JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 255/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. července 2002 o dovolání, které podal obviněný L. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2002, sp. zn. 8 To 111/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 45/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný L. S. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 3 T 45/2001, uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že „v období od 20. ledna 2001 do zadržení hlídkou Policie ČR dne 26. ledna 2001 v obvodu P. řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Jeep Cherokee, zelenomodré metalízy, přestože věděl, že předmětné vozidlo pochází z trestné činnosti, neboť při převzetí vozidla od dosud neztotožněného muže byly vypáčeny zámky dveří, rozlomena zapalovací skříňka a vozidlo bylo bez příslušných dokladů„. Za to byl obviněný odsouzen podle § 251 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 3. 2002, sp. zn. 8 To 111/2002, podle § 256 tr. řádu zamítl, když v odůvodnění mimo jiné konstatoval, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou naprosto správná a úplná a mají oporu ve výsledcích provedeného dokazování. V řízení, které předcházelo vydání rozsudku, nebyla porušena procesní ustanovení a prvostupňový soud provedl všechny potřebné a dostupné důkazy, které pak hodnotil, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. řádu. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, které důkazy považuje za věrohodné, které nikoli a z jakých důvodů, a také se vypořádal s obhajobou obviněného, včetně jeho námitek uvedených v odvolání. Soud prvního stupně nepochybil, ani když zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem svědka M. S., protože tento postup správně a podrobně odůvodnil.

Uvedené usnesení Městského soudu v Praze napadl dne 14. 5. 2002 obviněný dovoláním, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak obviněný v dovolání uvádí, od počátku řízení popírá, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Předmětné vozidlo převzal v P. na V. n. dne 20. 1. 2002 od svého bývalého spolužáka ze základní školy M. S., se kterým se po delší době potkal a o němž věděl, že žije nejspíše v Německu. M. S. požádal obviněného, zda by mu mohl zajistit opravu vozidla, neboť se ho někdo pokusil odcizit a poškodil tak zámek zavazadlového prostoru, předních levých dveří a spínací skříňku zapalování, přičemž obviněný s opravou souhlasil. Podle obviněného mu M. S. předal klíče od vozidla a ukázal v němčině psané doklady od vozu. Dne 21. 1. 2001 byl obviněný s vozidlem zadržen hlídkou Policie České republiky a předveden na místní oddělení, kde s ním byl sepsán protokol, a poté byl propuštěn a vozidlo následně vráceno. Obviněný tvrdí, že se na základě všech skutečností oprávněně domníval, že vozidlo nebylo odcizeno. Objektivně se proto podle jeho názoru sice dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, avšak nelze souhlasit se závěry, že by tímto svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podílnictví, zejména pak subjektivní stránku tohoto činu.

Na základě uvedených skutečností obviněný navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a též vadné řízení mu předcházející a aby podle § 265m odst. 1 tr. řádu sám ve věci rozhodl, eventuelně podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Městskému soudu v Praze věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení, kterým bylo zamítnuto odvolání podané proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. V. Š., bylo tedy podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání došlo u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 14. 5. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný odkazuje na důvod, uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci konkretizace dovolacího důvodu pak obviněný zpochybňuje skutkový závěr soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, pokud jde o prokázání, že výše popsaným jednáním byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podílnictví. Tento závěr považuje obviněný za nesprávný a neodůvodněný, neboť nebylo jednoznačně a beze všech pochybností prokázáno, že by se dopustil trestné činnosti, která je mu kladena za vinu. Za nezbytné za účelem odstranění velmi důvodných pochybností o tom, zda obviněný mohl svým jednáním naplnit subjektivní stránku skutkové podstaty žalovaného trestného činu, bylo obhajobou považováno provedení důkazu výslechem svědka M. S. Návrh na doplnění dokazování v uvedeném smyslu byl však ve věci dříve činnými soudy zamítnut. Podle názoru obviněného tak bylo prokázáno jen tolik, že se objektivně dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, avšak nelze již souhlasit se závěry, že by tímto svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podílnictví, zejména pak subjektivní stránku tohoto činu. Jestliže soudy za naznačené důkazní situace neprovedly navrhované doplnění dokazování, zůstaly důvodné pochybnosti o skutkové otázce. Obviněný uzavírá, že skutková zjištění jsou v rozporu se skutečností, a na tato pochybení navazuje porušení ustanovení trestního zákona, spočívající v nesprávném výroku o vině a trestu.

Jak ovšem vyplývá z § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem pro dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného L. S. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně a potvrzeno odvolacím soudem. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v jeho posouzení jako trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 tr. zák., k němuž správně dospěly soudy obou stupňů. Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného L. S. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, resp. proti tomu, že tato skutková zjištění nebyla doplněna na podkladě jím navrhovaného důkazu. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotě právní posouzení, totiž Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat.

Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání podle § 265b tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně nejsou uvedeny. Předmětem dovolacích námitek se staly nedostatky ve skutkových zjištěních obou ve věci činných soudů, resp. skutkové nedostatky v přezkumné činnosti odvolacího soudu. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 4. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y, v. r.

