JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 325/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. července 2002 o dovolání podaném obviněným I. Y., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 7 To 4/02, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 1 T 30/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Obviněný I. Y. byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 1 T 30/2001, uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona, kterého se dopustil společným jednáním s O. S., tím, že dne 31. 3. 2001 v době kolem 20.00 hod. v prostoru kolejiště Železniční stanice Č., okres B., v úmyslu usmrtit, napadli kopáním a údery pěstmi poškozeného ukrajinského státního příslušníka M. P., přičemž mu obžalovaný O. S. zasazoval rozkládacím nožem, tzv. „motýlkem“ o délce čepele 100 mm bodné rány do hrudníku a do břicha a způsobili mu tím krevní výron v měkkých pokrývkách lebních krajiny čelní, krajiny tylní vpravo a v levém šíjovém svalu, zlomeninu horního rohu štítné chrupavky, zlomeninu devátého žebra vlevo, tříštivou zlomeninu nosních kůstek, řezné rány vpravo na čele, na levé ruce a nad pravou hýždí, 7 bodných ran vlevo na hrudníku, z nichž 6 proniklo do dutiny hrudní, bodnou ránu vpravo na hrudníku pronikající do mezihrudí, 2 bodné rány vpravo na břiše, pronikající do břišní dutiny, přičemž tyto bodné rány poranily levou plíci, srdce a játra se zakrvácením obou hrudních dutin a poškozený tak v důsledku mnohočetných bodných poranění srdce na místě zemřel.

Za tento trestný čin byl podle § 219 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 1, 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zákona byl obviněnému dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zákona bylo vysloveno zabrání věci a to zajištěného celokovového stříbrného nože „motýlku“ s tím, že podle § 73 odst. 2 tr. zákona se vlastníkem zabrané věci stává stát.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 1 T 30/2001, podal obviněný I. Y. odvolání, na základě kterého rozhodl Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 7 To 4/02, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil, a to u obviněného I. Y. ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněný I. Y. byl podle § 219 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) let a 6 (šesti) měsíců s tím, že podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 7 To 4/02, podal obviněný I. Y. dovolání prostřednictvím obhájkyně JUDr. B. H. podáním ze dne 28. 5. 2002, které bylo doručeno Krajskému soudu v Praze dne 30. 5. 2002. Dovolací důvod spatřuje v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy namítá nesprávné právní posouzení skutku ze strany soudu. Z obsahu dovolání zejména z návrhu dovolatele, aby Nejvyšší soud na základě tohoto dovolání zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a přikázal mu věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout, je patrné, že dovolání směřuje do všech výroků napadeného rozhodnutí, ačkoli to dovolatel ve svém podání výslovně neuvádí.

Dovolatel popírá, že by se dopustil jednání, za které byl uznán vinným trestným činem vraždy. Neměl důvod k jakémukoli konfliktu s poškozeným P. ani žádný jiný motiv nebyl zjištěn. Soud dle názoru dovolatele nesprávně hodnotil výpověď svědka B. jako stěžejní, jednoznačnou a věrohodnou. Považuje výpověď tohoto svědka za přeceněnou a v důsledku toho došlo ze strany soudu k nesprávnému posouzení skutku. Obviněný namítá, že není dán souhrnný řetězec důkazů, který by ho usvědčoval, a proto by měl být jednání a popisu skutku, tak jak je uveden ve výroku rozsudku soudu I. stupně, zproštěn. Vrchní soud v Praze nesprávně přijal závěry Krajského soudu v Praze, pokud jde o vinu trestným činem vraždy ve smyslu § 219 odst. 1 tr. zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona a rozhodl o částečném zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze a nesprávně mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, i když v nižší výměře. V tomto směru je právní posouzení skutku jako takového Vrchním soudem v Praze nesprávné.

Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 7 To 4/02, a podle § 265l odst. 1 přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce, kterému bylo dovolání obviněného I. Y., ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. řádu, doručeno dne 6. 6. 2002 (dle doručenky na č. l. 535 spisu), se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) – l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265h odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm na počátku uvádí důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ale v tomto směru není žádné pochybení soudu v napadeném rozhodnutí vytýkáno. Celé dovolání se týká nesprávných skutkových zjištění, provedených důkazů a jejich věrohodnosti.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento názor dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V konkrétním případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že obviněný neměl být odsouzen, ale naopak měl být zproštěn, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného I. Y. podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 7 To 4/02, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. července 2002

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.

Vydáno: 10. July 2002