JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 296/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. července 2002 o dovolání, které podal obviněný A. W., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 5 To 588/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, pod sp. zn. 102 T 144/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Obviněný A. W. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 102 T 144/2001, uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. a trestným činem podávání alkoholických nápojů mládeži podle § 218 tr. zák. První z nich spáchal tím, že „přesně nezjištěného dne v měsíci listopadu 2000 v H. – Š., okres K., v obývacím pokoji svého bytu využil hlubokého spánku poškozené A. K., která u něho byla na návštěvě, nastalého u ní pod vlivem požití většího množství alkoholu, který spolu v bytě konzumovali, poškozenou ležící a spící na gauči zcela vysvlékl, nahou ji nejprve osahával na prsou, břichu a v přirození a poté s ní vykonal pohlavní styk, aniž se poškozená po celou dobu tohoto jeho jednání probudila a mohla se tomuto jednání bránit“.

Trestný čin podávání alkoholických nápojů mládeži spáchal obviněný tím, že „v přesně nezjištěném období od poloviny roku 1999 do měsíce ledna 2001 v H. – Š., okres K., ve svém bytě opakovaně ve větším množství případů nabízel ke konzumaci a umožnil konzumovat alkoholické nápoje jako slivovici, víno a pivo nezletilým L. J., A. K., J. C., P. H., V. K., L. P., T. S. a J. Š., o kterých věděl, že nemají osmnáct let, v důsledku čehož došlo ve více případech u nezletilých L. J. a A. K. a v jednom případě u nezletilých P. H. a J. C. k větší podnapilosti, projevující se různě nevolností, zvracením, poruchami rovnováhy, chůze a řeči, upadnutím na místě do spánku, avšak bez následků na zdraví a bez nutnosti vyhledat lékařské ošetření“.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 241 odst. 1 tr. zák. ve znění zák. č. 114/2001 Sb., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků.

Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 5 To 588/2001, podle § 256 tr. řádu zamítl.

Uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný dne 26. 4. 2002 následně dovoláním, a to z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.), když tvrdí, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti prvostupňovému rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 102 T 144/2001, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jeho vina nebyla zákonným způsobem prokázána, jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, a to jednotlivě i v jejich souhrnu. Pokud jde o skutek, právně kvalifikovaný jako trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., odvolací soud podle názoru obviněného pochybil, když dovodil jeho vinu ze svědecké výpovědi svědka L. J., která je nevěrohodná, a když se dostatečně nezabýval výsledkem domovní prohlídky, provedené u obviněného bezprostředně po zahájení trestního stíhání. Nesprávně také hodnotil obsah výpovědí ostatních svědků. Obviněný stále trvá na tom, že se uvedeného trestného činu nedopustil.

Pokud jde o skutek, jehož spácháním měla být naplněna skutková podstata trestného činu podávání alkoholických nápojů mládeži podle § 218 tr. zák., obviněný trvá na své výpovědi z předchozího řízení, v níž zejména poukazoval na nejasný skutkový stav věci a nenaplnění znaků soustavného a ve větší míře nabízeného alkoholu. Výsledky provedeného dokazování nelze podle jeho názoru hodnotit jednoznačně, neboť výpovědi jednotlivých svědků se rozcházejí. Závěrem proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolaní se vyjádřilo Nejvyšší státní zastupitelství, které uvedlo, že důvody uplatněné v dovolání jsou identické s důvody, které byly obviněným uplatněny jako součást jeho obhajoby v rámci přípravného řízení, v rámci řízení před soudem prvního stupně i v podaném odvolání. Plně se ztotožňuje s rozborem jednotlivých důkazů, týkajících se skutku kvalifikovaného jako trestný čin znásilnění a uvedených v odůvodnění rozhodnutí druhoinstančního soudu. Pokud jde o jednání kvalifikované jako trestný čin podávání alkoholických nápojů mládeži, obviněný byl ohledně tohoto skutku bezpečně usvědčen celou řadou důkazů. Z uvedených důvodu je podle názoru Nejvyššího státního zastupitelství zřejmé, že obsah námitek obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu a navrhuje podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu odmítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení, kterým byl zamítnut opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. W. F., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání došlo u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, dne 26. 4. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný odkazuje na důvod, uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.). Dovolací důvod tedy spatřuje v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí či odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

Naplnění uvedeného dovolacího důvodu obviněný shledává v tom, že odvolací soud zamítl podané odvolání podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné, ačkoli na základě argumentů citovaných v dovolání podle názoru obviněného bylo důvodné. Nebyly proto naopak dány podmínky stanovené zákonem k takovému rozhodnutí. Vadu rozhodnou pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.) obviněný shledává v nesprávně provedené přezkumné činnosti soudu druhého stupně, když soud prvního stupně a následně i soud odvolací měly nesprávně vyhodnotit důkazy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu.

Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.) je důvodem procesním, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného v posuzovaném případě však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení stanovených podmínek odvolací soud podle § 256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným.

Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl uveden odkaz na zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.), avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodu jiného, které v zákoně není uveden. Předmětem dovolacích námitek se staly nedostatky ve skutkových zjištěních obou ve věci činných soudů, resp. skutkové nedostatky v přezkumné činnosti odvolacího soudu. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaké činí dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 10. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y

Vydáno: 10. July 2002