JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 1476/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2006 o dovolání obviněného M. T., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 3 To 289/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 34/2006, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 3 To 289/2006.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc obviněného M. T. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 13 T 34/2006, byl obviněný M. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil tím, že ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. 1 T 116/2004, který nabyl právní moci dne 28. 6. 2005, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, který vykonal ve věznici s ostrahou dne 5. 1. 2006, dne 26. 1. 2006 kolem 21.00 hod. odcizil dvě lahve alkoholického nápoje po 0,7 l v celkové hodnotě 598,- Kč.

Za tento trestný čin byl obviněný M. T. odsouzen podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Tento rozsudek napadl obviněný M. T. odvoláním, o němž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 3 To 289/2006, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. T. prostřednictvím obhájkyně Mgr. J. H. dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že dovolání podává z důvodu, že v řízení neměl obhájce, ačkoliv ho podle zákona mít měl, a že bylo porušeno jeho právo zúčastnit se veřejného zasedání, neboť od 11. 6. 2006 je ve vazbě, do které byl vzat Okresním soudem v Jihlavě ve věci vedené pod sp. zn. 13 T 242/2006. Do vazby byl vzat usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. Nt 219/2006 (správně 11 Nt 219/2006). S ohledem na tuto skutečnost se dovolatel ani nedozvěděl, že bude u Krajského soudu v Brně probíhat veřejné zasedání o jeho odvolání, které podal proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 5. 4. 2006, č. j. 13 T 34/2006–37. Proto je obviněný přesvědčen, že měl mít v řízení obhájce, protože dne 19. 7. 2006, kdy proběhlo veřejné zasedání, byl již přes měsíc ve vazbě. Také se domnívá, že bylo porušeno jeho právo na účast u veřejného zasedání, když mu nebyla doručena obsílka k tomuto veřejnému zasedání, která mu ani nebyla doručována do vazební věznice. Dovolatel je tedy toho názoru, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně by mělo být zrušeno a věc vrácena Krajskému soudu v Brně k opětovnému projednání s tím, že v řízení musí obviněný mít obhájce a musí mu být řádně doručeno vyrozumění o konání veřejného zasedání.

V závěru svého dovolání obviněný M. T. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 3 To 289/2006, z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. a Krajskému soudu v Brně uložil, aby jeho odvolání znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného M. T. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., uvedla, že z obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustné. V daném případě je evidentní, že v době konání veřejného zasedání byl obviněný ve vazbě a ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. měl tedy mít obhájce, neboť se jednalo o případ nutné obhajoby. Rovněž měl být do místa výkonu vazby vyrozuměn o konání veřejného zasedání. Zřejmě z důvodu, že odvolací soud tuto skutečnost nezjistil, došlo k tomu, že veřejné zasedání bylo konáno v jeho nepřítomnosti a bez účasti obhájce s tím, že mu obhájce ani nebyl pro tento případ ustanoven. V důsledku toho považuje dovolání obviněného M. T. za důvodné a navrhuje proto, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. shledal podané dovolání důvodným a zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 3 To 289/2006, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky učinil toto rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod, a shledal, že oba dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a d) tr. ř. byly uplatněny v souladu se zákonem vymezenými podmínkami.

Dříve než se Nejvyšší soud mohl na základě ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. zabývat přezkoumáním zákonnosti a odůvodněnosti těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízením napadené části rozhodnutí předcházejícím, zkoumal, zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné, což je důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tento důvod pro odmítnutí dovolání neshledal.

Obviněný M. T. uplatnil jednak dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., v němž je stanoveno, že důvodem dovolání je skutečnost, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a jednak dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., podle kterého lze podat dovolání v případě, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Uvedený dovolací důvod bude naplněn zejména tehdy, pokud v trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby uvedené v § 36 tr. ř., tzn. pokud obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§ 37 tr. ř.), nebo ustanoveným (§ 38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl.

Podle § 36 odst. 1 tr. ř. obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu, nebo jestliže je zbaven způsobilosti k právním úkonům či je jeho způsobilost k právním úkonům omezena, anebo pokud jde o řízení proti uprchlému. Podle § 36 odst. 2 tr. ř. musí obviněný mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Podle odst. 3 téhož ustanovení musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let.

