JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 310/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. července 2002 o dovolání podaném obviněným M. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 39/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. 43 T 7/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Obviněný I. P. byl rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 39/2001, jako soudu odvolacího, uznán vinným trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zákona a trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zákona, kterých se dopustil společným jednáním s M. L., tím, že na základě předchozí dohody s další neustanovenou osobou zmocnit se násilím vytypovaného nákladního vozidla s jeho obsahem, dne 21. 8. 2000 krátce po 21.00 hod. na silnici E/50 v blízkosti motorestu R. v k. ú. S. H., okr. U. H., kam společně přijeli obžalovaní osobním vozidlem zn. Škoda Octavia, obžalovaný M. L. oděn do pracovní policejní uniformy, kterou mu za tímto účelem předal obžalovaný M. J., signály baterkou zastavil nákladní vozidlo zn. Liaz 110.561, s návěsem zn. Kögel, které označila další neustanovená osoba blikáním světel osobního automobilu jedoucího před nákladním vozidlem, a jeho řidiči M. K. po vystoupení z vozidla a jeho uzamčení stříkl nezjištěnou dráždivou tekutinu do obličeje a poté, kdy M. K. utekl, společně s obžalovaným M. J. rozbil okno kabiny řidiče a následně vozidlo řídil směrem, jímž ho navigoval pomocí mobilního telefonu obžalovaný M. J., který před ním jel osobním vozidlem, přičemž v dokončení jízdy mu bylo zabráněno policejní hlídkou, která nákladní vozidlo řízené obžalovaným M. L. po pronásledování zastavila v k. ú. města O.; uvedeným jednáním obžalovaní způsobili majiteli shora uvedeného nákladního vozidla a přívěsu S. R., provozujícímu dopravu pod názvem R., škodu ve výši 593.890,- Kč a majiteli přepravovaného nákladu – 200 kartonů jehněčích koží – K. z. LM, a. s., L. M., škodu ve výši 3.996.088,- Kč.

Za tyto trestné činy byl podle § 234 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 a 1/2 (sedmi a půl) roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zákona byl zabrán 1 ks černé pracovní policejní uniformy. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byli oba obžalovaní zavázáni nahradit společně a nerozdílně poškozené firmě S. R. – R., na náhradě škody částku 1.318,- Kč, a se zbytkem svého nároku byla podle § 229 odst. 2 tr. řádu poškozená firma odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 39/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. 43 T 7/2001, podal obviněný M. J. dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. M. B., Ph. D. podáním ze dne 19. 4. 2002, které bylo téhož dne doručeno Krajskému soudu v Brně. Dovolání podal proti všem výrokům obou rozhodnutí v celém jejich rozsahu a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Nesprávnost právního posouzení skutku spatřuje v tom, že v dané věci skutková zjištění, obsažená ve výroku o vině neobjasňují některé potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku z hlediska jednotlivých znaků skutkové podstaty trestného činu. Následně použitá právní kvalifikace skutku není z tohoto důvodu správná. Dovolatel namítá nedostatek subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu. Subjektivní stránka trestného činu loupeže spáchané formou spolupachatelství, je ve výrokové části pravomocného rozsudku založena na tvrzení, že se jednání dopustil po předchozí dohodě s odsouzeným M. L., což však od počátku popírá. Výpověď svědka M. L., z níž soud na existenci této dohody usuzoval, považuje za nevěrohodnou absolutně jako celek. Současně upozorňuje na skutečnost, že obv. L. vypovídal ve snaze usvědčit dovolatele ze spolupachatelství a tím získat pro sebe polehčující okolnost. Stejně tak důkaz tzv. krevní stopou, je podle názoru dovolatele důkazem zcela vykonstruovaným orgány činnými v trestním řízení. Soud ze skutkových zjištění při hodnocení všech podstatných okolností vybírá pouze okolnosti použitelné v dovolatelův neprospěch, zatímco okolnosti svědčící v jeho prospěch zpochybňuje. Dovolatel má zato, že zjištění soudu nejsou podložena logickým řetězcem procesně použitelných důkazů. Důrazně pak popírá svou účast na jakékoliv trestné činnosti.

Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 39/2001, spolu s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. 43 T 7/2001, a přikázal příslušnému soudu, aby věc znovu potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce, kterému bylo ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu doručeno dovolání obviněného M. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 39/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. 43 T 7/2001, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. J. podle § 265j tr. řádu zamítl jako nedůvodné a aby tak podle § 265r odst. 1 písm. c) učinil v neveřejném zasedání. K odůvodnění tohoto návrhu uvedl, že skutková zjištění soudu považuje ve vztahu k osobě obviněného M. J. za správná a odpovídající provedeným důkazům. Za zcela přiléhavou považuje i použitou právní kvalifikaci skutku jako trestných činů poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona a loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona spáchaných ve spolupachatelství s obviněným M. L. Za přiměřený považuje i uložený trest. K dovolatelem uplatněným výhradám stručně uvádí, že krevní stopa byla z místa činu zajištěna standardním postupem. Úvaha o tom, že jde o akt pomsty orgánů Policie ČR za dřívější stížnost matky obviněného je spekulativní a nic v její prospěch nesvědčí. Pokud jde o výpověď obviněného L., tento vypovídal o formě účasti obviněného J. na přepadení kamionu bez výraznějších změn od samého počátku. Úvaha dovolatele, že tímto způsobem chtěl obviněný Lukeš pro sebe dosáhnout polehčujících okolností i za cenu křivého obvinění se z tohoto pohledu jeví jako zcela neodůvodněná.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265 odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm na počátku uvádí důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ale v tomto směru není žádné pochybení soudům v napadených rozhodnutích vytýkáno a celé dovolání, jak vyplývá z jeho citace shora, se týká jen údajných nesprávných skutkových zjištění, zpochybnění způsobu provedení důkazů a jejich věrohodnosti.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento názor dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V konkrétním případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného M. J. podané proti rozsudku Vrchního soudu Olomouci ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 39/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. 43 T 7/2001, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. července 2002

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.

Vydáno: 10. July 2002