JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 1263/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. října 2006 o dovolání, které podal obviněný Ing. J. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. 7 To 156/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 71/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. 2 T 71/2004, byl obviněný Ing. J. H. uznán vinným trestným činem poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák., za který mu byl podle § 256 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo omezení spočívající v povinnosti ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu, kterou svým činem způsobil.

Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně usnesením ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. 7 To 156/2005, rozhodl podle § 256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný Ing. J. H. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Podle vyjádření obviněného byla směnka vůči věřiteli Mgr. M. M. antidatována a obviněný ji byl nucen podepsat. Podepsal ji v době, kdy byl v katastru nemovitostí proveden vklad vlastnického práva z uzavřené darovací smlouvy. Tyto skutečnosti obviněný dokazoval již v rámci předcházejícího řízení, mj. dohodou o uhrazení dluhu, kterou obviněný přiložil k dovolání. Obviněný jako fyzická osoba nebyl v postavení dlužníka, kterým byla společnost R.-S., s. r. o., o čemž vypovídají i dlužní úpisy ze dne 17. 7. 1999 a ze dne 11. 8. 1999. Poškození nemluvili u soudu pravdu ohledně okolností vystavování směnek. Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a přikázal věc krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Podle jeho názoru se obviněný domáhá zjištění odlišných skutečností a namítá porušení zásad zakotvených v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., které však nelze subsumovat pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvod uvedený v tomto ustanovení zákona.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho posouzení podle ustanovení hmotného práva. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod dispozici normy hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. V rámci tohoto podřazení (posouzení) nelze zohlednit otázku dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Případná vadná aplikace těchto procesních ustanovení není obsahem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětem právního posouzení je tedy skutek v té podobě, v jaké byl zjištěn (popsán) soudem. Proto v dovolání podaném z citovaného důvodu nelze namítat vady samotných skutkových zjištění soudů nižšího stupně, vady hodnocení důkazů a skutkových závěrů z nich vyvozených. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usnesení ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, usnesení ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 231/05, či v usnesení ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05.

Nejvyšší soud posoudil námitky podaného dovolání tak, že je z hlediska jejich obsahu nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Podstatou námitek dovolatele bylo tvrzení, že věřitelům nedlužil obviněný jakožto fyzická osoba, ale dlužníkem byla společnost R.-S., s. r. o.

Je třeba uvést, že zjištění subjektu určitého právního úkonu, tj. osoby která tento úkon učinila, je skutkovým zjištěním, při kterém nedochází k aplikaci právního předpisu. Okolnost, zda do určitého právního vztahu vstupuje ta či ona fyzická nebo právnická osoba, nemá sama o sobě vliv na obsah tohoto právního vztahu, tj. na (hmotná) práva a povinnosti z něj vyplývající. Proto není právním posouzením podle ustanovení hmotného práva zjištění, zda účastníkem určité smlouvy je určitá osoba nebo osoba jiná.

V posuzované věci vyšly soudy obou stupňů ze zjištění, že obviněný od věřitelů Mgr. M. M., L. H. a Ing. Z. H. na základě smlouvy o půjčce od těchto převzal celkovou finanční částku ve výši 2.668.000,- Kč a že věřitelé půjčovali finanční prostředky obviněnému jakožto fyzické osobě (srov. rozsudek soudu prvního stupně, str. 3). Přestože z výpovědí poškozených vyplynulo, že v rámci jednání o půjčce nebylo specifikováno, jakým způsobem mají být zapůjčené prostředky použity a zhodnoceny a věřitelé byli srozuměni s jejich případným zhodnocením v rámci podnikání obviněného, nemění to nic na učiněném závěru, tedy že obviněný jakožto fyzická osoba byl dlužníkem z půjčky. Jak již bylo uvedeno, Nejvyšší soud v dovolacím řízení nemůže na základě změny hodnocení důkazů toto zjištění změnit a naopak je povinen z něj vyjít. Nad rámec učiněného rozhodnutí lze uvést, že v daném případě Nejvyšší soud neshledal nesoulad mezi vyhodnocením důkazů, skutkovými zjištěními ani právním posouzením věci. V rámci řízení o podaném dovolání však nezbylo než uzavřít, že identifikace osob (subjektů) zúčastněných na skutkovém ději není hmotně právním posouzením a námitka domáhající se záměny těchto subjektů nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Ani další námitky dovolatele po obsahové stránce nenaplnily citovaný dovolací důvod. Protože dovolací soud zásadně není oprávněn posuzovat hodnocení důkazů soudy nižší instance, nemohl zhodnotit význam dlužních úpisů a dohody o uhrazení dluhu ani změnit zjištění o době údajného podepsání směnky vůči věřiteli Mgr. M. M. Stejně tak nemohl zohlednit námitku, podle které poškození nemluvili u soudu pravdu.

Dovolatel tak ve svém mimořádném opravném prostředku nesprávnost právního posouzení skutku shledával jako důsledek nesprávného hodnocení důkazů a určení osob zúčastněných na smlouvě o půjčce. Neuvedl jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu věcně přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v § 265i odst. 3, 4, 5 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. října 2006

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová

Vydáno: 18. October 2006