JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 1059/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. září 2006 o dovoláních, která podali obvinění H. H., provdaná T., a P. Y. N. , v České republice vystupující rovněž pod jménem K. S. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 4 To 41/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 10/2003, t a k t o :

I. Dovolání obviněné H. H., provdané T., se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

II. Dovolání obviněného P. Y. N. se podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obvinění H. H., provdaná T., a P. Y. N. byli rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 17 T 10/2003, uznáni vinnými trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., spáchaného dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. účinného od 1. 1. 2002, kterého se dopustili tím, že společně s obviněným K. Z. K.

1. dne 15. 7. 2001 v době kolem 23.00 hod. v P., okres P.-j., odcizili osobní automobil tov. zn. VW Bora 1,9 TDi, čímž společnosti G. C. L., a. s., způsobili škodu ve výši nejméně 506 000,- Kč, když současně odcizením lékařské brašny s přístroji, 2 deštníků a dioptrických brýlí způsobili uživatelce vozu MUDr. M. S., škodu ve výši nejméně 18 500,- Kč,

2. obviněná H. H., provdaná T., a obviněný P. Y. N.

dne 27. 12. 2000 v době kolem 15.00 hod. u budovy soudu v Č. B. odcizili osobní automobil tov. zn. AUDI 100, v hodnotě 159 000,- Kč, spolu s mobilním telefonem zn. Ericsson v hodnotě 3 000,- Kč, čímž majiteli W. E., způsobili škodu ve výši nejméně 162 000,- Kč,

3. obviněná H. H., provdaná T., a obviněný P. Y. N. společně s obviněným K. Z. K.

v době od 22. 5. 2001 do 23. 5. 2001 v Č. B. odcizili osobní automobil tov. zn. AUDI A6 Avant, v hodnotě 509 000,- Kč, dále 2 bundy v hodnotě 2 500,- Kč, deštník v hodnotě 400,- Kč, brýle v hodnotě 2 000,- Kč a autoatlas v hodnotě 600,- Kč, tedy věci v celkové hodnotě 5 500,- Kč, vše pak ke škodě společnosti M. G. přičemž následně uvedené vozidlo převezli do K., kde ho předali za provizi nezjištěné osobě za účelem dalšího prodeje,

4. obviněná H. H., provdaná T., a obviněný P. Y. N. společně s obviněným K. Z. K.

dne 13. 4. 2001 v Č. K. odcizili osobní automobil tov. zn. VW Golf IV TDi Rabbit, v hodnotě 576 000,- Kč, dále věci zde uložené, tj. koženou bundu v hodnotě 3 000,- Kč, kožený kabát v hodnotě 4 700,- Kč, 2 ks brýlí v hodnotě 2 000,- Kč, karton džusu v hodnotě 400,- Kč a aktovku v hodnotě 1 400,- Kč, tedy věci v celkové hodnotě nejméně 11 500,- Kč, a to ke škodě R. D.

5. obviněná H. H., provdaná T., a obviněný P. Y. N. společně s obviněným K. Z. K.

dne 9. 6. 2001 v časných ranních hodinách na parkovišti v Ch. společně odcizili osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW 320i, v hodnotě 129 000,- Kč, spolu s koženou bundou v hodnotě 2 600,- Kč, peněženkou v hodnotě 300,- Kč, finanční hotovostí ve výši 300 DM, 2 ks mobilních telefonů v hodnotě 5 100,- Kč, pánskou bundou v hodnotě 1 100,- Kč a taškou s oděvy v hodnotě 2 000,- Kč, celkem věci v hodnotě 16 100,- Kč, čímž O. E., způsobili škodu v celkové výši nejméně 145 100, Kč,

6. obviněná H. H., provdaná T., a obviněný P. Y. N. společně s obviněnými K. Z. K., D. R. T. a K. T. P.