Za správnost vyhotovení :

Eva Veškrnová

5 Tdo 255/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. července 2002 o dovolání, které podal obviněný L. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2002, sp. zn. 8 To 111/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 45/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný L. S. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 3 T 45/2001, uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že „v období od 20. ledna 2001 do zadržení hlídkou Policie ČR dne 26. ledna 2001 v obvodu P. řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Jeep Cherokee, zelenomodré metalízy, přestože věděl, že předmětné vozidlo pochází z trestné činnosti, neboť při převzetí vozidla od dosud neztotožněného muže byly vypáčeny zámky dveří, rozlomena zapalovací skříňka a vozidlo bylo bez příslušných dokladů„. Za to byl obviněný odsouzen podle § 251 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 3. 2002, sp. zn. 8 To 111/2002, podle § 256 tr. řádu zamítl, když v odůvodnění mimo jiné konstatoval, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou naprosto správná a úplná a mají oporu ve výsledcích provedeného dokazování. V řízení, které předcházelo vydání rozsudku, nebyla porušena procesní ustanovení a prvostupňový soud provedl všechny potřebné a dostupné důkazy, které pak hodnotil, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. řádu. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, které důkazy považuje za věrohodné, které nikoli a z jakých důvodů, a také se vypořádal s obhajobou obviněného, včetně jeho námitek uvedených v odvolání. Soud prvního stupně nepochybil, ani když zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem svědka M. S., protože tento postup správně a podrobně odůvodnil.

Uvedené usnesení Městského soudu v Praze napadl dne 14. 5. 2002 obviněný dovoláním, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak obviněný v dovolání uvádí, od počátku řízení popírá, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Předmětné vozidlo převzal v P. na V. n. dne 20. 1. 2002 od svého bývalého spolužáka ze základní školy M. S., se kterým se po delší době potkal a o němž věděl, že žije nejspíše v Německu. M. S. požádal obviněného, zda by mu mohl zajistit opravu vozidla, neboť se ho někdo pokusil odcizit a poškodil tak zámek zavazadlového prostoru, předních levých dveří a spínací skříňku zapalování, přičemž obviněný s opravou souhlasil. Podle obviněného mu M. S. předal klíče od vozidla a ukázal v němčině psané doklady od vozu. Dne 21. 1. 2001 byl obviněný s vozidlem zadržen hlídkou Policie České republiky a předveden na místní oddělení, kde s ním byl sepsán protokol, a poté byl propuštěn a vozidlo následně vráceno. Obviněný tvrdí, že se na základě všech skutečností oprávněně domníval, že vozidlo nebylo odcizeno. Objektivně se proto podle jeho názoru sice dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, avšak nelze souhlasit se závěry, že by tímto svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podílnictví, zejména pak subjektivní stránku tohoto činu.

Na základě uvedených skutečností obviněný navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a též vadné řízení mu předcházející a aby podle § 265m odst. 1 tr. řádu sám ve věci rozhodl, eventuelně podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Městskému soudu v Praze věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení, kterým bylo zamítnuto odvolání podané proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. V. Š., bylo tedy podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání došlo u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 14. 5. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný odkazuje na důvod, uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci konkretizace dovolacího důvodu pak obviněný zpochybňuje skutkový závěr soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, pokud jde o prokázání, že výše popsaným jednáním byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podílnictví. Tento závěr považuje obviněný za nesprávný a neodůvodněný, neboť nebylo jednoznačně a beze všech pochybností prokázáno, že by se dopustil trestné činnosti, která je mu kladena za vinu. Za nezbytné za účelem odstranění velmi důvodných pochybností o tom, zda obviněný mohl svým jednáním naplnit subjektivní stránku skutkové podstaty žalovaného trestného činu, bylo obhajobou považováno provedení důkazu výslechem svědka M. S. Návrh na doplnění dokazování v uvedeném smyslu byl však ve věci dříve činnými soudy zamítnut. Podle názoru obviněného tak bylo prokázáno jen tolik, že se objektivně dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, avšak nelze již souhlasit se závěry, že by tímto svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podílnictví, zejména pak subjektivní stránku tohoto činu. Jestliže soudy za naznačené důkazní situace neprovedly navrhované doplnění dokazování, zůstaly důvodné pochybnosti o skutkové otázce. Obviněný uzavírá, že skutková zjištění jsou v rozporu se skutečností, a na tato pochybení navazuje porušení ustanovení trestního zákona, spočívající v nesprávném výroku o vině a trestu.

Jak ovšem vyplývá z § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem pro dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného L. S. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně a potvrzeno odvolacím soudem. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v jeho posouzení jako trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 tr. zák., k němuž správně dospěly soudy obou stupňů. Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného L. S. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, resp. proti tomu, že tato skutková zjištění nebyla doplněna na podkladě jím navrhovaného důkazu. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotě právní posouzení, totiž Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat.

Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání podle § 265b tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně nejsou uvedeny. Předmětem dovolacích námitek se staly nedostatky ve skutkových zjištěních obou ve věci činných soudů, resp. skutkové nedostatky v přezkumné činnosti odvolacího soudu. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 4. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y, v. r.

