JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 1048/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. října 2006 o dovolání podaném obviněným J. Č., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 7 To 565/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 7 T 181/99, t a k t o :

Z podnětu dovolání obviněného J. Č., s e ohledně tohoto obviněného podle § 265k odst. 1 tr. ř. a ohledně obviněného Ing. J. M., podle § 265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím § 261 tr. ř. z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 7 To 565/2005.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Ostravě p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 2 T 181/99, byl obviněný J. Č. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil společně s Ing. J. M., a za který byl oběma podle § 255 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.

Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně rozsudkem ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 7 To 565/2005, z podnětu odvolání obou obviněných podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a podle § 255 odst. 2 tr. zák. oběma uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.

Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jakož i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku, napadl obviněný J. Č. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný soudům obou stupňů vytkl, že nezjistily řádně skutkový stav z hlediska vzniku škody a skutková věta odsuzujícího rozsudku nepopisuje, jakým způsobem měla škoda vzniknout. Její formulace by odpovídala spíše kvalifikaci skutku jako pokusu trestného činu. Namísto faktu započtení smluvní pokuty společnosti N., s. r.o., vůči společnosti F., a. s., popisuje v rozporu s provedenými důkazy pouze povinnost plnit smluvní pokutu. Soud prvního stupně v řízení předcházejícím dvakrát rozhodl o zproštění obou obviněných obžaloby a pokaždé byl zprošťující rozsudek zrušen soudem druhého stupně. Následně odvolací soud přeformuloval v popisu skutku některá skutková zjištění, přičemž řada z nich nemá podklad v provedených důkazech. Prokazování viny obviněného v rámci péče o dokonalost popisu skutku ze strany soudu nelze chápat jako nestranné rozhodování. V této souvislosti dovolatel poukázal na obsah znaleckého posudku znalce doc. PhDr. Ing. J. N. Krajský soud nedal jednotlivým zjištěním odpovídající skutkové a právní vyznění. Soud se tedy v rozporu se zásadou zákazu reformationis in peius podílel na prokazování viny obviněného, když do popisu skutku zahrnul výrok, že obvinění si „…byli vědomi nevýhodných okolností….“ Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí a zprostil obviněného obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Podle jeho názoru dovolatel uplatnil relevantní námitku, podle které skutkové znění výroku rozsudku ani jeho odůvodnění nevypovídají o způsobené škodě. Protože je třeba tuto námitku považovat za důvodnou, navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 7 To 565/2005, v části týkající se J. Č. a aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. a § 261 tr. ř. tento rozsudek zrušil také v části týkající se obviněného Ing. J. M., a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Relevantními námitkami se pak bylo možno zabývat.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud nemohl v rámci řízení o dovolání zohlednit námitky dovolatele, kterými nevytýkal vadu právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení, zejména ty, v nichž poukazoval na předchozí zprošťující rozsudky soudu prvního stupně a rozdíly v popisech skutku v jednotlivých rozhodnutích (srov. též rozhodnutí č. 38/2006 Sb. rozh. tr.). Tyto námitky zpochybňují procesní postup soudů v řízení, resp. při zjišťování a vytváření skutkového stavu věci a z obsahového hlediska neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu. Na druhé straně ta část dovolacích námitek, podle kterých skutkový stav věci uvedený v odsuzujícím rozsudku nevypovídá o způsobu vzniku škody, po obsahové stránce naplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud mohl napadené rozhodnutí v tomto rozsahu a z těchto důvodů přezkoumat. Přitom shledal, že jsou důvodné.

Trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému způsobí značnou škodu tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Podstatou tohoto trestného činu je jednání, kterým vzniká škoda na cizím majetku, přičemž se nevyžaduje, aby se pachatel obohatil nebo získal jinou výhodu. Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek mají osoby, které jsou povinny spravovat (zařizovat) záležitosti jiných osob, pokud v tom je zahrnuta i povinnost péče o jejich majetek nebo nakládání s ním. Porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek pak spočívá v tom, že osoba jedná v rozporu s obecným nebo konkrétním vymezením obsahu dané povinnosti. Může k němu dojít konáním (aktivní činností), ale též opomenutím takového konání, k němuž byla povinna. Způsoby porušení povinnosti mohou být velmi různorodé, může se jednat např. o dispozice s cizím majetkem v podobě uzavírání nevýhodných obchodů či jiných smluv na úkor opatrovaného či spravovaného majetku nebo o případ neoprávněného nebo nehospodárného nakládání se svěřeným majetkem. Zákonem uloženou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek má řada osob na základě různých zákonných ustanovení, mimo jiné i člen statutárního orgánu obchodní společnosti nebo družstva ve vztahu k majetku této společnosti nebo družstva (srov. např. § 194 odst. 5 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů – „členové představenstva jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře…“). Vznik škody na cizím majetku je jedním ze zákonných znaků daného trestného činu. Proto musí být ze skutkového stavu věci patrné, jakým způsobem a v jaké výši byla poškozenému škoda způsobena a stejně tak musí být zřejmé, že vznik škody je v příčinné souvislosti se zaviněným protiprávním jednáním obviněného.

