JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 282/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. července 2002 o dovoláních, která podali obvinění 1. J. M., a 2. P. L., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 1. 2002, sp. zn. 3 To 991/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2 T 259/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obou obviněných o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í

Obviněná J. M. byla rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 2 T 259/2001, uznána vinnou trestným činem kuplířství podle § 204 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. a trestným činem obchodování se ženami podle § 246 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. První z uvedených trestných činů spáchala tím, že „v přesně nezjištěné době v polovině měsíce srpna 2000 převzala od obžalovaného P. L. za blíže nezjištěnou částku G. K., která pro jmenovaného provozovala prostituci na E 55 u obce S., okres Č. K., a žádala od G. K. pokračování v provozování prostituce na trase E 55 – K., D. D., okres Č. K., a G. K. za dobu zhruba od poloviny měsíce srpna 2000 do 3. 1. 2001 provozovala prostituci a denně jí musela vydělat a předat částku nejméně 3000,- ATS a za uvedené období takto vydělala a předala nejméně 420 000,- ATS“, a dále tím, že „v období od konce července 2000 do 31. 10. 2000 přiměla a poté kořistila z prostituce mladistvé K. B., která provozovala prostituci na trase E 55 – K., D. D., okres Č. K., a odevzdávala obžalované denně všechny peníze, které vydělala, což se pohybovalo okolo částky 400,- až 1.000,- ATS denně, což znamená, že za uvedené období vydělala částku nejméně 63 000,- ATS, a dále ve stejném období přiměla k prostituci a kořistila z ní u nezletilé M. B., ač věděla, že tato nedovršila do 13. 9. 2000 věku 15-ti let a rovněž jí bylo známo, že obě dívky nedovršily věku 18-ti let“.

Trestný čin obchodování se ženami spáchala obviněná J. M. tím, že „v přesně nezjištěnou dobu počátkem ledna 2001 sjednala odvoz G. K. do Rakouska, do místa E. za účelem provozování prostituce v její prospěch a poté, co poškozená odmítla provozovat prostituci ve prospěch obžalované, tato telefonicky od ní několikrát požadovala zaplacení částky 150 000, ATS jako náhradu za cenu, kterou za ni zaplatila, a ušlý výdělek“.

Za to byla obviněná odsouzena podle § 246 odst. 2 a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 3,5 roku nepodmíněně, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou, dále byla odsouzena k trestu propadnutí věci, a to 1 ks bankovky 1000,- ATS, 4 ks bankovek 500,- ATS, 1 ks bankovky 50,- ATS, 43 ks bankovek 100,- ATS, 1 ks bankovky 10, DM, 1 ks bankovky 20,- DM a 2 ks bankovek 50,- DM. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. jí byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 3 let.

Obviněný P. L. byl stejným rozsudkem uznán vinným trestným činem kuplířství podle § 204 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že „v přesně nezjištěné době od poloviny července 2000 do poloviny srpna 2000 přiměl a kořistil z prostituce G. K., která tuto činnost provozovala na E 55 mezi obcemi K. a D. D., okres Č. K., a denně musela odevzdávat částku nejméně 2500,- ATS, a v polovině srpna 2000 pak G. K. přenechal obžalované J. M. za blíže nezjištěnou částku k provozování prostituce na trase E 55“. Dále byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že „v průběhu doby, kdy pro něj G. K. provozovala prostituci, tj. nejméně po dobu jednoho měsíce, jí denně opatřoval a prodával omamnou a psychotropní látku pervitin, tj. nejméně 30 dávek, na kterých byla jmenovaná závislá“.

Za popsané trestné činy byl obviněný L. odsouzen podle § 187 odst. 1 a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a dále byl podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů v trvání 3 let.

Proti shora citovanému rozsudku podali oba obvinění i státní zástupce odvolání, která Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 11. 1. 2002, sp. zn. 3 To 991/2001, podle § 256 tr. řádu zamítl.

Uvedené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích napadli oba obvinění dovoláním. Obviněná J. M. podala tento mimořádný opravný prostředek dne 29. 3. 2002 z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve velmi stručném odůvodnění uvedla, že dovolání směřuje toliko proti výroku o trestném činu obchodování se ženami podle § 246 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., kterého se obviněná podle svého tvrzení nedopustila. Zdůraznila, že neorganizovala žádný odvoz G. K. a vůbec o něm nevěděla. Když to později zjistila, chtěla po ní jen vrácení peněz, které za ni zaplatila, což se však neuskutečnilo. Obviněná M. proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v tomto rozsahu výrok o vině zrušil.

