006 o dovolání, které podal obviněný Ing. Š. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 3 To 340/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 298/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Ing. Š. M. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. 5 T 298/2004, uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době až do měsíce března 2004 v rodinném domě na adrese B., opakovaně pohlavně zneužil svou vnučku, nezletilou S. M., a to tak, že ji osahával a hladil na holém přirození, zasunoval jí prsty do přirození a při tom sám masturboval až do vyvrcholení, když sperma otřel do prádla manželky, a dále po nezletilé požadoval tření penisu přesto, že věděl, že poškozená je nezletilá.

Za to byl obviněný Ing. Š. M. odsouzen podle § 242 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 a 1/2 roku, jehož výkon mu byl podle § 60a odst. 1 tr. zák. za použití § 58 odst. 1 a § 60a odst. 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let a zároveň byl nad obviněným vysloven dohled. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. byl obviněnému současně uložen zákaz styku s nezletilou S. M. a podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. zák. mu bylo uloženo ochranné sexuologické léčení v ambulantní formě.

Citovaný rozsudek Městského soudu v Brně napadl obviněný Ing. Š. M. odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 3 To 340/2005, podle § 256 tr. řádu zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému Ing. Š. M. doručen dne 19. 12. 2005, jeho obhájkyni dne 6. 12. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 2. 12. 2005.

Obviněný Ing. Š. M. podal dne 16. 2. 2005 prostřednictvím své obhájkyně proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle mínění obviněného se odvolací soud řádně nevypořádal se všemi námitkami a skutečnostmi, které obviněný uvedl v odvolání a jimiž zpochybňoval důkazy, které považuje za rozporné a nelogické. Obviněný vytýká soudu prvního stupně, že porušil ustanovení § 220 odst. 1 tr. řádu, neboť na základě obžaloby mělo být rozhodováno o skutku spočívajícím v tom, že obviněný zneužíval nezletilou S. od března 2004 do 14. 6. 2004, zatímco rozsudkem prvostupňového soudu byl uznán vinným za zneužívání nezletilé v nezjištěné době do března 2004. Jak dále obviněný dodává, soudkyně k tomu údajně uvedla, že se jedná o překlep, což obviněný považuje za výrazné porušení ustanovení § 180 odst. 1 tr. řádu. Podle obviněného je použitelnost důkazů navržených státním zástupcem vzhledem k období před březnem 2004 nulová, přičemž státní zástupce nenavrhoval opravu písařské chyby. Popsané skutečnosti podle názoru obviněného zakládají pochybnosti takového rázu, že k nim měl odvolací soud přihlédnout.

Obviněný Ing. Š. M. dále uvádí, že soudy činné dříve ve věci nepostupovaly správně, pokud ho uznaly vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 2 tr. zák., ačkoli se vůbec nezabývaly tím, zda v době, kdy mělo dojít ke zneužívání, byla vnučka svěřena jeho dozoru. Obviněný rovněž zpochybňuje posouzení věrohodnosti své snachy, resp. zpochybňuje některé další okolnosti vyplývající z její výpovědi a z výpovědi svého syna, a má za to, že jsou zde obsaženy rozpory a pochybnosti. Podle obviněného se soudy činné dříve ve věci důsledně nezabývaly jeho námitkami proti způsobu vedení výslechu vnučky vyšetřovatelkou, protože údajně byly vnučce vkládány do úst očekávané odpovědi, a soudy se nezabývaly ani rozpory, které obviněný shledává mezi výpovědí vnučky u policejního orgánu a v rámci vyšetření u znalkyně.

Jak dále obviněný Ing. Š. M. dodává, soudy obou stupňů se nevypořádaly s jeho námitkami zaměřenými proti znaleckému posudku z oboru sexuologie především v tom směru, že posudek i související vyšetření nebyly vypracovány objektivně.

