JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 192/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2002 o dovolání podaném obviněným Ing. V. R. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 9 To 346/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 4 T 174/99 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm a) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Obviněný Ing. V. R. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 4. 2001, sp. zn. 4 T 174/99, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin byl podle § 224 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Dále pak byl obviněnému uložen podle § 49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce jednatele, společníka a jakékoli jiné řídící funkce v obchodních společnostech a dalších organizacích, jejichž předmětem podnikání je stavebnictví, na dobu 6 (šesti) let.

Proti tomuto rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 4. 2001, sp. zn. 4 T 174/99, podal obviněný Ing. V. R. odvolání. Městský soud v Praze jako soud odvolací pak usnesením ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 9 To 346/2001, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu zákazu činnosti, v ostatním zůstal rozsudek soudu I. stupně beze změny.

Podáním ze dne 25. 3. 2002, které došlo Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 26. 3. 2002, podal obviněný Ing. V. R. prostřednictvím obhájce JUDr. J. S. dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 9 To 346/2001. Dovolání podal do výroku napadeného usnesení, kterým ponechal odvolací soud nedotčen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 v části netýkající se trestu zákazu činnosti, tj. do výroku o vině a o trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na stanovenou zkušební dobu. Dovolání odůvodnil nesprávným právním posouzením skutku a jiným nesprávným hmotně právním posouzením, tedy uplatnil dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Dovolatel namítá, že z jeho strany nedošlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu, jelikož nebyl osobou odpovědnou za realizaci stavby, na které došlo k závadnému následku – smrti poškozeného zaměstnance. Jako jednatel společnosti zajistil dodržování ustanovení § 133 odst. 1 písm f) zákoníku práce, jenž mu ukládá povinnost vytvářet podmínky pro bezpečnost a zdraví neohrožující práci. Tuto svoji povinnost splnil tím, že ustanovil pro stavbu autorizovaného inženýra jako osobu, která vedla realizaci stavby. Městský soud v Praze postupoval při právním posouzení celé situace nedůsledně a klade podle jeho názoru nesprávně jeho jednání do příčinné souvislosti se závadným následkem. Dále obviněný ve svém dovolání opětovně zpochybňuje závěry znaleckého posudku, jenž byl v rámci předcházejícího řízení vyhotoven.

Z uvedených důvodů se obviněný domáhá, aby Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí Městského soudu, proti němuž bylo dovolání podáno v rozsahu a z důvodů uvedených v tomto dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Navrhl, aby dovolací soud napadenou část napadeného rozhodnutí zrušil a s ohledem na to, že po zrušení napadené části rozhodnutí bude nutno učinit ve věci nové rozhodnutí, aby přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby sám ve věci ihned rozhodl rozsudkem tak, že se obžaloby zprošťuje v celém rozsahu.

Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání obviněného Ing. V. R. doručeno v souladu s postupem uvedeným v ustanovení § 265h odst. 2 tr. řádu, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 9 To 346/2001, podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu odmítl a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. V odůvodnění pak uvedl, že podání obviněného vyznívá jako opakované odvolání. Obviněný neuvádí žádné jiné skutečnosti, než ty, které byly uplatněny v rámci obhajoby. Se všemi námitkami se soudy obou stupňů logicky a v souladu s provedenými důkazy vypořádaly. Vzhledem k těmto skutečnostem není ve skutečnosti dán žádný z taxativně stanovených důvodů dovolání, jak jsou vyjmenovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, tedy ani důvod uvedený dovolatelem.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání uvedené v § 265a tr. řádu a shledal, že v posuzované věci není dovolání přípustné.

Dovolání bylo do trestního řádu zavedeno jako mimořádný opravný prostředek novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002. Pro časovou působnost trestního řádu obecně platí, že procesní úkony se v průběhu trestního řízení provádějí podle v tom okamžiku účinného znění tohoto zákona, přičemž však pokud je zakládáno právo na opravný prostředek, který je zaveden novým procesním předpisem, nelze nabýt takového práva k rozhodnutím, která nabyla právní moci dříve, než nabyla účinnosti nová právní úprava. Výjimku z uvedeného pravidla mohou v případě novelizace stanovit zejména příslušná přechodná ustanovení. Protože však uvedená novela trestního řádu žádná přechodná ustanovení, týkající se dovolání, neobsahuje, je třeba na posuzovaný případ aplikovat uvedené obecné zásady.

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu je dovoláním možné napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé vymezené v § 265a odst. 2 tr. řádu, jestliže soud rozhodl ve II. stupni a zákon to připouští. Toto ustanovení je ve smyslu výše uvedené zásady účinné do budoucna, to znamená, že rozhodnutí soudu ve věci samé učiněná ve II. stupni, proti kterým zákon podání dovolání připouští, jsou pouze ta, která jsou vydána a nabývají právní moci po účinnosti novely provedené zákonem č. 265/2001 Sb., tj. po 1. 1. 2002.

V posuzovaném případě bylo trestní stíhání obviněného Ing. V. R. pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu, a to usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 9 To 346/2001, jenž nabylo právní moci dne 18. 12. 2001, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. Z tohoto hlediska nemá význam okamžik doručení tohoto rozhodnutí obviněnému, ke kterému v posuzovaném případě došlo podle připojené doručenky dne 30. 1. 2002 (obhájci bylo doručeno dne 29. 1. 2002), jenž je jinak významný pro počátek běhu lhůty k podání dovolání ve smyslu § 265e odst. 1, 2 tr. řádu, neboť podle § 140 odst. 1 písm. a) tr. řádu je usnesení pravomocné a vykonatelné, jestliže zákon proti němu stížnost nepřipouští. Z ustanovení § 141 odst. 1 tr. řádu je patrno, že opravným prostředkem proti usnesení je stížnost, přičemž z § 141 odst. 2 tr. řádu. se podává, že usnesení soudu lze stížností napadnout pouze pokud to zákon výslovně připouští a jestliže soud rozhodoval v prvním stupni. Dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze je však rozhodnutím soudu druhého stupně a stížnost, jako řádný opravný prostředek není proti němu přípustná, z čehož vyplývá, že právní moci nabylo toto usnesení již dnem vyhlášení tedy dne 18. 12. 2001 (tj. před účinností novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb.). Podle dřívějšího trestního řádu přicházelo v úvahu uplatnění pouze dvou mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu) a obnovy řízení (§ 277 a násl. tr. řádu), které je možné v zásadě uplatnit proti napadenému rozhodnutí i po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II. zákona č. 265/2001 Sb. vyplývá, že zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle níž by bylo možno dovolání jako nově zavedený mimořádný opravný prostředek aplikovat i v případech, kdy rozhodnutí, jež má na mysli nynější ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, nabylo právní moci za účinnosti dřívějšího trestního řádu (tj. před 1. 1. 2002), a to ani za podmínky, že by od doručení takového dřívějšího rozhodnutí byla jinak zachována dvouměsíční dovolací lhůta (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Absence takové výjimky má nepochybně význam z hlediska garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch, což zákonodárce zcela zjevně uvedenou právní úpravou nehodlal připustit a s ohledem na shora uvedené zásady ani připustit nemohl.

Z těchto důvodů, zejména se zřetelem na časovou působnost trestního řádu a z ní vyplývající shora uvedené zásady, Nejvyšší soud shledal podané dovolání obviněného Ing. V. R. nepřípustným z hlediska podmínek stanovených v § 265a odst. 1 tr. řádu, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl jako nepřípustné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. června 2002

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.

Vydáno: 18. June 2002