JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 192/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. února 2008 o dovolání, které podal obviněný M. J., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2007, sp. zn. 3 To 270/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 168/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 9 T 168/2006, byl obviněný M. J. uznán vinným trestnými činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák. a zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., za které mu byl podle § 255 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Současně bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozené společnosti S., s. r. o., škodu ve výši 139.509,- Kč s úrokem z prodlení a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost S., s. r. o., odkázána se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněného a rozhodl usnesením ze dne 5. 9. 2007, sp. zn. 3 To 270/2007, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný M. J. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný směřoval mimořádný opravný prostředek pouze proti té části výroku o vině rozsudku městského soudu, jíž bylo rozhodnuto o vině za skutek popsaný pod bodem 1., kterým se měl dopustit trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák. Uvedl, že vykonával funkci jednatele společnosti S., s. r. o., což ho opravňovalo k poskytnutí peněžního daru ve výši 120.000,- Kč sdružení B. B. Poskytnutí daru navíc vnímal jako závazek, k němuž se společnost S., s. r. o., zavázala smlouvou o smlouvě budoucí ze dne 30. 6. 2004. Pokud by dar nebyl poskytnut, hrozila by společnosti, již zastupoval, smluvní pokuta ve výši 150.000,- Kč. Proto byl dovolatel toho názoru, že neporušil žádnou povinnost uloženou mu ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a dále vyjádřil přesvědčení, že jednal v krajní nouzi ve smyslu ustanovení § 14 tr. zák. Jeho jednání, jinak trestné, tedy nemělo být soudy posouzeno jako trestný čin. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto je existence zákonem předvídaného důvodu dovolání podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Jako další se proto Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byl dovolacími námitkami naplněn také z obsahového hlediska, a zda je možno relevantním námitkám přisvědčit.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových závěrech, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 89 a násl. tr. ř., § 207 a násl. tr. ř. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř.).

Podle tzv. skutkové věty pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně bylo podkladem uznání viny obviněného trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák. jednání spočívající v tom, že obviněný jako jediný jednatel společnosti S., s. r. o., poskytl sdružení B. B. na základě darovací smlouvy ze dne 22. 4. 2004 uzavřené mezi uvedenými subjekty peněžní dar ve výši 120.000,- Kč za účelem financování sportovních aktivit, ačkoli věděl, že darované peněžní prostředky byly určeny na zaplacení dluhu společnosti S., s. r. o., spočívajícího v odvodu daně z přidané hodnoty, čímž porušil svou povinnost vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře vyplývající z ustanovení § 194 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a způsobil tak společnosti S., s. r. o., škodu ve výši 120.000,- Kč.

Námitku, jíž obviněný zpochybnil posouzení svého jednání jako trestný čin za situace, kdy se podle něj jednalo o skutek vykonaný v krajní nouzi, posoudil Nejvyšší soud jako nedůvodnou.

Jednou z okolností vylučujících protiprávnost je krajní nouze, jež je pozitivně definována v ustanovení § 14 tr. zák. takto: Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem, není trestným činem. Negativně je krajní nouze vymezena ve druhé větě téhož ustanovení následovně: Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.

Účelem krajní nouze je poskytnout občanům možnost, jak ochránit zájmy vlastní, jiných osob, státu i společnosti v situaci, kdy hrozí porucha zájmu chráněnému trestním zákonem, jež nemůže být odvrácena jinak než poruchou jiného takového zájmu za podmínek v § 14 tr. zák. Použití ustanovení o krajní nouzi tedy vyžaduje kumulativní naplnění čtyř podmínek vztahujících se k pojmu „nebezpečí“. Musí se jednat o nebezpečí, které hrozí zájmům chráněným trestním zákonem, které hrozí přímo (bezprostředně), nelze je za daných okolností odvrátit jiným způsobem a ten, komu nebezpečí hrozí, není povinen je snášet.

Nejvyšší soud dospěl k názoru, že výše uvedené předpoklady nutné pro vyloučení protiprávnosti činu z důvodu krajní nouze v případě obviněného M. J. dány nebyly. Především nelze souhlasit s tím, že by nebezpečí, kterým měl být ohrožen majetek společnosti S., s. r. o., mělo hrozit bezprostředně. Hypoteticky mohla být společnost S., s. r. o., povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 150.000,- Kč někdy v budoucnu. Ovšem i taková představa byla velmi nepravděpodobná, neboť soud prvního stupně učinil jednoznačný skutkový závěr, že předmětná darovací smlouva je falsum (srov. str. 6 rozsudku městského soudu). Proto by smluvní pokuta ani v budoucnu nemohla být úspěšně vymáhána na základě nepravé listiny a majetek společnosti S., s. r. o., by v budoucnu stejně jako v době spáchání činu kladeného soudy obviněnému za vinu (darování částky 120.000,- Kč sdružení B. B.) nebyl ohrožen. Z pohledu dovolacího soudu je však podstatné, že obviněný M. J. založil své dovolací námitky z velké části na svém nesouhlasu se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Jeho tvrzení o beztrestnosti jednání popsaného pod bodem 1. výroku o vině odsuzujícího rozsudku totiž vychází z opačného zjištění, než jaké učinily oba soudy, založeného na pravosti obviněným předložené kopie smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 30. 6. 2004, na základě které měl plnit finanční dar sdružení B. B. Nesouhlas dovolatele se skutkem tak, jak jej zjistily soudy prvního a druhého stupně, a tedy jiná verze průběhu skutkového děje, není dovolacím důvodem ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

Dovolací soud pouze pro úplnost dodává, že i pokud by darovací smlouva byla platná, je při úvahách o krajní nouzi v této věci významná skutečnost, že klauzuli o smluvní pokutě sjednal sám obviněný. Jménem obchodní společnosti uzavřel smlouvu, v níž smluvní pokuta převyšuje částku, v jejíž výši měl být poskytnut peněžní dar, čímž evidentně znevýhodnil postavení společnosti S., s. r. o., které pro ni vyplývalo z dotčeného smluvního vztahu. I pokud by tedy byla darovací smlouva považována za pravou listinu, došlo by k ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem (zájem na ochraně majetku) již samotným uzavřením takto nevýhodné darovací smlouvy. Předání peněžního daru by za těchto okolností nemohl obviněný úspěšně obhajovat jako jednání v krajní nouzi, neboť nebezpečí hrozícímu majetku společnosti S., s. r. o., měl předejít již dříve při uzavírání darovací smlouvy. Lze tudíž uzavřít, že ve věci obviněného M. J. za žádných okolností nebylo možné uplatnit institut krajní nouze, na jehož podkladě by jednání obviněného postrádalo znak protiprávnosti.

Nejvyšší soud proto odmítl podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak mohl učinit v neveřejném zasedání, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Závěr o neopodstatněnosti dovolání bylo totiž možné učinit i bez takové přezkumné povinnosti na podkladě spisu a obsahu dovolání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. února 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová

Vydáno: 27. February 2008