JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 298/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. července 2002 o dovolání podaném obviněným J. H., proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 8. 2001, sp. zn. 3 T 289/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. 11 To 459/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Obviněný J. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 8. 2001, sp. zn. 3 T 289/2000, uznán vinným trestným činem porušování autorského práva podle § 152 odst. 1, 2 písm a), b) tr. zákona, trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zákona, jichž se dopustil tím, že v září roku 1998 jako jediný společník a jednatel firmy Vedax, s. r. o., Praha 7, Jankovcova 18, objednal na základě jím dodaných podkladů u firmy A., s. r. o., sestavení software obsahujícího soubory písem, znaků, ikon a firemních log a takto připravený produkt následně předal firmě B., s. r. o., k výrobě 5 000 kusů CD-Romů včetně obalů a krabic, na nichž bez vědomí a svolení firmy Microsoft Corporation, užil označení „Microsoft“, které pak rozesílal bez objednávek formou obchodních balíků na dobírku oproti platbě 1 880,- Kč + 94,- Kč DPH za jeden CD-Rom za situace, kdy nositelem autorských práv k části fontů, konkrétně ke 103 písmům, byla firma URW++GmbH, zastoupená v ČR firmou E. D., s. r. o., a obviněný neměl od jmenované firmy souhlas s šířením a distribucí těchto písem, svým jednáním tak směřoval k zisku ve výši 9 101 735,- Kč, zatímco firmu URW++GmbH takto ohrozil na možném zisku z licence v přesně nezjištěné výši cca 46 000 000,- Kč a škodu v přesně nezjištěné výši způsobil i neoprávněným užitím nápisu „Microsoft“, registrovaného úřadem průmyslového vlastnictví jako součást grafické podoby ochranné známky pro shora jmenovanou společnost Microsoft Corporation, této společnosti, zastoupené v České republice kanceláří R., R. a G., patentová, známková a právní kancelář.

Za tyto trestné činy byl podle § 152 odst. 2 tr. zákona, za použití § 35 odst. 1, § 49 odst. 1, § 53 odst. 1, 4 a § 55 odst. 1 písm. a), c) tr. zákona odsouzen k úhrnným trestům odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků, peněžitému trestu ve výměře 100 000,- Kč (stotisíc korun českých) ve dvou měsíčních splátkách po 50.000,- Kč, trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výroby, mimo vlastní potřebu, distribuce a prodeje počítačových produktů na dobu 3 (tří) roků a trestu propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku soudu I. stupně. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě splněn, byl mu stanoven náhradní nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zákona bylo obviněnému uloženo omezení spočívající v jeho povinnosti nahradit během zkušební doby firmám G., s. r. o., B., s. r. o., J. o., s. r. o., a B., s. r. o., těmito firmami při odběru předmětného CD-Romu vynaloženou částku 1.974,- Kč. Stejné omezení bylo obviněnému uloženo ve vztahu k dalším subjektům, pokud trvají na vrácení uvedené finanční částky oproti vydání předmětného neobjednaného CD-Romu. Obviněnému byla dále uložena povinnost, co by omezení, nahradit během zkušební doby firmě E. D., s. r. o., jakožto zástupci firmy URW++GmbH v ČR, dle svých sil způsobenou škodu.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit firmě E. D., s. r. o., škodu ve výši 77 672,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody byla poškozená firma E. D., s. r. o., odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla s celým uplatněným nárokem na náhradu škody odkázána i firma Microsoft Corporation na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 8. 2001, sp. zn. 3 T 289/2000, podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze jako soud odvolací tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu v napadeném rozsudku s výjimkou výroku, jímž byla podle § 59 odst. 2 tr. zákona obžalovanému uložena povinnost nahradit během zkušební doby firmě E. D., s. r. o., jako zástupci firmy URW++GmbH podle svých sil způsobenou škodu, výrok podle § 59 odst. 2 tr. zákona zrušil, v ostatním zůstal rozsudek soudu I. stupně nezměněn.

Proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 8. 2001, sp. zn. 3 T 289/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. 11 To 459/2001, podal obviněný J. H. dovolání prostřednictvím obhájkyň JUDr. I. H. a JUDr. D. L., které došlo Okresnímu soudu v Benešově dne 30. 4. 2002. Dovoláním napadá rozhodnutí obou soudů v celém rozsahu, tedy výrok o vině i trestu, z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. zákona (správně trestního řádu), neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolatel se neztotožňuje se zjištěným skutkovým stavem věci. Nesprávnost právních závěrů soudů obou stupňů shledává v tom, že během celého řízení nebyl státním zástupcem předložen jediný důkaz, který by prokazoval jeho vinu a nebylo prokázáno, že by se trestné činnosti dopustil. Poukazuje na skutečnost, že podle § 152 tr. zákona může být skutková podstata tohoto trestného činu naplněna, je-li neoprávněně nakládáno s právy způsobem příslušejícím autorovi k dílu, které je chráněno autorským zákonem. V řízení však nebylo jednoznačně prokázáno, že by společnost URW++GmbH byla nositelem autorských práv k písmům v grafické podobě. Tuto skutečnost, kterou vzal soud I. stupně za zjištěnou, když vycházel ze znaleckého posudku Ing. Z., totiž vyvrátil znalec Ing. J., CSc. Podstatu celé věci shledává dovolatel v tom, zda se jedná o dílo ve smyslu autorského zákona – konkrétně zda písma, která jsou vyjádřena jako typografické znaky, splňují náležitosti, jež požaduje autorský zákon pro dílo, které je předmětem autorské ochrany a zda soubor informací zachycených na CD „365 typy českých písem“ splňuje náležitosti chráněného počítačového programu. Písmo, které bylo užito na CD-Romu, není podle názoru obviněného dílem ve smyslu autorského zákona a soubor informací na CD-Romu (písma, loga, ikony) – tzv. fonty – není počítačovým programem. Dovolatel neakceptuje závěry svědka Ing. R. ani znalce Ing. Z., který vypověděl, že má k dispozici nástroje, jež jsou schopny prokázat, že písma na CD jsou vytvořena firmou URW z jeho zdrojového programu. Soud prvního stupně dospěl k nesprávnému názoru, že firma URW si svými právy chrání postup, jímž byla předmětná písma převedena do elektronické podoby.

Co se týče neoprávněného užití slova Microsoft na obalech distribuovaných CD, uvádí obviněný, že toto bylo použito pouze informativním způsobem. V žádném případě nebyl tento CD-Rom nabízen nebo prodáván jako výrobek firmy Microsoft. Podotýká, že majitel ochranné známky je povinen strpět užívání shodného označení v obchodním styku třetími osobami, je-li to nezbytné k vyznačení účelu výrobku.

Dovolatel má zato, že skutkový stav nebyl náležitě zjištěn a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, event. pokud by dospěl k názoru, že dokazování není třeba doplňovat a že je nesporné, že se jednání nedopustil, aby napadené rozhodnutí zrušil a zprostil ho obžaloby.