Podle výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě se obviněný dopustil jednání spočívajícího v tom že dne 3. 1. 1997 v O. za společnost F., a. s., obviněný Ing. J. M. jako místopředseda a obviněný J. Č. jako člen představenstva uzavřeli se společností N., s. r. o., vědomi si nevýhodných okolností, mandátní smlouvu, podle níž se společnost N., s. r. o., zavázala pro společnost F., a. s., zařídit poskytnutí garancí na ručení úvěru společnosti F., a.s., ve výši 120 mil. Kč za smluvní cenu 2,1 mil. Kč formou zástavy nemovitého majetku, přičemž dne 14. 2. 1997 za stejných okolností k této smlouvě uzavřeli dodatek ohledně doby a podmínek plnění smluvní pokuty a penále, když lhůta k uzavření smlouvy o zástavě byla stanovena do 30. 4. 1997, přičemž společnost F., a. s., je povinna vyzvat společnost N., s. r. o., k uzavření této smlouvy písemně nejméně pět pracovních dnů předem a při nedodržení tohoto termínu společností F., a. s., zaniká společnosti N., s. r. o., právo na úplatu, avšak náleží smluvní pokuta ve výši 100.000,- Kč a také 0,4% měsíčně z dohodnuté ceny zástavy za každý započatý měsíc od podpisu mandátní smlouvy, a takto vznikla společnosti F., a. s., povinnost plnit smluvní pokutu ve výši 2.020.000,- Kč, a tímto svým jednáním způsobili společnosti F., a. s., škodu ve výši nejméně 2 mil. Kč.