Obviněný P. L. podal dovolání dne 26. 2. 2002 proti všem výrokům napadeného rozhodnutí, jež se ho týkají, a to také s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje obžalovaný v použití ustanovení § 204 odst. 1 a § 187 odst. 1 tr. zák. na zjištěný skutkový stav, jehož rozsah neodpovídá znění § 2 odst. 5 tr. řádu, především povinnosti soudu zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností. Skutková zjištění soudu vycházejí převážně z výpovědi svědkyně G. K., ostatní důkazy mají pouze podpůrný význam. V řízení obviněný navrhoval důkazy, které měly znevěrohodnit jak osobu svědkyně G. K., tak obsah její výpovědi a které by sloužily k jeho obhajobě. Všechny uvedené návrhy na doplnění dokazování však byly zamítnuty jako nadbytečné s odůvodněním, že by nemohly odstranit existující rozpory ve výpovědi. Obviněný je přesvědčen, že skutkový stav, nově zjištěný na základě jím navržených důkazů, bude pro něho příznivější a bude vyjádřen i v rozhodnutí soudu o jeho nevině. Navrhuje proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

K dovoláním obou obviněných se vyjádřilo Nejvyšší státní zastupitelství, které uvedlo, že obě podaná dovolání vyznívají ve své podstatě jako další odvolání obviněných proti prvostupňovému rozsudku. Dovolatelé se na základě vlastního hodnocení provedených důkazů, resp. i důkazů dosud neprovedených domáhají toho, aby se dospělo k jiné definici skutku, než jak je uvedena ve skutkové větě rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově, kterou odvolací soud aproboval. Žádné z obou dovolání nespecifikuje, v čem by mělo spočívat vadné právní posouzení skutku. Je tudíž nutno konstatovat, že odůvodnění obou podaných dovolání ve skutečnosti neodpovídá jejich proklamovanému zákonnému důvodu, neboť se soustředí na polemiku nikoli s právními, leč se skutkovými vývody soudu. Nejvyšší státní zastupitelství proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení, kterým byla zamítnuta odvolání podaná proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podali obvinění prostřednictvím obhájců JUDr. M. G. a Mgr. P. M., byla proto podána osobami oprávněnými podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání došlo u Okresního soudu v Českém Krumlově dne 29. 3. 2002 a 26. 2. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Oba obvinění odkazují na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněná J. M. uvedla, že se skutku, kvalifikovaného jako trestný čin obchodování se ženami, nedopustila, odvoz G. K. neorganizovala a vůbec o něm nevěděla. Obdobně obviněný L. je toho názoru, že ve věci dříve činné soudy nedostály své povinnosti zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností. Kdyby tak zejména po akceptaci jeho návrhů na doplnění dokazování učinily, obviněný je přesvědčen, že nově zjištěný skutkový stav by byl jiný, pro něj příznivější a znamenal by i rozhodnutí o jeho nevině.

Z konkrétních důvodů uvedených v obou dovoláních vyplývá, že obvinění jimi napadají v podstatě pouze skutková zjištění soudu prvního stupně a odvolacího soudu, která považují za nedostatečná, případně rozporná se skutečností a zapříčiňující proto přetrvávání důvodných pochybností o skutkové otázce a následné nesprávné rozhodnutí ve věci.

Jak ovšem vyplývá z § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem pro dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněných J. M. a P. L. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obvinění spáchali skutky tak, jak je uvedeno v rozhodnutí soudu prvního stupně, jehož skutkové závěry potvrdil i odvolací soud. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v jeho posouzení jako trestných činů kuplířství podle § 204 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. a obchodování se ženami podle § 246 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. (ve znění účinném do 30. 6. 2002) u obviněné J. M. a trestných činů kuplířství podle § 204 odst. 1 tr. zák. a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. u obviněného P. L. Rozhodnutí napadené dovoláním obviněných J. M. a P. L. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jimi uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obvinění totiž nezpochybňují právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovoláních zaměřují výlučně proti správnosti skutkových zjištění, resp. proti tomu, že tato skutková zjištění nebyla doplněna na podkladě důkazů navrhovaných obviněným P. L. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotě právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat.

Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaných dovoláních sice byl citován jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání podle § 265b tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovoláních vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně nejsou uvedeny. Předmětem dovolacích námitek se staly nedostatky ve skutkových zjištěních obou ve věci činných soudů, resp. skutkové nedostatky v přezkumné činnosti odvolacího soudu. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obvinění i přes své odkazy na konkrétní zákonné ustanovení podali dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu obě dovolání odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 4. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y

Vydáno: 04. July 2002