dne 2. 8. 2001 v Č. K. společně odcizili osobní motorové vozidlo tov. zn. AUDI A8, čímž společnosti A. H. K., způsobili škodu ve výši nejméně 747 000, Kč, když dále ke škodě S. H., z vozidla odcizili 4 klobouky v hodnotě 600,- Kč, 3 tenisové rakety v hodnotě 7 500,- Kč, 2 deštníky v hodnotě 900,- Kč, aktovku v hodnotě 800,- Kč, fotoaparát zn. Canon v hodnotě 4 000,- Kč, sadu klíčů, v hodnotě 700,- Kč a 20 ks CD disků v hodnotě 4 000,- Kč, tedy věci v celkové hodnotě nejméně 18 500,- Kč,

7. obviněná H. H., provdaná T., a obviněný P. Y. N. společně s obviněným K. Z. K.

dne 13. 8. 2001 v Č. B. společně odcizili osobní automobil tov. zn. Mercedes Benz 200E, čímž M. R., způsobili škodu ve výši nejméně 118 000,- Kč,

8. obviněná H. H., provdaná T., a obviněný P. Y. N.

dne 3. 6. 2001 ve F. L. společně odcizili osobní automobil tov. zn. AUDI A3, čímž B. U., způsobili škodu ve výši nejméně 453 500,- Kč,

9. obviněná H. H., provdaná T., a obviněný P. Y. N. společně s obviněným K. Z. K.

dne 16. 5. 2001 v Č. B. vnikli do osobního automobilu tov. zn. Fiat Ducato Caravan 2,5 TDi, a z uvedeného vozidla odcizili radiobudík zn. TCM v hodnotě 495,- Kč, fotoaparát zn. Rollei v hodnotě 8 400,- Kč, mobilní telefon zn. Panasonic v hodnotě 3 900,- Kč, satelitní reciver zn. Sony v hodnotě 4 200,- Kč, televizor zn. Panasonic v hodnotě 3 000,- Kč a tenisovou raketu zn. Kuebler v hodnotě 4 500,- Kč, čímž majiteli G. W. Ch. C., způsobili škodu ve výši nejméně 24 495,- Kč,

10. obviněná H. H., provdaná T., a obviněný P. Y. N. společně s obviněným K. Z. K.

dne 13. 4. 2001 v Č. B. vnikli do osobního automobilu tov. zn. Fiat Ducato Hymercamp C 544 2,8 TDi, s úmyslem tento odcizit, což se jim nepodařilo, z vozidla pak odcizili autorádio zn. Panasonic s CD přehrávačem v hodnotě nejméně 10 500,- Kč, a to ke škodě společnosti J. M. T., s. r. o., přičemž poškozením vozidla způsobili další škodu ve výši nejméně 1 950,- Kč,

11. obviněná H. H., provdaná T., a obviněný P. Y. N. společně s obviněným K. Z. K.

v době od 17. 6. 2001 do 18. 6. 2001 v Č. B. společně odcizili osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia 1,9 TDi GLX, spolu s 50 ks CD disků, čímž majiteli Ing. F. S., způsobili škodu v celkové výši nejméně 291 100,- Kč,

12. obviněná H. H., provdaná T., a obviněný P. Y. N. společně s obviněným K. Z. K.

v době od 7. 4. 2001 do 8. 4. 2001 v Č. B. vnikli po vypáčení zámku pravých předních dveří do osobního automobilu tov. zn. VW Polo, z něhož ke škodě Ch. I., odcizili autorádio s přehrávačem zn. Technisat-Werra 1 v hodnotě 8 000,- Kč, fotoaparát zn. Agfa v hodnotě 1 440,- Kč a diktafon zn. Sony v hodnotě 1 860,- Kč, tedy věci v celkové hodnotě nejméně 11 300,- Kč.

