JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 309/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. července 2002 o dovolání obviněného P. Ch., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 6 To 618/2001, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 25 T 83/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný P. Ch. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 25 T 83/2000, uznán vinným pokračujícím trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále bylo tímto rozsudkem rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obžalovaného nahradit škodu poškozenému J. K. Odvolání obviněného P. Ch. proti tomuto rozsudku bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 6 To 618/2001.

Obviněný P. Ch. podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 6 To 618/2001, prostřednictvím svého obhájce dovolání ze dne 19. 4. 2002, které došlo Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 22. 4. 2002. Jako důvod dovolání uvedl, že uvedené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. V dovolání vytkl soudu prvního stupně, že neprovedl řadu jím navrhovaných důkazů, zejména zprávami z Finančního úřadu, Úřadu práce a Živnostenského úřadu pro Prahu 7 k podnikání poškozeného J. K. Namítl, že soudy vycházely z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, že rozhodnutí neodpovídá provedeným důkazům, přičemž soudy nerespektovaly zásadu in dubio pro reo. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil obě napadená rozhodnutí, aby předseda senátu Nejvyššího soudu provedl potřebné šetření, a aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud sám rozhodl ve věci rozsudkem tak, že pod bodem I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 25 T 83/2000, překvalifikuje skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. na skutkovou podstatu podle § 248 odst. 1 tr. zák. a pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně, aby obviněného zprostil obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. Dovolatel souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání.

K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Poukázala na to, že důvody uplatněné v dovolání jsou totožné s důvody, které byly dovolatelem uplatněny jako součást jeho obhajoby v přípravném řízení, v řízení před soudem prvního stupně i v podaném odvolání. S těmito argumenty se jak nalézací tak odvolací soud beze zbytku vypořádaly. Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že obsah námitek dovolatele neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť orgány činné v trestním řízení vycházely ze správných skutkových zjištění, z nichž vyvodily patřičné právní závěry. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání zamítl podle § 265j tr. ř. s tím, aby toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud„) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. ř., přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.

Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný P. Ch. dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z obsahu dovolání je nepochybné, že obviněný P. Ch. vytýká napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Důvodem dovolání však nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon nevýslovně nestanoví, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v § 265b odst. 1 tr. ř. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na zjištěný skutkový stav věci zvažovat hmotně právní posouzení. Přitom skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Je tedy zřejmé, že obviněný P. Ch. podal dovolání z důvodu, který není výslovně uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.

Jestliže ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jiný důvod, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který není uveden mezi důvody dovolání taxativně vyjmenovaných v § 265b odst. 1 tr. ř., je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného P. Ch. podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 6 To 618/2001, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není z výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 18. July 2002