JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 257/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 6. 2002 o dovolání podaném obviněným S. P., proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 3 T 372/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 10 To 448/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Obviněný S. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 3 T 372/2001 uznán vinným

1. trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěných dnech od září roku 1989 do 17. 7. 1998 opakovaně jako otec pohlavně zneužil svou dceru nezl. L. P.

2. trestným činem pohlavního zneužívání podle § 243 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěných dnech od 18. 7. 1998 do dubna roku 2001 ve více případech opakovaně jako otec pohlavně zneužil svou dceru nezl. L. P.

3. trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. a trestným činem soulože mezi příbuznými podle § 245 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěných dnech v průběhu února a března roku 2001 ve třech případech, bez ohledu na slovní odpor a zejména překonání fyzického odporu násilím donutil k souloži svou dceru nezl. L. P.

4. trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil jednáním uvedeným pod body 1 – 3 skutkové věty rozhodnutí soudu prvního stupně.

Za tyto trestné činy byl podle § 242 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 3 T 372/2001, podal obviněný S. P. odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 10 To 448/2001, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 3 T 372/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 10 To 448/2001, podal obviněný S. P. dovolání prostřednictvím obhájkyně JUDr. J. C. podáním ze dne 10. 4. 2002, které došlo Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí dne 15. 4. 2002. Dovolání podal proti všem výrokům napadeného rozhodnutí o vině a o trestu, a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný namítá, že se nedopustil žádného z trestných činů, za které byl odsouzen. Jediným přímým důkazem byla výpověď poškozené dcery L. P., přičemž žádné další přímé důkazy zjištěny ani provedeny nebyly. Znalci nezjistili u obviněného žádnou chorobu, deviaci či poruchu, které by osvětlily chování a jednání poškozeného. Znalci rovněž nezjistili u obviněného žádné sklony k vyšší agresivitě ani k hrubší patologii. Dále upozorňuje, že i poškozená L. podstoupila psychiatrické vyšetření, přičemž u ní nebyla zjištěna duševní choroba, ani nedošlo k trvalému a hlubšímu narušení vývoje osobnosti poškozené. Při častosti a intenzitě zneužívání, jak je tvrdí poškozená, jeví se však tento výsledek poněkud zarážející. V souvislosti s tím zpochybňuje obviněný důvěryhodnost poškozené a tvrdí, že tato mohla vypovídat účelově. Poškozená měla k takovému jednání dle obviněného i důvod, neboť obviněný byl na dceru přísný. Dává soudu na zvážení i tu skutečnost, že obviněný, když pracoval v P., nejezdil domů často. Pokud by trval mezi otcem a dcerou takový vztah, za který byl odsouzen, určitě by jezdil domů častěji. Dovolatel zpochybnil věrohodnost i dalších svědků zejména matky poškozené – J. P. a svědka A. J. Dále obviněný tvrdí, že nebyly zjištěny a provedeny důkazy, a to soubor přímých a nepřímých důkazů, které by tvořily logicky ucelený kruh a potvrdily vinu obviněného. Vzhledem k celému důkaznímu řízení, které bylo provedeno, navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 3 T 372/2001, potvrzený usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 10 To 448/2001, a dle zásady in dubio pro reo obviněného zprostil v plném rozsahu obžaloby podle ustanovení § 265k tr. řádu.

Nejvyšší státní zástupce, kterému bylo doručeno dovolání obviněného S. P., ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 3 T 372/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 10 To 448/2001, podle § 265j tr. řádu zamítl jako nedůvodné a aby tak podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu učinil v neveřejném zasedání. K odůvodnění tohoto návrhu uvedl, že dovolání směřuje výlučně proti hodnocení důkazů soudem, které však bylo provedeno v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu a není zatíženo žádnými vadami. Skutková zjištění nalézacího soudu považuje za správná, stejně jako použitou právní kvalifikaci. Rovněž výrok o trestu a způsobu jeho výkonu shledává v souladu se zákonem.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a osobou oprávněnou. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) – l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvádí důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V tomto směru však není žádné pochybení soudům v napadených rozhodnutích vytýkáno a celé dovolání, jak vyplývá z jeho citace shora, se týká výhradně nesprávných skutkových zjištění a nesprávného hodnocení provedených důkazů.

Z vymezených důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento názor dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písm. a) – l). V konkrétním případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn přesně specifikovanými vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to popř. i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další či jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených vad je dovozováno, že obviněný neměl být odsouzen, ale naopak měl být zproštěn obžaloby, jak to žádá obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy skutečně uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení, ale důvod jiný a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání uveden není, a proto je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného S. P. podané proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 3 T 372/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 10 To 448/2001, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. června 2002

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.

Vydáno: 27. June 2002