JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 218/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. června 2002 o dovolání obviněné L. T., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 11 To 48/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 236/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Obviněná L. T. byla rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 2001, sp. zn. 6 T 236/2000, uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchala tím, že ve dnech 15. 1. a 17. 1. 1996 v Hradci Králové pod záminkou úhrady dluhu si vypůjčila od D. V., finanční částku v celkové výši 80 000 Kč s tím, že jí uvedené peníze ve lhůtě dvou měsíců vrátí, ač věděla, že svému závazku nebude schopna dostát, peníze pak použila pro svoji potřebu a ve smluvené lhůtě je nevrátila, čímž D. V. způsobila škodu ve shora uvedené výši. Za to byla odsouzena podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, 2, 3 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin. Poškozená D. V. byla podle § 229 odst. 3 tr. ř. (správně má být podle § 229 odst. 1 tr. ř.) odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněné L. T. proti tomuto rozsudku bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 11 To 48/2002.

Obviněná L. T. podala prostřednictvím svého obhájce JUDr. L. H. dovolání ze dne 30. 3. 2002, které došlo Okresnímu soudu v Hradci Králové dne 3. 4. 2002, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 11 To 48/2002. Jako důvod dovolání uvedla, že rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Pokud jde o vypůjčení peněz jednala podle instrukcí pana V. v době, kdy jeho manželství s poškozenou D. V. ještě trvalo a kdy také trvalo jejich bezpodílové spoluvlastnicví manželů. Vypůjčené peníze byly převedeny prostřednictvím obviněné z jednoho manžela na druhého, takže obviněná se nijak neobohatila ani neobohatila jiného. Nebyla proto podle jejího názoru naplněna skutková podstata trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Obviněná L. T. proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadená rozhodnutí zrušil a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl nebo aby Nejvyšší soud České republiky sám obviněnou zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud„) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. ř., přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.

Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněná L. T. dovolání opírá o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolání, jako každé podání, je nutno ve smyslu § 59 odst. 1 tr. řádu posuzovat vždy podle jeho obsahu, i když je podání nesprávně označeno. Z obsahu dovolání je nepochybné, že obviněná L. T. vytýká napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Důvodem dovolání však nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon výslovně nestanoví, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Právní posouzení skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na zjištěný skutkový stav věci zvažovat hmotněprávní posouzení. Přitom skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Je tedy zřejmé, že obviněná L. T. ačkoliv formálně opřela své dovolání o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti, což vyplývá z obsahu dovolání, podala dovolání z důvodu, který není výslovně uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. (tj. údajná nesprávná skutková zjištění).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a především z ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nestačí pouhé formální uvedení některého z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. s odkazem na příslušné zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Jestliže ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jiný důvod, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však není uveden mezi důvody dovolání taxativně vyjmenovanými v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněné L. T. podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 11 To 48/2002, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není z výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. června 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 13. June 2002