Nejvyšší státní zástupce, kterému bylo doručeno dovolání obviněného J. H. ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu, navrhl, aby Nejvyšší soud na základě dovolání obviněného J. H. proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 8. 2001, sp. zn. 3 T 289/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. 11 To 459/2001, podle § 265k odst. 1 tr. řádu napadené rozhodnutí soudu II. stupně zrušil z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm g) tr. řádu a podle § 265l odst. 1 tr. řádu věc přikázal Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky takto rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání. K odůvodnění tohoto návrhu uvedl, že v případě posouzení jednání obviněného trestným činem porušování autorského práva podle § 152 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákona, je dovolání důvodné, neboť na základě konstatovaných skutkových zjištění nelze dovodit porušení autorského práva a nelze dovodit naplnění zákonných znaků skutkové podstaty jmenovaného trestného činu. Soudy dospěly k závěru, že fonty jsou dílem, tedy výsledkem tvůrčí činnosti autora, neboť autorskými právy je chráněn postup, jímž byla předmětná díla do elektronické podoby převedena. Bylo přitom odhlédnuto od skutečnosti, že obviněný k výrobě předmětného distribuovaného produktu nezneužil žádný program, ale pouze překopíroval písma, znaky ikony a firemní loga z CD-Romu distribuovaného s výslovným uvedením, že jde o písma, která pocházejí z freewarových a sharewearových kanálů, které zakoupil volně na trhu jako fyzická osoba. Zastává stanovisko, že fonty nejsou program a jako program nemohou požívat ochrany autorského zákona. V daném případě písma, by bylo možné uvažovat o díle grafickém, které by mohlo požívat ochrany autorského zákona, ale pouze u písem, která jsou svým způsobem neobvyklá a vykazují určitý prvek tvůrčí činnosti, nebo o případné ochraně jako průmyslového vzoru. Pokud jde o posouzení subjektivní stránky jednání obviněného, jde o složitou situaci. Obviněný koupil předmětný CD-Rom volně na trhu. Vzhledem k tomu, že český právní řád nezná copyrightovou výhradu, nemohl obviněný ani předpokládat, že by se mohl dopouštět jednání v rozporu s autorským právem a tr. zákonem. Dle názoru nejvyššího státního zástupce je zřejmé, že na základě skutkových zjištění konstatovaných nalézacím soudem není možné vyvodit trestní odpovědnost obviněného trestným činem porušování autorského práva podle § 152 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona, neboť nebyla objasněna otázka, zda došlo k porušení autorských práv upravených zákonem č. 35/1965 Sb.

Posouzení trestního jednání obviněného trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zákona, shledává nejvyšší státní zástupce správným, námitky dovolání jsou nedůvodné a tato právní kvalifikace je odpovídající skutkovým zjištěním nalézacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265 odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm na počátku uvádí důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V tomto směru však není žádné pochybení soudům v napadených rozhodnutí vytýkáno a celé dovolání, jak vyplývá z jeho citace shora, se týká jen údajných nesprávných skutkových zjištění. Dovolatel zejména zpochybňuje závěry znaleckého posudku Ing. Zápotockého z něhož vyšel soud při hodnocení věci. Obviněný se dovolává zejména výsledků znaleckého zkoumání znalce Ing. J. Je třeba zdůraznit, že účelem znaleckého posudku je objasnění skutkových okolností na základě odborných znalostí. Soud hodnotí znalecký posudek jako každý jiný důkaz a není jím bezpodmínečně vázán. Nemůže sice libovolně nahradit odborný názor znalce vlastním, ale může a je povinen prověřit znalecký posudek zejména z toho hlediska, zda znalec přihlédl ke všem skutečnostem, které mají význam pro podání znaleckého posudku či zda se skutková východiska znaleckého posudku opírají o skutečnosti v trestním řízení náležitě zjištěné a zda řešení znalce logicky vyplývá z těchto skutkových předpokladů. Znalci přibranému v rámci trestního řízení nepřísluší hodnotit důkazy ani řešit právní otázky. Namítá-li tedy dovolatel nesprávnost závěrů znaleckého posudku z něhož nalézací soud vycházel, nelze jeho námitky považovat za námitku nesprávnosti právního posouzení skutku, nýbrž jedná se o námitky směřující ke zjištěnému skutkovému stavu.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento názor dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V konkrétním případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že obviněný neměl být odsouzen, ale naopak měl být zproštěn, jak to mimo jiné navrhuje obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného J. H. podané proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 8. 2001, sp. zn. 3 T 289/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. 11 To 459/2001, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. července 2002

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.

Vydáno: 10. July 2002