Citovaným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích byli obvinění H. H., provdaná T., a P. Y. N. uznáni vinnými též trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustili tím, že v době od 10. 3. 2001 do 3. 9. 2001 v pronajaté garáži v Č. B. přechovávali, a to bez řádného oprávnění, 31 ks nábojů 9 mm Luger, 3 ks nábojů ráže 16 mm s hromadnou brokovou střelou, 1 ks náboje ráže 12 mm s hromadnou brokovou střelou, 3 ks nábojů ráže 243 W, 1 ks náboje ráže 45 AUTO, 15 ks nábojů ráže 22 Long Rifle, 1 ks náboje ráže 6,7 Manlicher Schönauer a 2 ks nábojů ráže 7 x 57R.

Obviněná H. H., provdaná T., byla za tyto trestné činy a za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., kterým byla uznána vinnou rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 5 T 4/2002, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 10 To 80/2004, odsouzena podle § 234 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let a 6 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zák. byla obviněná pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s ostrahou. Současně byl obviněné uložen podle § 55 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zák. trest propadnutí věci, a to 22 kusů kovových přípravků na otvírání automobilů (tzv. rozlamováků), zajištěných při prohlídce garážové kóje v Č. B., a 19 kusů přípravků na otvírání automobilů (tzv. rozlamováků), zajištěných při prohlídce osobního automobilu tov. zn. BMW 325 TD. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl výše citovaným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušen výrok o trestu, jenž byl obviněné uložen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 5 T 4/2002, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 10 To 80/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný P. Y. N. byl za tyto trestné činy a za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 5 T 4/2002, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 10 To 80/2004, odsouzen podle § 234 odst. 2 za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na 10 let, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl současně uložen podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud prvního stupně zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 5 T 4/2002, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 10 To 80/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Výše citovaným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo podle § 228 odst. 1 tr. řádu uloženo obviněným H. H., provdané T., a P. Y. N., aby společně se spoluobviněným K. Z. K. nahradili způsobenou škodu v tomto rozsudku vyjmenovaným poškozeným. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byli poškození odkázáni se zbytkem uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Naproti tomu byla obviněná H. H., provdaná T., podle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěna obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích sp. zn. KZv 19/2002 pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., spáchaný formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jehož se měla dopustit tím, že v době od 22. 4. 2001 do 23. 4. 2001 v T. společně s P. Y. N. odcizila osobní automobil tov. zn. Škoda Octavia 1,8 Laurin-Klement, čímž majiteli vozidla – obchodní společnosti Š., s. r. o., způsobili škodu ve výši nejméně 560 000,- Kč, tak jak je uvedeno pod bodem 45. výroku obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchala obviněná.

Týmž rozsudkem byl obviněný P. Y. N. rovněž zproštěn obžaloby pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., spáchaný formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že v době od 22. 4. 2001 do 23. 4. 2001 v T. společně s obžalovanou H. H. odcizil osobní automobil tov. zn. Škoda Octavia 1,8 Laurin-Klement, čímž majiteli vozidla – obchodní společnosti Š., s. r. o., způsobili škodu ve výši nejméně 560 000,- Kč, tak jak je uvedeno pod bodem 45. výroku obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 17 T 10/2003, napadli obvinění H. H., provdaná T., a P. Y. N. odvoláními, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu zrušil mimo jiné ohledně obou obviněných napadený rozsudek ve výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., a dále ve výrocích o trestech, jakož i ve výroku o náhradě škody poškozeným MUDr. M. S., R. D., pojišťovny A., a Ing. F. S. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. řádu odvolací soud ve věci znovu rozhodl rozsudkem, jímž uznal obviněné H. H., provdanou T., a P. Y. N. vinnými trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Tohoto trestného činu se jmenovaní obvinění dopustili tím, že

1. společně s obviněným K. Z. K. dne 15. 7. 2001 v době kolem 23.00 hod. v P., okres P. j., odcizili osobní automobil tov. zn. VW Bora 1,9 TDi, čímž společnosti G. C. L., a. s., způsobili škodu ve výši nejméně 506 000,- Kč, když současně odcizením lékařské brašny s přístroji, 2 ks deštníků a dioptrických brýlí způsobili uživatelce vozidla MUDr. M. S., škodu ve výši nejméně 18 500,- Kč,

