JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 362/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. července 2002 o dovolání obviněného Ing. B. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 7 To 5/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 90/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 11. 2001, sp. zn. 15 T 90/2001, byl obviněný Ing. B. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., které spáchal tím, že dne 30. 3. 2000 kolem 10:45 hod. v P., na přechodu pro chodce, poté co jako řidič vozidla Toyota, narazil karosérií vozidla do tašky, kterou nesl poškozený J. N. (§ 55 odst. 2 tr. ř.), vystoupil z vozidla a poškozeného J. N. udeřil silně do obličeje, až jmenovaný upadl na zem, přičemž se mu rozbily brýle v hodnotě 6 400 Kč, a utrpěl tržně zhmožděnou ránu v oblasti kořene nosu, zlomení nosních kůstek, středně těžký otřes mozku, podkožní výron v okolí očí, pohmoždění levého kolena s oděrkami, a pro tato zranění byl poškozený od 30. 3. do 11. 5. 2001 (správně má být do 11. 5. 2000) v pracovní neschopnosti, podle znalce z oboru zdravotnictví však omezení v obvyklém způsobu života u poškozeného trvalo tři až čtyři týdny. Podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zák. soud upustil od potrestání obviněného a dále rozhodl o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. tak, že obviněný je povinen zaplatit poškozenému J. N., zastoupenému zmocněncem JUDr. J. J., advokátem, částku 6 400 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. N. odkázán se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 7 To 5/2002, k odvolání státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 11. 2001, sp. zn. 15 T 90/2001, byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen pouze ve výroku, jímž soud prvního stupně podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zák. upustil od potrestání obviněného. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný Ing. B. S. byl odsouzen při nezměněném výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., trestným činem výtržnictví podle 202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu k odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo současně obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu způsobenou poškozenému J. N. (utajenému svědkovi ve smyslu § 55 odst. 2 tr. řádu), a to prostřednictvím jeho zmocněnce JUDr. J. J., advokáta. Jinak zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině a o náhradě škody nedotčen.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný Ing. B. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání proti všem výrokům rozsudku, a to z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel namítl, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když právní kvalifikace skutku nemá podle jeho názoru oporu v provedených důkazech a tato kvalifikace nebyla ani odůvodněna. Dovolatel také zpochybnil okolnost, že by jednu facku bylo možné považovat za fyzický útok, který by svou intenzitou a průběhem mohl ohrozit tělesnou bezpečnost poškozeného a zpochybnil také okolnost, že by k tomu směřoval úmysl obviněného. Popřel také, že by úmyslně poškodil poškozenému brýle, a proto nebyl ani podklad pro vyslovení povinnosti k náhradě škody. Dovolatel dovodil, že není dána ani materiální stránka skutkových podstat jednotlivých trestných činů, neboť jediná facka za situace, v níž poškozený svým arogantním chováním vyprovokoval obviněného jednajícího pod vlivem stresové situace, zcela jistě nepřekračuje stupeň nepatrné nebezpečnosti činu pro společnost. Proto skutek, kterého se dovolatel dopustil, nelze označit za trestný čin. Soud při rozhodování ani nevzal v úvahu účel trestu a nesprávně hmotně právně posoudil jednání obviněného jako natolik společensky nebezpečné, že odůvodňovalo uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 7 To 5/2002 a podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl sám ve věci rozsudkem tak, že se obviněný zprošťuje viny, protože skutek není trestným činem, nebo pro případ, že by se s takovým závěrem neztotožnil, aby upustil od jeho potrestání.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství s písemném vyjádření k dovolání poukázala na to, že důvody dovolání jsou identické s důvody, které byly obviněným uplatněny jako součást jeho obhajoby v přípravném řízení i v řízení před soudem, s nimiž se zejména soud prvního stupně vypořádal. Obviněný nepodal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv v dovolání se domáhá zrušení rozsudku pro nesprávné právní posouzení skutku. Ve skutečnosti reaguje až na rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým došlo ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně v neprospěch obviněného v důsledku odvolání státního zástupce proti výroku o trestu. Obsah námitek dovolatele podle státní zástupkyně neodpovídá důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uložený trest je zcela zákonný a nelze dovodit ani pochybení, které by bylo možno podřadit pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl, a aby rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud„) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. ř., přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.

Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný Ing. B. S. dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání, jako každé podání, je nutno ve smyslu § 59 odst. 1 tr. řádu posuzovat vždy podle jeho obsahu, i když je podání nesprávně označeno. Z obsahu dovolání je nepochybné, že obviněný Ing. B. S. vytýká napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Důvodem dovolání však nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v § 265b odst. 1 tr. ř. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na zjištěný skutkový stav věci zvažovat hmotně právní posouzení. Přitom skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Je tedy zřejmé, že obviněný Ing. B. S. podal dovolání z důvodu, který není výslovně uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.

Jestliže ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jiný důvod, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který není uveden mezi důvody dovolání taxativně vyjmenovanými v § 265b odst. 1 tr. ř., je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Ing. B. S. podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 7 To 5/2002, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 18. July 2002