JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 335/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2002 o dovolání, které podal obviněný R. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 6 To 36/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 77/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný R. S. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. 2 T 77/2001, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., který spáchal tím, že „dne 29. 3. 2001 kolem 21.50 hodin v P. 4 řídil osobní motorové vozidlo zn. Peugeot, a to přesto, že mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. 2 T 217/99, který nabyl právní moci dne 1. 2. 2001, vysloven trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 2 let„.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 171 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný R. S. odvolání, které Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 6 To 36/2002, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo obviněnému doručeno dne 6. 3. 2002, jeho obhájci dne 21. 2. 2002.

Uvedené usnesení Městského soudu v Praze napadl dne 3. 4. 2002 obviněný dovoláním, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť podle jeho názoru měl být obviněnému ukládán souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. a napadené rozhodnutí tak spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení ohledně výroku o uloženém trestu. K odůvodnění dovolání obviněný uvedl, že dne 27. 7. 2001 byl rozsudkem Okresního soudu Praha-západ uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a byl mu podle § 171 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu 4 roků a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 roků. Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 10. 2001 pak byl obviněný R. S. uznán vinným stejným trestným činem, který spáchal dne 29. 3. 2001, kdy řídil osobní motorové vozidlo. Tento trestný čin tedy spáchal dříve, než byl Okresním soudem Praha-západ jako soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek. Obviněný je toho názoru, že Obvodní soud pro Prahu 4 měl podle § 35 odst. 2 tr. zák. ve svém rozsudku ze dne 16. 10. 2001 zrušit výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-západ a uložit za všechny trestné činy souhrnný trest.

Obviněný proto závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud„) napadené rozhodnutí zrušil.

K podanému dovolání obviněného R. S. se vyjádřilo Nejvyšší státní zastupitelství, které uvedlo, že uložení samostatného trestu napadeným rozsudkem považuje za zákonné, neboť trest, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 7. 2001, byl uložen podle § 35 odst. 2 tr. zák. jako souhrnný i za trestné činy, které se s posuzovaným trestným činem nesbíhají. Nejvyšší státní zastupitelství je dále toho názoru, že uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se ukládání trestů netýká a že dovolání mělo být správně opřeno o ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Proto navrhuje mimořádný opravný prostředek obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podaný z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Pro případ, kdyby Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je postačující existence jiného dovolacího důvodu, než který je v dovolání namítán, navrhuje Nejvyšší státní zastupitelství dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného R. S. podané proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. M. P., Ph. D., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 3. 4. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný odkazuje na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný R. S. v dovolání uvedl, že napadeným usnesením ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně mu měl být uložen podle § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest za sbíhající se trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí, přičemž Obvodní soud pro Prahu 4 tak neučinil.

Posouzení, zda jsou v určitém případě splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák., je součástí aplikace trestního zákona, tedy hmotně právního předpisu. Nedostatek v tomto posouzení proto lze úspěšně namítat prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť se může jednat o nesprávné hmotně právní posouzení. Otázka, zda jsou dva trestné činy spáchány ve vícečinném souběhu a zda za ně má být za podmínek § 35 odst. 2 tr. zák. ukládán souhrnný trest, je totiž otázkou hmotného práva, byť jde o jiné hmotně právní posouzení než právní posouzení skutku.

Nejvyšší soud se proto v uvedeném směru neztotožnil s názorem Nejvyššího státního zastupitelství, podle něhož v případě vad vzniklých při ukládání trestu je možné použít pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, jenž je naplněn tehdy, když byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento důvod dovolání je speciálním pro vady spočívající v druhu trestu a výměře trestu. Pokud jde o nedostatky vzniklé při ukládání trestu úhrnného podle § 35 odst. 1 tr. zák., souhrnného podle § 35 odst. 2 tr. zák, tzv. dalšího podle § 36 tr. zák., společného podle § 37a tr. zák. apod., může být dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Nejvyšší soud dále především zkoumal, zda v posuzovaném případě byly naplněny podmínky k postupu podle § 35 odst. 2 tr. zák. a zda měl být souhrnný trest uložen, jak je v dovolání obviněného namítáno. Pro zjištění všech rozhodných skutečností si vyžádal trestní spis sp. zn. 3 T 51/99 od Obvodního soudu pro Prahu 6 a trestní spis sp. zn. 2 T 293/2000 od Okresního soudu Praha-západ.

Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že dne 20. 5. 1999 vydal Obvodní soud pro Prahu 6 trestní příkaz sp. zn. 3 T 51/99, kterým byl obviněný R. S. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Uvedený trestný čin spáchal dne 1. 4. 1999. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 13. 1. 2000 a právní moci nabyl dne 22. 1. 2000.

Dne 29. 3. 2000 byl obviněný R. S. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 2 T 217/99 opět uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., který spáchal dne 29. 1. 1999. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 1. 2. 2001.

Dne 27. 7. 2001 vydal Okresní soud Praha-západ rozsudek sp. zn. 2 T 293/2000 a obviněný R. S. jím byl opět uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil třemi útoky, a to ve dnech 4. 5. 1999, 11. 5. 1999 a 31. 5. 1999. Citovaným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ byl zrušen výrok o trestech uložených obviněnému trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 5. 1999, sp. zn. 3 T 51/99, a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. 2 T 217/99, a obviněnému byl uložen souhrnný trest za sbíhající se trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí, spáchané dne 29. 1. 1999, dne 1. 4. 1999 a třemi útoky od 4. 5. 1999 do 31. 5. 1999. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. 10. 2001.