2. obvinění H. H., provdaná T., a P. Y. N. dne 27. 12. 2000 v době kolem 15.00 hod. v Č. B. odcizili osobní automobil tov. zn. AUDI 100, v hodnotě 159 000,- Kč, spolu s mobilním telefonem zn. Ericsson v hodnotě 3 000,- Kč, čímž majiteli W. E., způsobili škodu ve výši nejméně 162 000,- Kč,

3. obvinění H. H., provdaná T., a P. Y. N. v době od 22. 5. 2001 do 23. 5. 2001 v Č. B. odcizili osobní automobil tov. zn. AUDI A6 Avant, v hodnotě 509 000,- Kč, dále 2 bundy v hodnotě 2 500,- Kč, deštník v hodnotě 400,- Kč, brýle v hodnotě 2 000,- Kč a autoatlas v hodnotě 600,- Kč, tedy věci v celkové hodnotě 5 500,- Kč, vše ke škodě společnosti M. G.

4. společně s obviněným K. Z. K. dne 13. 4. 2001 v Č. K. odcizili osobní automobil tov. zn. VW Golf IV TDi Rabbit, v hodnotě 576 000,- Kč, dále věci zde uložené, tj. koženou bundu v hodnotě 3 000,- Kč, kožený kabát v hodnotě 4 700,- Kč, 2 ks brýlí v hodnotě 2 000,- Kč, karton džusu v hodnotě 400,- Kč a aktovku v hodnotě 1 400,- Kč, tedy věci v celkové hodnotě nejméně 11 500,- Kč, a to ke škodě R. D.

5. společně s obviněným K. Z. K. dne 9. 6. 2001 v Ch. společně odcizili osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW 320i, v hodnotě 129 000,- Kč, spolu s koženou bundou v hodnotě 2 600,- Kč, peněženkou v hodnotě 300,- Kč, finanční hotovostí ve výši 300 DM, 2 ks mobilních telefonů v hodnotě 5 100,- Kč, pánskou bundou v hodnotě 1 100,- Kč a taškou s oděvy v hodnotě 2 000,- Kč, celkem věci v hodnotě 16 100,- Kč, čímž O. E., způsobili škodu v celkové výši nejméně 145 100, Kč,

6. společně s obviněným K. Z. K. dne 2. 8. 2001 v Č. K. společně odcizili osobní motorové vozidlo tov. zn. AUDI A8, čímž společnosti A. H. K., způsobili škodu ve výši nejméně 747 000,- Kč, když dále ke škodě S. H., z vozidla odcizili 4 klobouky v hodnotě 600,- Kč, 3 tenisové rakety v hodnotě 7 500,- Kč, 2 deštníky v hodnotě 900,- Kč, aktovku v hodnotě 800, Kč, fotoaparát zn. Canon v hodnotě 4 000,- Kč, sadu klíčů v hodnotě 700,- Kč a 20 ks CD disků v hodnotě 4 000,- Kč, tedy věci v celkové hodnotě nejméně 18 500, Kč,

7. obvinění H. H., provdaná T., a P. Y. N. dne 3. 6. 2001 ve F. L. společně odcizili osobní automobil tov. zn. AUDI A3, čímž B. U., způsobili škodu ve výši nejméně 453 500,- Kč,

8. obvinění H. H., provdaná T., a P. Y. N. v době od 17. 6. 2001 do 18. 6. 2001 v Č. B. společně odcizili osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia 1,9 TDi GLX, spolu s 50 ks CD disků, čímž majiteli Ing. F. S., způsobili škodu v celkové výši nejméně 291 100,- Kč.