Obviněný Ing. Š. M. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného Ing. Š. M. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru námitky obviněného směřují především do oblasti skutkových zjištění, tudíž obsahově neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani žádnému jinému z dovolacích důvodů. Další argumentaci potom státní zástupkyně považuje za nedůvodnou, byť odpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu, a to zejména pokud jde o tvrzení obviněného, že jeho jednání nemělo být posouzeno podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 2 tr. zák., neboť údajně nespáchal čin na osobě svěřené jeho dozoru. Podle státní zástupkyně zmíněný znak je naplněn i v případě, když pachatel má právo a povinnost dohlížet na takovou osobu a bdít nad ní, jak je tomu např. i u příbuzného, kterému rodiče svěřili dítě do péče po dobu svého zaneprázdnění. Obdobně hodnotí státní zástupkyně jako nedůvodné ty námitky obviněného, podle nichž měly soudy nižších stupňů nesprávně posoudit totožnost skutku, neboť na zachování totožnosti nemá vliv změna v okolnostech, které pouze individualizují posuzovaný skutek z hlediska času, jak je tomu v této věci. Státní zástupkyně proto závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. Š. M. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájkyně (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Ing. Š. M. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že citovaný dovolací důvod je naplněn zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

Obviněný Ing. Š. M. má však především za to, že se odvolací soud řádně nevypořádal se všemi námitkami a skutečnostmi, které obviněný uvedl v odvolání, a to zejména pokud jde o jeho tvrzení týkající se porušení ustanovení § 220 odst. 1 tr. řádu, z čehož dovozuje nepoužitelnost důkazů navržených státním zástupcem. Dále podle obviněného se soudy nižších stupňů dostatečně nezabývaly některými skutkovými okolnostmi, nesprávně posoudily věrohodnost a správnost důkazů spočívajících ve výpovědi jeho snachy a vnučky, resp. nevypořádaly se s námitkami obviněného směřujícími proti znaleckému posudku. Obviněný tak podle názoru Nejvyššího soudu shledává existenci dovolacího důvodu v chybném procesním postupu orgánů činných v trestním řízení a v důsledku toho v nesprávném hodnocení důkazů, přičemž z toho obviněný usuzuje na nesprávnost skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Obviněný tedy dovozuje předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.

K tomu ovšem Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Dovolací soud nemůže posuzovat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný Ing. Š. M., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný Ing. Š. M. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě jen z odlišné verze skutkového stavu a z námitek proti hodnocení důkazů, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které však obviněný neuplatnil.

Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného Ing. Š. M. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Z nich je zřejmé, že obviněný v přesně nezjištěné době do března 2004 konkretizovaným způsobem pohlavně zneužíval svoji vnučku S. M., která je mladší patnácti let a byla svěřena dozoru obviněného. Kdyby měl dovolací soud učinit odlišné právní posouzení popsaného skutku, jak se toho obviněný ve svém dovolání domáhá, musel by modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák., jak správně uzavřely soudy obou stupňů. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.

Obviněný Ing. Š. M. tedy svými dovolacími námitkami ve skutečnosti nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti procesnímu postupu soudů činných dříve ve věci, resp. proti provádění a hodnocení důkazů, rozsahu dokazování a správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku. Samotná skutková zjištění ani provádění a hodnocení důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.

Podobný závěr platí, pokud obviněný Ing. Š. M. vytýkal soudům nižších stupňů nedodržení totožnosti skutku, protože jde o procesní námitku, která nemůže založit existenci uplatněného hmotně právního dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Povinnost zachovat totožnost skutku totiž stanoví trestní řád jako procesní právní norma (viz zejména ustanovení § 180 odst. 1 a § 220 odst. 1 tr. řádu), takže tato pravidla se netýkají posouzení stíhaného skutku podle norem hmotného práva ani jiného hmotně právního posouzení. Proto ani dovolací námitku obviněného, v níž argumentuje údajným nedodržením totožnosti skutku, nelze podřadit pod zmíněný dovolací důvod a Nejvyšší soud k ní nemohl přihlížet.

Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že obviněný Ing. Š. M. i přes své slovní vyjádření dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké jsou vymezeny zákonem. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, odmítl dovolání obviněného a rozhodl tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 5. dubna 2006

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y

Vydáno: 05. April 2006