Z přiloženého spisového materiálu vyplynulo, že Policie České republiky sdělením ze dne 4. 9. 2006, č. j. ORJI 3328/JI-2006, adresovaného Okresnímu soudu v Jihlavě, v reakci na žádost o dodání obviněného M. T. do výkonu trestu odnětí svobody a založeného ve spise na č. l. 53, oznamovala jmenovanému soudu, že obviněný se již ode dne 11. 6. 2006 nachází ve vazbě ve Vazební věznici v B. Z uvedené skutečnosti a z tvrzení obviněného v odůvodnění dovolání bylo též zjištěno, že Krajský soud v Brně nezjistil tuto skutečnost v souvislosti s konáním veřejného zasedání dne 19. července 2006. V důsledku toho poté, co si obviněný, ještě na svobodě, podal odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 13 T 34/2006, doručené Okresnímu soudu v Jihlavě dne 19. 5. 2006, obviněného vyrozuměl o konání veřejného zasedání ve věci projednání jeho odvolání na adresu jeho bydliště zásilkou určenou do vlastních rukou. Obviněný byl k vyzvednutí této zásilky vyzván poprvé dne 5. 6. 2006, kdy byl ještě na svobodě, přičemž druhá výzva byla učiněna dne 20. 6. 2006, tedy již v době kdy byl ve vazbě, přičemž písemnost obviněným vyzvednuta nebyla (viz obálku připojenou k č. l. 44). Soud uzavřel, že vyrozumění bylo obviněnému doručeno náhradní formou – uložením, a konal veřejné zasedání dne 19. 7. 2006 v nepřítomnosti obviněného. Nejvyšší soud si k námitce obviněného vyžádal od Okresního soudu v Jihlavě potřebné doklady, a to kopii protokolu o zadržení podezřelé osoby ze dne 11. 6. 2006, sp. zn. ORJI-2289/JI-TČ- 2006, ze kterého bylo zjištěno, že obviněný byl po předchozím souhlasu státního zástupce zadržen podle § 76 tr. ř. dne 11. 6. 2006 ve 23.00 hod pro podezření ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Následně v této věci rozhodl Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 13. 6. 2006, č. j. 11 Nt 219/2006-7, a to tak, že podle § 68 odst. 1 tr. ř. se z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř. bere obviněný M. T. do vazby. Nejvyšší soud dále na Centrální evidenci vězňů generálního ředitelství Vězeňské služby ČR v P. zjistil, že se obviněný nachází ve vazbě, nařízené Okresním soudem v Jihlavě v trestní věci sp. zn. 13 T 242/2006, i v současné době. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že odvolací soud ve věci jednal ve veřejném zasedání, ač obviněný se nacházel ve vazbě již v průběhu doručování vyrozumění o konání veřejného zasedání a také v době konání veřejného zasedání dne 19. 7. 2006, přičemž neměl zvoleného ani soudem ustanoveného obhájce, ač u něj byla splněna podmínka pro nutnou obhajobu uvedená v § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Proto jeho námitka je v těchto směrech důvodná.

Obviněný dále uplatnil též dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., v němž je stanoveno jako důvod pro podání dovolání to, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. S ohledem na stav, který vyplynul z přiloženého spisového materiálu, považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že obviněný M. T. se z důvodu jeho pobytu ve vazbě v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 242/2006 skutečně ani nedozvěděl o konání veřejného zasedání, natož aby se ho zúčastnil, když s ohledem na tuto skutečnost a s přihlédnutím k tomu, že odvolací soud vzhledem k shora vedeným okolnostem o jeho vzetí do vazby nevěděl, obviněný M. T. se ani nemohl výslovně vzdát své účasti při veřejném zasedání konaném o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 13 T 34/2006.

Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného v hlavním líčení, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Z uvedeného proto mimo jiné vyplývá, že zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, takže hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, případně je vůbec nelze konat (srov. § 202 odst. 2 až 5 tr. ř.), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nejsou tak rigorózně vymezeny. Ustanovení zakotvující obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou obsažena v § 232 a násl. tr. ř., zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je pak modifikována i ustanovením § 263 tr. ř. Otázku přítomnosti osob řeší zejména ustanovení § 234 odst. 1, 2 tr. ř., podle kterého se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele; nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Z ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. potom vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti na veřejném zasedání vzdává.

Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, k jeho naplnění může dojít především porušením zmíněného ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. Jde totiž o jediné ustanovení trestního řádu, které vymezuje podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, resp. jediné ustanovení, ze kterého vyplývá, v jakých případech je podle zákona účast obviněného u veřejného zasedání nezbytná.

Nejvyšší soud tedy konstatoval existenci obviněným M. T. v dovolání namítaného pochybení, týkajícího se skutečnosti, že se již v průběhu doručování vyrozumění o konání veřejného zasedání a také v době konání samotného veřejného zasedání dne 19. 7. 2006 nacházel ve vazbě. Odvolací soud pochybil jednak ohledně možnosti obviněného zúčastnit se veřejného zasedání týkajícího se projednání jeho odvolání, a jednak ohledně povinnosti poučit ho, že je u něj dána nutná obhajoba právě z důvodu jeho vzetí vazby, a že si proto buď musí obhájce sám zvolit, anebo pro případ, že by tak neučinil, že mu ho ustanoví sám, v důsledku čehož obviněný obhájce v době konání uvedeného veřejného zasedání neměl.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. podané dovolání obviněného M. T. důvodným, a proto z podnětu tohoto dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 3 To 289/2006. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k charakteru vytknutých a Nejvyšším soudem zjištěných vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání.

V novém řízení se odvolací soud bude řídit ustanovením § 36 odst. 1 tr. ř. Ve spise se na č. l. 56 nachází obviněným udělená plná moc obhájkyni Mgr. J. H., a dále též i žádost o bezplatnou obhajobu podle § 33 odst. 2 tr. ř. (č. l. 56 spisu), a proto odvolací soud toto zohlední při posouzení splnění podmínek nutné obhajoby. Dále též obviněnému v souladu s ustanoveními trestního řádu umožní účast ve veřejném zasedání, které bude znovu konat o odvolání obviněného. Přitom bude Krajský soud v Brně postupovat v souladu se shora vysloveným právním názorem dovolacího soudu (srov. § 265s odst. 1 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. prosince 2006

Předseda senátu:

Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.

Vydáno: 20. December 2006