Obviněná H. H., provdaná T., byla za tyto trestné činy a trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nedotčen, a za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., kterým byla uznána vinnou rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 5 T 4/2002, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 10 To 80/2004, odsouzena podle § 234 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl stran obviněné zrušen výrok o trestu, který jí byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 5 T 4/2002, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 10 To 80/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný P. Y. N. byl citovaným rozsudkem odvolacího soudu za uvedený trestný čin a trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nedotčen, a za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 5 T 4/2002, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 10 To 80/2004, odsouzen podle § 234 odst. 2 za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému P. Y. N. uložen podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. trest vyhoštění na dobu neurčitou.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zmíněným rozsudkem odvolacího soudu ohledně tohoto obviněného zrušen výrok o trestu, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 5 T 4/2002, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 10 To 80/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Výše citovaným rozsudkem odvolacího soudu bylo podle § 228 odst. 1 tr. řádu rovněž rozhodnuto o povinnosti obviněných nahradit škodu poškozeným uvedeným v tomto rozsudku s tím, že podle § 229 odst. 1 tr. řádu se poškození označení v rozsudku odkazují se zbytkem svých nároků na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 73 odst. l písm. c) tr. zák. vyslovil odvolací soud zabrání věci, a to 22 kusů kovových přípravků na otvírání automobilů (tzv. rozlamováků), zajištěných při prohlídce garážové kóje v Č. B., a 19 kusů přípravků na otvírání automobilů (tzv. rozlamováků), zajištěných při prohlídce osobního automobilu tov. zn. BMV 325 TD.

Naproti tomu byli rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 4 To 41/2005, obvinění H. H., provdaná T., a P. Y. N. zproštěni podle § 226 písm. c) tr. řádu obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích sp. zn. KZv 19/2002 pro skutky uvedené pod body 7., 46., 47. a 49. obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že uvedené skutky spáchali tito obvinění.

Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněné H. H., provdané T., doručen dne 17. 10. 2005, jejímu obhájci dne 13. 10. 2005, obviněnému P. Y. N. dne 31. 8. 2005, jeho obhájkyni dne 14. 10. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 12. 10. 2005.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 4 To 41/2005, podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání.

Obviněná H. H., provdaná T., podala své dovolání dne 30. 11. 2005 a opřela ho o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněné soudy nižších stupňů dospěly k nesprávnému právnímu posouzení skutku v důsledku procesního pochybení při hodnocení důkazů, a to zejména důkazu spočívajícího ve výslechu spoluobviněného K. Z. K. Obviněná namítá, že pokud se její obhájce objektivně nemohl zúčastnit vyšetřovacích úkonů spočívajících ve výslechu tohoto spoluobviněného a svědků, je nutné považovat důkazy pocházející z těchto úkonů „za neprocesní“. Dále obviněná nesouhlasí s hodnocením výpovědi R. K., tak jak ji provedl odvolací soud, neboť tato výpověď nic neuvádí o trestném činu krádeže podle § 247 odst. 1, písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zák. Obviněná je toho názoru, že soudy nižších stupňů postupovaly v rozporu se zásadou individuální trestní odpovědnosti. Tento rozpor spatřuje dovolatelka nejen u trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 tr. zák., nýbrž i u trestného činu krádeže podle shora citovaného ustanovení. Závěrem svého dovolání obviněná H. H., provdaná T., navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný P. Y. N. podal dovolání dne 15. 12. 2005 a opřel ho o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolání směřuje proti celé odsuzující části napadeného rozsudku. Podle dovolatele nebyla prokázána jeho vina, zejména naplnění subjektivní stránky trestných činů. Za nedostatečné považuje závěry vyvozené z odposlechů telefonických hovorů a z výpovědi spoluobviněného K. Z. K. Obviněný namítá nedostatečná skutková zjištění, z nichž podle něj vyplynulo nesprávné právní posouzení subjektivní stránky trestných činů kladených mu za vinu. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a zprostil ho obžaloby v celém rozsahu.

Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k podaným dovoláním obviněných H. H., provdané T., a P. Y. N. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce je především toho názoru, že obviněná H. H., provdaná T., neuplatňuje ve svém dovolání žádnou námitku, která by se týkala nesouladu mezi obsahem skutkových vět a zákonnými znaky trestných činů, jimiž byla uznána vinnou, ani nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení. Podle státního zástupce tato dovolatelka uplatnila námitku týkající se porušení zásady individuální trestní odpovědnosti toliko formálně a fakticky zpochybňuje skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů. Na základě shora uvedených skutečností má státní zástupce za to, že dovolací námitky použité obviněnou neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Proto státní zástupce navrhl, aby dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněné H. H., provdané T. K dovolání obviněného P. Y. N. státní zástupce uvádí, že dovolací soud by se měl nejprve zabývat otázkou, zda toto dovolání bylo podáno včas. Podle státního zástupce lze považovat dovolání za včas podané, jen bylo-li elektronické podání opatřeno elektronickým podpisem podle zvláštních právních předpisů, nebo v případě, jestliže bylo v poslední den lhůty předáno k poštovní přepravě. Pokud jde o obsah dovolání obviněného P. Y. N., směřuje výlučně do oblasti skutkových zjištění, protože podle přesvědčení státního zástupce toto dovolání neobsahuje žádnou argumentaci podporující jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Státní zástupce tedy navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu v případě, že nebudou splněny podmínky pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako dovolací soud (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky pro podání dovolání a pro jeho projednání podle § 265a až § 265f tr. řádu, a shledal, že u obviněného P. Y. N. tomu tak není.

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek Vrchního soudu v Praze jako odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o odvolání obviněných H. H., provdané T., a P. Y. N. Dovolání obviněných jsou podána proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu]. Dovolání podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců, byla proto podána osobami oprávněnými podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Obviněná H. H., provdaná T., podala dovolání včas, na správném místě a její dovolání má stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Pokud se jedná o dovolání obviněného P. Y. N., z trestního spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích vedeného pod sp. zn. 17 T 10/2003 Nejvyšší soud zjistil, že obhájkyně tohoto obviněného odeslala dne 14. 12. 2005 dovolání elektronickou poštou a adresovala ho soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni. Jak je dále patrné ze zmiňovaného trestního spisu (viz č. l. 8200), písemné vyhotovení dovolání obviněného došlo soudu prvního stupně dne 15. 12. 2005.

K dovolání obviněného P. Y. N. Nejvyšší soud poznamenává, že podle § 265e odst. 1 tr. řádu se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. řádu jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle § 265e odst. 3 tr. řádu je lhůta k podání dovolání zachována mimo jiné také tehdy, je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle § 265e odst. 4 tr. řádu navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.

Dále Nejvyšší soud připomíná, že podle § 59 odst. 1 tr. řádu lze podání učinit mimo jiné v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů. Tímto zvláštním předpisem je zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronickém podpisu“), který mimo jiné upravuje používání elektronického podpisu, elektronické značky, poskytování certifikačních služeb a souvisejících služeb poskytovateli usazenými na území České republiky. Z podaného dovolání zařazeného v trestním spise na č. l. 8201 je zřejmé, že obhájkyně obviněného P. Y. N. zaslala dne 14. 12. 2005 dovolání prostřednictvím své elektronické pošty, aniž by toto podání elektronicky podepsala a současně uvedla, kdo je poskytovatelem certifikačních služeb podle zákona o elektronickém podpisu, a aniž by připojila příslušný certifikát k podanému dovolání. Jde tedy o podání učiněné v rozporu s ustanovením § 59 odst. 2 tr. řádu. Dovolací soud poznamenává, že ve smyslu § 11 zákona o elektronickém podpisu se v oblasti orgánů veřejné moci, a tudíž i pro podání učiněná v rámci trestního řízení, mohou za účelem elektronického podpisu používat pouze zaručené elektronické podpisy a kvalifikované certifikáty vydávané akreditovanými poskytovateli certifikačních služeb. Orgán veřejné moci přijímá a odesílá datové zprávy prostřednictvím elektronické podatelny. V projednávaném případě učinil dovolatel, tj. obviněný P. Y. N., takové podání, které nevyhovělo zákonným požadavkům obsaženým v citovaných ustanoveních trestního řádu a zákona o elektronickém podpisu.