Dne 16. 10. 2001 byl vydán rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 2 T 77/2001, jímž byl obviněný R. S. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., který spáchal dne 29. 3. 2001. Proti zmíněnému rozsudku podal obviněný odvolání, jež bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 6 To 36/2002, které obviněný následně napadl předmětným dovoláním.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. platí, že soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v § 35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 314e odst. 5 tr. řádu nastávají účinky spojené s vyhlášením rozsudku u trestního příkazu jeho doručením obviněnému.

Jak vyplývá z výše uvedených spisových materiálů a z popsaného přehledu odsouzení, obviněný R. S. byl v období od 20. 5. 1999 do 16. 10. 2001 uznán vinným ze spáchání čtyř trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Pokud jde o první tři trestné činy, první z nich spáchal dne 29. 1. 1999, druhý dne 1. 4. 1999 a třetí z nich třemi útoky v období od 4. do 31. 5. 1999. Za první z těchto trestných činů byl vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek dne 29. 3. 2000, za druhý zmíněný trestný čin byl obviněnému doručen trestní příkaz dne 13. 1. 2000, za třetí byl odsuzující rozsudek vyhlášen soudem prvního stupně dne 27. 7. 2001. Všechna rozhodnutí nabyla následně právní moci.

Dne 16. 10. 2001 byl pak vydán ve vztahu k obviněnému další odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, a to rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 2 T 77/2001. Tímto rozhodnutím byl obviněný uznán vinným v pořadí již čtvrtým trestným činem maření úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., který spáchal dne 29. 3. 2001, tzn. až po spáchání zmíněných předcházejících tří trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí, stejně tak po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně (resp. po doručení trestního příkazu obviněnému) za prvé dva z nich a současně před vyhlášením odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně za poslední z nich.

Pro posouzení, zda měl být v napadeném rozhodnutí ukládán souhrnný trest, je stěžejní otázkou vzájemný vztah uvedených trestných činů, tzn. zda a které z nich jsou trestnými činy sbíhajícími se a které nikoli. Souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. je možné uložit pouze v případě vícečinného souběhu, pokud je o činech rozhodováno alespoň ve dvou samostatných řízeních. Vícečinný souběh je dán za současného splnění následujících podmínek: musí se jednat o trestnou činnost téhož obviněného, který spáchal dva a více trestných činů (stejnorodých nebo různorodých), přičemž mezi těmito trestnými činy nesmí být vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně za jiný trestný čin téhož pachatele (resp. nesmí být obviněnému doručen trestní příkaz), pokud trestní věc, v níž byl odsuzující rozsudek vydán (resp. trestní příkaz doručen), skončila, byť i po opravném řízení, pravomocným odsouzením obviněného.

V předmětném případě platí, že se jedná o trestnou činnost jednoho obviněného (obviněného R. S.), který spáchal více trestných činů (čtyři trestné činy stejně právně posouzené), o nichž se rozhodovalo ve čtyřech samostatných řízeních. Všechny odsuzující rozsudky (resp. v jednom případě trestní příkaz) posléze nabyly právní moci. Mezi spácháním z časového pohledu v pořadí třetího a čtvrtého z nich (tj. v období od 1. 6. 1999 do 28. 3. 2001) však byl obviněnému doručen (dne 13. 1. 2000) trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 5. 1999, sp. zn. 3 T 51/99. Okamžikem doručení tohoto trestního příkazu, které má účinky vyhlášení odsuzujícího rozsudku, byl vztah vícečinného souběhu ukončen, tzn. trestné činy spáchané před doručením citovaného trestního příkazu a po jeho doručení nejsou vzájemně se sbíhajícími a nemůže být proto za ně uložen souhrnný trest ve smyslu § 35 odst. 2 tr. zák. (srov. rozhodnutí pod č. 50/1978 Sb. rozh. tr. a přiměřeně též rozhodnutí pod č. 34/1965 a 8/1974-II. Sb. rozh. tr.).

Okresní soud Praha-západ postupoval správně, když svým rozsudkem ze dne 27. 7. 2001, sp. zn. 2 T 293/2000, uložil obviněnému R. S. souhrnný trest za prvé tři trestné činy, neboť ty jsou skutečně ve vztahu vícečinného souběhu. Stejně správně však také postupoval Obvodní soud pro Prahu 4, resp. Městský soud v Praze jako soud odvolací, když v posuzované trestní věci vedené pod sp. zn. 2 T 77/2000, jejímž předmětem byla otázka viny a trestu za v pořadí čtvrtý trestný čin obviněného, souhrnný trest neuložil, neboť mezi trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., spáchaným obviněným R. S. třemi útoky v období od 4. do 31. 5. 1999, a dalším takovým trestným činem, spáchaným dne 27. 7. 2001, vztah souběhu není.

Na doplnění Nejvyšší soud uvádí, že podstatou souhrnného trestu je určité zvýhodnění obviněného, který spáchal další trestný čin v okamžiku, kdy ještě nebyl vyhlášeným odsuzujícím rozsudkem či doručeným trestním příkazem za dříve spáchaný trestný čin konkrétním způsobem varován, aby opětovně nepáchal trestnou činnost. Od okamžiku, kdy je takové varování učiněno (je vyhlášen odsuzující rozsudek nebo doručen trestní příkaz), postrádá naznačené zvýhodnění smysl a je na místě uložit obviněnému trest samostatný.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný R. S. podal dovolání proti rozhodnutí, které nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a nedošlo proto k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože dovolání obviněného R. S. bylo opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle naposledy citovaného zákonného ustanovení, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými, dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 28. srpna 2002

Předseda senátu:

JUDr. František Púry

Vydáno: 28. August 2002