V odůvodnění rozsudku krajský soud popsal (str. 5 a násl.) situaci společnosti F., a. s., která v závěru roku 1996 vykazovala nepříznivý vývoj hospodářského výsledku. V rámci přijatých opatření se představenstvo společnosti mj. usneslo, že obviněný Ing. J. M. a Ing. V. V. budou zajišťovat bankovní garance. Na jednání představenstva dne 23. 6. 1997 Ing. V. V. přítomné informoval o mandátní smlouvě se společností N., s. r. o., a o smlouvě o půjčce se společností L., s. r. o. Uvedená mandátní smlouva nebyla projednána na představenstvu, za společnost F., a. s., ji uzavřeli oba obvinění a za společnost N., s. r. o., Ing. J. P. Předmětem smlouvy bylo, že mandatář se zavázal zařídit pro mandanta poskytnutí garancí formou zástavy nemovitého majetku na zaručení úvěru ve výši 120 mil. Kč. K dosažení konečného účelu smlouvy, tj. uzavření smlouvy o zástavě nemovitého majetku byla stanovena lhůta do 28. 2. 1997. Byla dohodnuta smluvní cena ve výši 2.100.000,- Kč, přičemž právo na úplatu vzniklo i tehdy, nebude-li konečného účelu smlouvy dosaženo, stane-li se tak z příčin na straně mandanta. Mandant se dále zavázal uhradit mandatáři zálohu ve výši 2 mil. Kč a dále byla stanovena i smluvní pokuta ve výši 200.000,- Kč v případě nedodržení termínu plnění mandatářem. Dne 14. 2. 1997 byl uzavřen dodatek k mandátní smlouvě, přičemž lhůta k dosažení konečného účelu smlouvy o zástavě nemovitého majetku byla stanovena do 30. 4. 1997. Oba obvinění dne 13. 1. 1997 uzavřeli se společností L., s. r. o., smlouvu o půjčce 2 mil. Kč a tentýž den Ing. J. P. vystavil společnosti F., a. s., fakturu na částku 2 mil. Kč a dne 11. 6. 1997 ještě vystavil další fakturu na částku 20.000,- Kč představující zbytek úhrady smluvní pokuty. Ing. J. P. poté dne 3. 1. 1997 uzavřel se společností S., s. r. o., smlouvu o poskytnutí ručení. Společnost S., s. r. o., prohlásila, že se dne 20. 3. 1996 stane formou přímého prodeje vlastníkem majetku V. o. p. (dále jen VOP ). Poskytla ručení společnosti N., s. r. o., formou zástavy uvedeného nemovitého majetku v hodnotě 120 mil. Kč dle požadavků a pokynů bankovního ústavu pro poskytnutí úvěru. Zástupce společnosti N., s. r. o., Ing. J. P. přitom se zástupci společnosti S., s. r. o., nejednal a transakci zařizoval Ing. J. M. Ing. J. P. smlouvu podepsal a čekal, až bude představiteli společnosti F., s. r. o., vyzván k podpisu zástavní smlouvy s bankou. Asi v polovině dubna navštívil Ing. J. P. obviněný Ing. J. M. a sdělil mu, že se do konce dubna nepodaří zajistit úvěr a nabídl, že zajistí nemovitosti u společnosti A., s. r. o. Ing. J. P. po podpisu obsahově shodné smlouvy jako se společností S., s. r. o., uhradil na účet společnosti A., s. r. o., 2 mil. Kč. Obsahem smlouvy bylo zajištění nemovitostí v hodnotě 150 – 200 mil. Kč vhodných pro poskytnutí zástavy jako ručení úvěru pro třetí osobu, přičemž ke dni podpisu smlouvy měl zájemce uhradit zálohu ve výši 2 mil. Kč. Dne 24. 3. 1997 informoval Fond národního majetku společnost S., s. r. o., že se rozhodl nepokračovat v další fázi privatizace majetku VOP pro nesplnění podmínek společností S., s. r. o. Tato společnost tak nenabyla vlastnického práva k této nemovitosti z důvodu nedostatku finančních prostředků, o čemž byli oba obvinění informováni před podpisem mandátní smlouvy. Nevýhodné okolnosti uzavřené mandátní smlouvy podle odvolacího soudu spočívaly v tom, že mandatáři měla být uhrazena dohodnutá smluvní cena 2.100.000,- Kč, přičemž právo na úplatu by vzniklo mandatáři i tehdy, pokud by nebylo konečného účelu smlouvy dosaženo z příčin na straně mandanta. V době uzavření smlouvy si byli oba obvinění vědomi toho, že společnost S., s. r. o., nevlastní žádný nemovitý majetek, který by mohl sloužit k zástavě. Byli spraveni o tom, že společnost S., s. r. o., odstoupila od dohody s Fondem národního majetku a ani případným majetkem získaným v rámci privatizace by nemohla ručit. Společnost N., s. r. o., přitom pro naplnění smlouvy nevykonávala žádnou konkrétní činnost a Ing. J. P. vždy přinesl k podpisu smlouvy Ing. J. M. Tímto způsobem Ing. J. P. uzavřel smlouvu se společností A., s. r. o., a převedl na ni 2 mil. Kč. Obvinění tedy vyvedli ze společnosti F., a. s., částku 2 mil. Kč, přičemž jednali toliko informativně s M. B., a. s., a nebylo prokázáno, že by jednali s jinými bankami tak, aby mohli dostát závazkům z uzavřené mandátní smlouvy a jejího dodatku. Za zmíněnou částku tedy nebyla společnosti F., a. s., poskytnuta žádná protihodnota.

