JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 336/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. července 2002 o dovolání obviněného pplk. J. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 8 To 481/2001, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 1 T 36/97, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 1 T 36/97, byl obviněný pplk. J. Š. uznán vinným trestným činem maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k odnětí svobody v trvání šesti měsíců, přičemž výkon uloženého trestu mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 8 To 481/2001, k odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň – sever podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 1 T 34/97 a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného pplk. J. Š. uznal vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Tento trestný čin obviněný podle rozsudku spáchal tím, že jako zástupce ředitele Policie ČR, dne 14. 1. 1994 odsouhlasil svým podpisem žádost o vydání zbrojního průkazu, F. B., ač tento nesplňoval jednu ze základních podmínek jeho vydání, a to podmínku bezúhonnosti stanovenou v ust. § 7 zákona č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu, ve znění zákona č. 49/1990 Sb., kdy jeho vydání předcházelo dne 30. 11. 1993 schválení a vydání nákupního povolení k zakoupení krátké kulové zbraně, na základě kterého si F. B. téhož dne zakoupil pistoli zn. Colt Desert Storm ráže 45 ACP. Za to byl odsouzen podle § 158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Odvolání obviněněného pplk. J. Š. proti rozsudku Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 1 T 36/97 bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný pplk. J. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání namítl, že Krajský soud v Plzni opřel své rozhodnutí o vině obviněného o důkazy, které nesprávně hodnotil a okolnosti, jejichž význam ve vzájemných souvislostech nebyl ve vztahu k zavinění obviněného relevantní. V tomto směru poukazoval na výpovědi svědků J. Š. a S. M., i na tehdejší výkladová pravidla ke sjednocení praxe na úseku zbraní a střeliva. Dále namítl, že krajský soud se nezabýval absencí motivu obviněného a vzhledem k chybějícímu zavinění obviněného jak v nedbalostní tak v úmyslné formě, měl být obžaloby zproštěn. Protože krajský soud podle jeho názoru nehodnotil provedené důkazy v těchto souvislostech, dospěl k nesprávnému hodnocení skutku jako trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 8 To 480/2001, jakož i rozsudek Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 1 T 36/97, ve výrocích o vině i trestu a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Plzeň – sever.

K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Poukázal na to, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti namítá nesprávnost hodnocení provedených důkazů a napadá tak soudem učiněná skutková zjištění. Nesprávná skutková zjištění však nemohou být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani podle žádného jiného ustanovení trestního řádu. Státní zástupce proto navrhl, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky shledal, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán, navrhl, aby dovolání bylo podle § 265j tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné, neboť skutková zjištění považuje za správná stejně tak jako použitou právní kvalifikaci skutku. Souhlasil s tím, aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud„) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. ř., přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.

Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný pplk. J. Š. dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání, jako každé podání, je nutno ve smyslu § 59 odst. 1 tr. řádu posuzovat vždy podle jeho obsahu, i když je podání nesprávně označeno. Z obsahu dovolání je nepochybné, že obviněný pplk. J. Š. vytýká napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Důvodem dovolání však nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v § 265b odst. 1 tr. ř. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na zjištěný skutkový stav věci zvažovat hmotně právní posouzení. Přitom skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Je tedy zřejmé, že obviněný pplk. J. Š. podal dovolání z důvodu, který není výslovně uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.

Jestliže ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jiný důvod, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který není uveden mezi důvody dovolání taxativně vyjmenovanými v § 265b odst. 1 tr. ř., je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného pplk. J. Š. podané proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 8 To 480/2001, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není z výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 18. July 2002