Za správnost vyhotovení :

Eva Veškrnová

5 Tdo 255/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. července 2002 o dovolání, které podal obviněný L. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2002, sp. zn. 8 To 111/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 45/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný L. S. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 3 T 45/2001, uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že „v období od 20. ledna 2001 do zadržení hlídkou Policie ČR dne 26. ledna 2001 v obvodu P. řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Jeep Cherokee, zelenomodré metalízy, přestože věděl, že předmětné vozidlo pochází z trestné činnosti, neboť při převzetí vozidla od dosud neztotožněného muže byly vypáčeny zámky dveří, rozlomena zapalovací skříňka a vozidlo bylo bez příslušných dokladů„. Za to byl obviněný odsouzen podle § 251 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 3. 2002, sp. zn. 8 To 111/2002, podle § 256 tr. řádu zamítl, když v odůvodnění mimo jiné konstatoval, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou naprosto správná a úplná a mají oporu ve výsledcích provedeného dokazování. V řízení, které předcházelo vydání rozsudku, nebyla porušena procesní ustanovení a prvostupňový soud provedl všechny potřebné a dostupné důkazy, které pak hodnotil, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. řádu. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, které důkazy považuje za věrohodné, které nikoli a z jakých důvodů, a také se vypořádal s obhajobou obviněného, včetně jeho námitek uvedených v odvolání. Soud prvního stupně nepochybil, ani když zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem svědka M. S., protože tento postup správně a podrobně odůvodnil.

Uvedené usnesení Městského soudu v Praze napadl dne 14. 5. 2002 obviněný dovoláním, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak obviněný v dovolání uvádí, od počátku řízení popírá, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Předmětné vozidlo převzal v P. na V. n. dne 20. 1. 2002 od svého bývalého spolužáka ze základní školy M. S., se kterým se po delší době potkal a o němž věděl, že žije nejspíše v Německu. M. S. požádal obviněného, zda by mu mohl zajistit opravu vozidla, neboť se ho někdo pokusil odcizit a poškodil tak zámek zavazadlového prostoru, předních levých dveří a spínací skříňku zapalování, přičemž obviněný s opravou souhlasil. Podle obviněného mu M. S. předal klíče od vozidla a ukázal v němčině psané doklady od vozu. Dne 21. 1. 2001 byl obviněný s vozidlem zadržen hlídkou Policie České republiky a předveden na místní oddělení, kde s ním byl sepsán protokol, a poté byl propuštěn a vozidlo následně vráceno. Obviněný tvrdí, že se na základě všech skutečností oprávněně domníval, že vozidlo nebylo odcizeno. Objektivně se proto podle jeho názoru sice dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, avšak nelze souhlasit se závěry, že by tímto svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podílnictví, zejména pak subjektivní stránku tohoto činu.

Na základě uvedených skutečností obviněný navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a též vadné řízení mu předcházející a aby podle § 265m odst. 1 tr. řádu sám ve věci rozhodl, eventuelně podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Městskému soudu v Praze věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení, kterým bylo zamítnuto odvolání podané proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. V. Š., bylo tedy podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání došlo u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 14. 5. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný odkazuje na důvod, uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci konkretizace dovolacího důvodu pak obviněný zpochybňuje skutkový závěr soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, pokud jde o prokázání, že výše popsaným jednáním byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podílnictví. Tento závěr považuje obviněný za nesprávný a neodůvodněný, neboť nebylo jednoznačně a beze všech pochybností prokázáno, že by se dopustil trestné činnosti, která je mu kladena za vinu. Za nezbytné za účelem odstranění velmi důvodných pochybností o tom, zda obviněný mohl svým jednáním naplnit subjektivní stránku skutkové podstaty žalovaného trestného činu, bylo obhajobou považováno provedení důkazu výslechem svědka M. S. Návrh na doplnění dokazování v uvedeném smyslu byl však ve věci dříve činnými soudy zamítnut. Podle názoru obviněného tak bylo prokázáno jen tolik, že se objektivně dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, avšak nelze již souhlasit se závěry, že by tímto svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podílnictví, zejména pak subjektivní stránku tohoto činu. Jestliže soudy za naznačené důkazní situace neprovedly navrhované doplnění dokazování, zůstaly důvodné pochybnosti o skutkové otázce. Obviněný uzavírá, že skutková zjištění jsou v rozporu se skutečností, a na tato pochybení navazuje porušení ustanovení trestního zákona, spočívající v nesprávném výroku o vině a trestu.

Jak ovšem vyplývá z § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem pro dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného L. S. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně a potvrzeno odvolacím soudem. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v jeho posouzení jako trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 tr. zák., k němuž správně dospěly soudy obou stupňů. Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného L. S. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, resp. proti tomu, že tato skutková zjištění nebyla doplněna na podkladě jím navrhovaného důkazu. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotě právní posouzení, totiž Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat.

Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání podle § 265b tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně nejsou uvedeny. Předmětem dovolacích námitek se staly nedostatky ve skutkových zjištěních obou ve věci činných soudů, resp. skutkové nedostatky v přezkumné činnosti odvolacího soudu. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 4. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y

Vydáno: 04. July 2002