JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 1053/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 9. 2006 o dovolání obviněného A. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2006, sp. zn. 3 To 182/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3T 92/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. S. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 3T 92/2005, byl obviněný A. S. uznán vinným jednak trestným činem krádeže podle 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., a jednak trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že v období od 28. 2. 2005 do 8.45 hodin dne 27. 4. 2005 v O. – M. O., v prvním patře Domu kultury města O., veden zištným záměrem, celkem v sedmi případech, po předchozím vstříknutí nezjištěného roztoku obsahujícího chloridy, který si za tímto účelem připravil, do mincovníku nápojového automatu typ Sagoma Luce H 6, majitele obchodní společnosti D., s. r. o., z tohoto postupně odcizil finanční hotovost v nezjištěné výši a současně tímto jednáním zcela znehodnotil celkem 7 ks mincovníků uvedeného automatu, a to v těchto případech:

- v období od 28. 2. 2005 do 16.45 hod. dne 2. 3. 2005 odcizil finanční hotovost v nezjištěné výši a znehodnocením mincovníku způsobil poškozené společnosti další škodu ve výši 12.244,30 Kč,

- v období ode dne 7. 3. 2005 do 10.00 hod. dne 12. 3. 2005 odcizil finanční hotovost v nezjištěné výši a znehodnocením mincovníku způsobil poškozené společnosti další škodu ve výši 12.244,30 Kč,

- v období od 14.00 hod. dne 17. 3. 2005 do 10.45 hod. dne 19. 3. 2005 odcizil finanční hotovost v nezjištěné výši a znehodnocením mincovníku způsobil další škodu poškozené společnosti ve výši 12.244,30 Kč,

- v období od 14.00 hod. dne 30. 3. 2005 do 16.30 hod. dne 31. 3. 2005 odcizil finanční hotovost v nezjištěné výši a znehodnocením mincovníku způsobil poškozené společnosti další škodu ve výši 12.244,30 Kč,

- v období od 12.00 hod. dne 6. 4. 2005 do 10.15 hod. dne 7. 4. 2005 odcizil finanční hotovost v nezjištěné výši a znehodnocením mincovníku způsobil poškozené společnosti další škodu ve výši 12.244,30 Kč,

- v období od 10.40 hod. dne 14. 4. 2005 do 8.30 hod. dne 15. 4. 2005 odcizil finanční hotovost v nezjištěné výši a znehodnocením mincovníku způsobil poškozené společnosti další škodu ve výši 12.244,30 Kč,

- v období od 10.00 hod. dne 23. 4. 2005 do 8.45 hod. dne 27. 4. 2005 odcizil finanční hotovost v nezjištěné výši a znehodnocením mincovníku způsobil poškozené společnosti další škodu ve výši 12.244,30 Kč,

a tímto svým jednáním způsobil poškozené obchodní společnosti D., s. r. o., odcizením mincí z automatu škodu v nezjištěné výši a znehodnocením mincovníků další škodu v celkové výši 85.710,-- Kč.

Za tyto trestné činy byl obviněný A. S. odsouzen podle § 247 odst. 1 a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný A. S. uznán povinným zaplatit poškozené společnosti K. pojišťovna, a. s., náhradu škody ve výši 10.371,- Kč a poškozené společnosti D., s. r. o., náhradu škody ve výši 75.339,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost D., s. r. o., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Tento rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný A. S. odvoláním, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 4. 2006, sp. zn. 3 To 182/2006, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ze dne 3. 4. 2006, sp. zn. 3 To 182/2006, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 3T 92/2005, podal obviněný A. S. prostřednictvím obhájce Mgr. M. Z. dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V rámci odůvodnění dovolání shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále zejména uvedl, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že obviněnému nebylo umožněno zúčastnit se hlavního líčení, v rámci kterého došlo k jeho odsouzení, a to ani přes skutečnost, že se soudu omluvil ze zdravotních důvodů, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a nebylo mu ani umožněno vysvětlit, jak a za jakých podmínek došlo k jeho doznání. Dále namítl, že nedošlo ke správnému posouzení předložených důkazů, protože, pokud se jedná o důkaz videozáznamem, domnívá se, že tento nemůže obstát, neboť z tohoto záznamu je jasné, že byl pořízen dne 24. 5. 2005, což znamená, že nedokazuje, že se dopustil útoků uvedených v obžalobě. Ze záznamu pak není v žádném případě zřejmé, že se tohoto útoku dopustil osobně. Pokud se jedná o jeho doznání, zůstává tak jako jediný důkaz, kdy toto bylo učiněno v době, kdy byl obviněný nemocen a byl pod vlivem léků. Soud prvního stupně mu následně svým postupem, kdy obviněnému nebyla umožněna účast u hlavního líčení, znemožnil tuto skutečnost vysvětlit. Domnívá se tedy, že odvolací soud pochybil, když nezohlednil jeho námitky a vydal usnesení, kterým odvolání obviněného zamítl.