Jak dále vyplývá ze spisových podkladů zařazených na č. l. 7919, opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému P. Y. N. doručen dne 31. 8. 2005 a jeho obhájkyni dne 14. 10. 2005. To znamená, že posledním dnem pro podání dovolání (ovšem jen prostřednictvím obhájce – viz § 265d odst. 2 tr. řádu) buď přímo u Krajského soudu v Českých Budějovicích (resp. u dovolacího nebo odvolacího soudu), nebo alespoň předáním zásilky obsahující dovolání a adresované soudu prvního stupně nebo dovolacímu soudu k poštovní přepravě, byl den 14. 12. 2005. Dovolání obviněného P. Y. N. však došlo soudu prvního stupně jako datová zpráva až dne 15. 12. 2005. Lhůta k podání dovolání tedy obviněnému marně uplynula ve smyslu § 265e odst. 1, 2 tr. řádu za užití ustanovení § 60 odst. 2 tr. řádu již dne 14. 12. 2005.

Proto není pochyb o tom, že dovolání obviněného P. Y. N. bylo podáno po marném uplynutí dovolací lhůty uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. řádu, přičemž nenastala žádná z okolností předpokládaných v ustanovení § 265e odst. 3 tr. řádu, které by mohly svědčit o zachování této lhůty. Zmeškanou dovolací lhůtu pak nelze navrátit, což platí bezvýjimečně podle § 265e odst. 4 tr. řádu.

Pokud jde o dovolací důvod uvedený v dovolání obviněné H. H., provdané T., tvrzení o jeho existenci se opírá o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

K dovolacímu důvodu obsaženému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že jeho naplnění lze dovodit zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen za předpokladu, byla-li určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

Obviněná H. H., provdaná T., konkretizovala dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve svém dovolání tím, že podle jejího názoru soudy nižších stupňů nesprávně posoudily skutkový stav věci, když obviněná zejména nesouhlasí s jejich procesním postupem při hodnocení důkazu spočívajícího ve výpovědi spoluobviněného K. Z. K. Dále obviněná ve vztahu k oběma trestným činům zpochybnila způsob, jakým soudy uplatnily zásadu individuální trestní odpovědnosti, přičemž podle jejího přesvědčení tak učinily na základě nesprávných skutkových zjištění.

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněná H. H., provdaná T., shledává existenci dovolacího důvodu jen v chybném procesním postupu orgánů činných v trestním řízení, který má spočívat v nesprávném hodnocení důkazů a v nedostatečném rozsahu provedeného dokazování, přičemž z toho obviněná vyvozuje nesprávnost skutkových zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněná H. H., provdaná T., dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro ni příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.

V této souvislosti Nejvyšší soud poznamenává, že důvodem dovolání ve smyslu § 265b tr. řádu nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých, výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu).

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnila obviněná H. H., provdaná T., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněná H. H., provdaná T., namítala nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozovala v podstatě jen z odlišné verze skutkového stavu, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkala vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které však obviněná neuplatnila.

Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatelky o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněné H. H., provdané T., to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněná dopustila skutků tak, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud.

Obviněná H. H., provdaná T., tedy svými dovolacími námitkami ve skutečnosti nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto není dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o který opírá své dovolání. Obviněná totiž nezpochybnila právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřila výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. proti hodnocení důkazů a rozsahu dokazování. Samotná skutková zjištění ani provádění důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.

Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněná H. H., provdaná T., podala dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů, tudíž ho bylo nutné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout. V případě obviněného P. Y. N. pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tento obviněný podal v projednávané věci dovolání opožděně, a proto Nejvyšší soud toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítl.

Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o obou dovoláních v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 20. září 2006

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y

Vydáno: 20. September 2006