Nejvyšší soud vzal v úvahu výše popsaná skutková zjištění a dospěl k závěru, že přesvědčivě nevypovídají o způsobu vzniku škodlivého následku trestného činu. Tzv. skutková věta rozsudku krajského soudu označuje za nevýhodné okolnosti uzavření mandátní smlouvy týkající se zařízení poskytnutí garancí na ručení úvěru společnosti F., a. s., ve výši 120 mil. Kč za smluvní cenu 2,1 mil. Kč. Nevýhodnost smlouvy (založené ve spise na č.l. 112) však není ve výroku rozsudku blíže popsána, neboť odměnu ve výši 2,1 mil. Kč za získání krytí čerpání úvěru v dané výši nelze bez dalšího považovat za nepřiměřenou, stejně tak sjednaná doba a podmínky plnění smluvní pokuty a penále bez dalšího (s respektováním zásady smluvní volnosti) nevypovídají o úmyslu poškodit některé ze stran smlouvy. Odsuzující výrok rozsudku popisuje statický stav (obsah smlouvy), aniž by uvedl, jakým jednáním byla způsobena škoda ve výši 2.020.000,- Kč. Z formulace „…a takto vznikla společnosti F., a. s., povinnost plnit smluvní pokutu a tímto svým jednáním způsobili společnosti F., a. s., škodu ve výši nejméně 2 mil. Kč…“ není zřejmé, zda a v jaké míře došlo k jednání v souladu s popsanou smlouvou, a pokud ano, zda a kdy došlo k plnění sjednané odměny či smluvních sankcí nebo úhradě či započtení zálohy na pohledávku některé z těchto plateb. Uzavření smlouvy či úhrada plateb byly nepochybně významnými okamžiky skutkového děje, k vlastnímu porušení zájmu chráněného zákonem však mohlo dojít až následnými událostmi, v důsledku kterých by nedošlo k zajištění krytí úvěru podle dané smlouvy. Ve výroku rozsudku přitom není uvedeno např., že obvinění věděli, že k naplnění účelu smlouvy nedojde nebo nemůže dojít nebo že provedená platba byla nepřiměřeně vysoká. Nejsou ale zmíněny ani jiné okolnosti vypovídající o úmyslném zavinění vzniku škodlivého následku.

Vznik škody a jednání obviněného tedy nejsou ve výroku rozsudku skutkově popsány a určeny z hlediska místa, času a způsobu páchání trestného činu, oproti tomu je pouze konstatován právní pojem vzniku škody. Je také nejasná příčina úhrady částky 2.020.000,- Kč společnosti N., s. r. o., tedy zda se jednalo o částku odpovídající smluvní odměně či smluvní sankci, resp. za která období a v jaké výši byla sankce hrazena. Obdobně výrok rozsudku neuvádí, v čem spočívala protiprávnost činu a jakou zákonem uloženou povinnost spravovat cizí majetek obvinění porušili. Tyto nedostatky nutných znaků trestného činu (jednání a způsobu vzniku škody, zavinění, protiprávnosti) ve výroku rozsudku není možné dovozovat z jeho odůvodnění, navíc jak je vyloženo níže, v daném případě většina těchto nedostatků výroku rozsudku není uvedena na pravou míru ani v jeho odůvodnění. Jako celek tak rozhodnutí zejména ohledně způsobu vzniku škody zůstává nepřezkoumatelným.

V odůvodnění napadeného rozsudku je popsán nepříznivý ekonomický vývoj společnosti F., a. s., a nutnost zajištění financování jejího provozu formou úvěru. Za účelem zajištění bankovní garance byla mj. za přispění dovolatele uzavřena mandátní smlouva se společností N., s. r. o. Podle této smlouvy se společnost N., s. r. o., zavázala zajistit pro společnost F., a. s., poskytnutí garancí v podobě zástavy nemovitého majetku na zaručení úvěru ve výši 120 mil. Kč oproti zaplacení smluvní ceny ve výši 2.100.000,- Kč. Je otázkou, zda lze přisvědčit názoru krajského soudu, že pro společnost F., a. s., bylo nevýhodné ustanovení smlouvy, podle kterého právo na úplatu vzniklo i tehdy, nebude-li konečného účelu smlouvy dosaženo z příčin na straně mandanta. I v tomto případě totiž mohl mandatář vyvíjet úsilí a vynakládat prostředky za účelem splnění jeho povinností. Každopádně následně byla mandatáři uhrazena záloha odměny ve výši 2 mil. Kč a později k ní dofakturována částka 20.000,- Kč coby zbytek úhrady smluvní pokuty. Z rozhodnutí dále vyplývá, že možnost zajištění ručení úvěru nemovitostmi VOP od společnosti S., s. r. o., nebyla reálná a obvinění si toho byli vědomi. Statutární orgán společnosti N., s. r. o., Ing. J. P. se na realizaci transakce prakticky nepodílel, veškeré záležitosti, tj. zajištění garance úvěru i konkrétní znění příslušných smluv mu překládal právě obviněný Ing. J. M. Tyto skutečnosti podle názoru Nejvyššího soudu vypovídají o poskytnutí finančních prostředků (zálohy) společnosti N., s. r. o., bez zajištění odpovídajících služeb (protihodnoty) z její strany. Toto jednání obviněných by nasvědčovalo porušení jejich povinnosti jednat s náležitou péčí resp. s péčí řádného hospodáře, tedy porušení zákonné povinnosti uvedené v 194 odst. 5 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Tuto však soud specifikoval až v odůvodnění rozsudku, přestože je zákonným znakem trestného činu. V další části odůvodnění rozsudku však krajský soud také uvedl, že obviněným Ing. J. M. bylo dojednáno zajištění úvěru nemovitostmi společností A., s. r. o., a Ing. J. P. po podpisu obsahově shodné smlouvy jako se společností S., s. r. o., uhradil na účet společnosti A., s. r. o., 2 mil. Kč. Obsahem smlouvy přitom bylo zajištění nemovitostí v hodnotě 150 - 200 mil. Kč vhodných pro poskytnutí zástavy jako ručení úvěru pro třetí osobu – tedy jednání směřující k naplnění účelu původního vynaložení částky 2 mil. Kč z majetku společnosti F., a. s. Výsledek smluvního vztahu se společností A., s. r. o., však z rozhodnutí není zřejmý (srov. též žádost společnosti N., s. r. o., o vrácení zálohy 2 mil. Kč společností A., s. r. o., na č.l. 261, reakce na ni taktéž není ze spisového materiálu zřejmá). Nevýhodné okolnosti v podobě vynaložení 2 mil. Kč jsou tedy zřejmé v případě smlouvy se společností N., s. r. o., ale tyto mohou kromě zavinění ve formě nepřímého úmyslu vypovídat také o vědomé nedbalosti obviněných ve vztahu ke způsobení škody, tedy formě zavinění, která by danou právní kvalifikaci vylučovala. Naplnění smlouvy se společností A., s. r. o., by pak znamenalo, že částka 2 mil. Kč byla společností F., a. s., vynaložena oprávněně a v podstatě účelně a byl by zcela vyloučen škodlivý následek jednání obviněných, jakož i porušení povinnosti spravovat cizí majetek z jejich strany. V této souvislosti je možné odkázat i na pasáže odůvodnění napadeného rozsudku, které popisují aktivní přístup obviněného Ing. J. M. směřovaný k uzavření smluv o poskytnutí majetku k zástavě a krytí zmíněného úvěru. Jednání tohoto obviněného tedy rovněž nesvědčí o jeho srozumění s porušením zákonné povinnosti týkající se správy cizího majetku.