V závěru svého dovolání obviněný prostřednictvím svého obhájce vzhledem ke shora uvedenému vyslovil žádost, aby dovolací soud zrušil napadená rozhodnutí a aby ho zprostil obžaloby. Současně požádal o odklad nástupu do výkonu trestu až do doby rozhodnutí dovolacího soudu.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného A. S. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se vyjádřil v tom smyslu že obě obviněným vznesené výhrady byly již uplatněny v rámci odvolacího řízení a odvolací soud se s těmito námitkami řádně zabýval a své závěry vtělil do odůvodnění rozhodnutí. Pokud obviněný A. S. požádal při zahájení hlavního líčení o projednání věci v jeho nepřítomnosti, přičemž před odročeným hlavním líčením doručil soudu potvrzení o pracovní neschopnosti (nikoli o neschopnosti se dostavit k soudu a absolvovat hlavní líčení) a přitom byl řádně obhajován ustanoveným obhájcem, nelze v postupu soudu prvního stupně podle § 202 odst. 2 tr. ř. spatřovat porušení práv obviněného, pokud jde o vytvoření možnosti účastnit se soudního projednání své trestní věci. Proto ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. považuje státní zástupce dovolání obviněného S. za zjevně neopodstatněné. Ohledně druhého z uplatněných důvodů argumentoval dovolatel námitkami týkajícími se provádění důkazů a jejich hodnocení, a proto v této části považuje státní zástupce dovolání za podané z jiného než zákonem definovaného důvodu. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl Nejvyššímu soudu České republiky, aby dovolání obviněného A. S. jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl a učinil tak v souladu s § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Při uplatnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný A. S. v podaném dovolání především vznesl námitku, že mu nebylo umožněno zúčastnit se hlavního líčení, v rámci kterého došlo k jeho odsouzení, a to ani přes skutečnost, že se soudu omluvil ze zdravotních důvodů, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a nebylo mu ani umožněno vysvětlit, jak a za jakých podmínek došlo k jeho doznání.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je důvodem pro podání dovolání to, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného při hlavním líčení nebo veřejném zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle něhož nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.) má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného v hlavním líčení a ve veřejném zasedání, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Z uvedeného proto mimo jiné vyplývá, že v hlavním líčení, ve kterém je těžiště procesu dokazování, je přítomnost obviněného pravidlem, a hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, případně je vůbec v nepřítomnosti obviněného nelze konat. Ustanovení § 202 odst. 2 až 5 tr. ř., které upravuje přítomnost obviněného v hlavním líčení, konkrétně stanoví, že v nepřítomnosti obviněného může se hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom obžaloba mu byla řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut, přičemž bylo také dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř.). Nedostaví-li se obviněný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obviněného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v § 211 tr. ř. Hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného naopak nelze konat, je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, což ovšem neplatí, pokud obviněný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. V případech nutné obhajoby (§ 36 tr. ř.) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.

Jak Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu zjistil, uvedenou námitkou obviněného uplatněnou v dovolání se již ve značné míře zabýval soud druhého stupně, neboť ji dovolatel uplatňoval již v průběhu odvolacího řízení. Přitom odvolací soud na straně 2 svého usnesení uvedl, že obviněný měl v řízení před soudem obhájce, když bylo rozhodnuto, že má nárok na obhajobu bezplatnou, a obhájce mu byl ustanoven. Tímto bylo plně saturováno jeho právo na obhajobu a právní pomoc ze strany obhájce. Dne 15. 12. 2005 bylo rozhodnuto o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, neboť o tomto byl vyrozuměn dne 9. 11. 2005. Již první hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti, neboť o to sám požádal. K dalšímu hlavnímu líčení dne 15. 12. 2005 se obviněný nedostavil, když dne 9. 12. 2005 byla okresnímu soudu doručena jeho omluva ze zdravotních důvodů. Z potvrzení o pracovní neschopnosti bylo zjištěno, že má kontrolu u lékaře dne 13. 12. 2005 a že se u něj jednalo pouze o nachlazení. Protože soudu obviněný nedoručil potvrzení o neschopnosti účastnit se hlavního líčení dne 15. 12. 2005 a nereagoval tak na pokyn soudu daný mu prostřednictvím jeho obhájce, okresní soud rozhodl podle § 202 odst. 2, 3 tr. ř. o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. V postupu soudu první instance odvolací soud s ohledem na uvedené skutečnosti nezjistil pochybení a Nejvyšší soud se s jeho závěry plně ztotožnil, neboť jsou zcela správné. Pouze pro úplnost považuje za nutné k tomu dodat, že z protokolu o veřejného zasedání odvolacího soudu ze dne 3. 4. 2006 vyplývá, že obviněnému byla dána možnost se k neúčasti na předmětném hlavním líčení vyjádřit a z tohoto vyjádření bylo zjištěno, že se nedostavil k jednání dne 15. 12. 2005 a ani soudu prvního stupně nedoručil žádnou omluvu, protože lékařka tomuto soudu možná vyhověla zprávou, ale jemu dobře nebylo; ona podle krve určí, že je zdravý, ale on zdravý nebyl (č. l. 166 spisu). Z toho vyplývá, že podle závěru ošetřující lékařky byl v době konání hlavního líčení zdráv, byť podle svých vlastních slov se subjektivně ještě zdráv necítil, což jistě nezakládalo při původní diagnóze „nachlazení“ jeho neschopnost se zúčastnit hlavního líčení, ke kterému byl řádně předvolán. S ohledem na tato zjištění Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudu prvního stupně, pokud konal hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, nebyl porušen zákon v ustanovení § 202 odst. 2, 3 tr. ř. (podmínky stanovené v § 202 odst. 4 a 5 tr. ř. nepřicházely u obviněného v úvahu), neboť pro jeho neúčast nebyly dány žádné relevantní důvody kromě jeho subjektivního pocitu, když navíc ani jím předložená omluva neměla náležitosti řádného omluvení neúčasti při hlavním líčení a nesplňovala předpoklady pro jeho následné odročení. Navíc mu odvolacím soudem byla dána i možnost vyjádřit se k tomu, za jakých podmínek došlo k jeho doznání (č. l. 166 spisu), přičemž se odvolací i s tímto jeho vyjádřením v konfrontaci s protokolem o jeho výpovědi z přípravného řízení a s ostatními důkazy opatřenými ve věci náležitě vypořádal. Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud neshledal důvodným obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Dále obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve kterém je uvedeno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto důvodu lze namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být pouhé nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.

V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V té souvislosti je třeba zdůraznit, že obviněný v dovolání pod tímto dovolacím důvodem namítal pochybení soudů obou stupňů skutkového charakteru, konkrétně se týkající nesprávného posouzení předložených důkazů, a to zejména hodnocení jeho výpovědi v přípravném řízení a v rámci ní učiněného doznání [viz též shora odůvodnění k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.] a v souvislosti s tím i hodnocení videozáznamu ze dne 24. 5. 2005, a proto tyto námitky nemohou uvedený dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit, neboť Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. Skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá z důvodů dovolání vymezených v § 265b tr. ř. a také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř., a přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Nad rámec podaného dovolání a důvodů v něm uvedených však Nejvyšší soud považuje za nutné dodat, že s uvedenými námitkami směřujícími do skutkových zjištění se již náležitě a v dostatečném rozsahu v návaznosti na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu vypořádal odvolací soud, a protože se s jeho závěry Nejvyšší soud plně ztotožňuje, když vina obviněného byla provedenými důkazy náležitě prokázána, postačuje na ně v podrobnostech pouze odkázat. Pouze pro úplnost je třeba dodat, že pokud obviněný namítá, že předmětný videozáznam byl pořízen dne 24. 5. 2005, z čehož dovozuje, že ho nemůže usvědčovat ze spáchání jednání uvedeným ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ke kterým mělo dojít v jiné dny, je důležité připomenout, že uvedený videozáznam svědčí, že to byl on, kdo lil blíže nezjištěnou tekutinu do otvoru na mince (viz i odůvodnění rozsudku nalézacího soudu na č. l. 155 p. v. spisu), a pokud není za jednání v tento den odsouzen, vysvětlil to sám ve své výpovědi ze dne 21. 6. 2005, kde uvedl, že „někdy automat nic nevydal“ (č. l. 7 spisu), a proto v tento den nebylo narušení automatu zjištěno.

S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dospěl k závěru, že právní posouzení skutku ve výroku napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2006, sp. zn. 3 To 182/2006, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 3T 92/2005, jednak jako trestného činu krádeže podle 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., a jednak jako trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., spáchaného obviněným A. S., je zcela správné a odpovídající zákonu. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a vyčerpávajícím způsobem posoudil všechny otázky a skutečnosti pro daný skutkový stav podstatné. Se závěry nalézacího soudu ohledně výroku o vině se pak plně ztotožnil i odvolací soud, a to po řádném a důkladném přezkoumání jeho rozsudku, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal s námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení.

Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, a s tím, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami, neboť námitky v tomto směru uvedené byly jednoznačně a bez pochybností vyvráceny již v rámci řízení před soudem odvolacím. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě dovolání obviněného A. S. o dovolání zjevně neopodstatněné, neboť v podstatě jen opakuje námitky uplatňované obviněným již v řízení před soudem druhého stupně, se kterými se odvolací soud již dostatečně a správně vypořádal, a proto je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. září 2006

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.

Vydáno: 06. September 2006