V posuzované trestní věci tedy ani skutková věta výroku napadeného rozhodnutí ani jeho odůvodnění neobsahují takové okolnosti, které jsou z hlediska zákona nezbytné pro naplnění všech znaků dokonaného trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku obviněnými. Způsob vzniku škody v daném případě vyplývá nejasně i z posudku znalce (srov. č.l. 1011). Toto pochybení v právním posouzení skutku se přitom ve stejné míře dotýká dovolatele J. Č., jakož i spoluobviněného Ing. J. M. Také v jeho případě tedy chybí skutkový podklad pro závěr o vzniku škodlivého následku trestného činu. Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. ohledně dovolatele zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 7 To 565/2005, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. a § 261 tr. ř. tento rozsudek zrušil také v části týkající se obviněného Ing. J. M. Dále podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V rámci nového projednání věci se bude muset krajský soud zaměřit na jednoznačné zjištění těch okolností, které případným zaviněným jednáním obou obviněných vedly ke způsobení škody poškozenému, rovněž tak bude muset objasnit výsledek smluvního vztahu mezi společnostmi F., a. s., a A., s. r. o. Odvolací soud sice v dané věci provedl změnu skutkového stavu věci, ale jeho závěry neumožňovaly vyvrátit námitky uplatněné obviněnými již v odvolacím řízení, týkající se mj. zavinění, porušení zákonné povinnosti obviněnými a způsobení škody. V následujícím řízení bude v tomto směru zapotřebí doplnit dokazování a skutkový stav věci, zejména bude třeba provést výslech svědků - představitelů posledně uvedené společnosti – k okolnostem jejich vztahu se společností F., a. s., resp. N., s. r. o. Vzhledem k rozsahu očekávaného doplnění dokazování a ke skutečnosti, že vytčená pochybení se týkala rozhodnutí odvolacího soudu a jím učiněných změn skutkového stavu věci, vrátil Nejvyšší soud věc do stádia řízení u soudu druhého stupně. Teprve v případě, že soud učiní nepochybné zjištění, že zajištění úvěru nebylo či nemohlo být dosaženo ani spoluprací se společností A., s. r. o., a že s touto okolností byli srozuměni oba obvinění, bude možné učinit závěr o zaviněném způsobení škody společnosti F., a. s. za splnění dalších zákonných podmínek trestnosti.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. října 2006

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová

Vydáno: 18. October 2006