JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 1032/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. září 2006 o dovolání, které podal obviněný M. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 8 To 36/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 97/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný M. P. byl rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 3 T 97/2001, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěný den na podzim roku 1997 před datem 25. 11. 1997 na chodbě před advokátní kanceláří ve víceúčelové budově ve Ž. n. S. pod záminkou vymožení pohledávek ve prospěch poškozeného R. S., od jeho dlužnice E. Š. převzal od jmenovaného částku 36 000,- Kč, žádné služby však poškozenému neposkytl a peníze přes opakované urgence poškozenému nevrátil.

Za výše uvedený trestný čin byl obviněnému M. P. uložen podle § 250 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku a 6 měsíců. Současně bylo citovaným rozsudkem podle § 228 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit poškozenému R. S. náhradu škody ve výši 36 000,- Kč, přičemž poškozený byl podle § 229 odst. 2 tr. řádu se zbytkem svého nároku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný M. P. napadl citovaný rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou bezprostředně po jeho vyhlášení dne 19. 5. 2005 odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 8 To 36/2006, podle § 253 odst. 3 tr. řádu odmítl, neboť nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 16. 5. 2006 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 27. 3. 2006.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 14. 7. 2006 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu. Obviněný M. P. nesouhlasí s rozhodnutím soudu druhého stupně, neboť podle jeho názoru neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jak ve svém dovolání uvádí obviněný, v lednu 2006 byl soudem prvního stupně vyzván k odstranění vad podaného odvolání. Protože na tuto výzvu nereagoval, byl mu dne 9. 1. 2006 pro účely sepsání odvolání ustanoven soudem obhájce JUDr. J. M. Obviněný konstatuje, že o ustanovení tohoto obhájce a současném zproštění obhajoby původního obhájce JUDr. R. K., se dozvěděl až dne 16. 5. 2006 v souvislosti se zasláním rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí jeho odvolání. Do té doby byl obviněný podle svého názoru přesvědčen, že obhajobu vykonává JUDr. R. K., jemuž dne 20. 1. 2006 zaslal veškerou dokumentaci týkající se projednávané trestní věci. Obviněný M. P. má za to, že došlo k jednoznačnému pochybení obhájce ustanoveného soudem JUDr. J. M., který, ačkoli řádně převzal rozhodnutí soudu prvního stupně, byl ve věci nečinný a nereagoval ani na výzvu soudu k odstranění vad odvolání. Z výše uvedeného podle názoru obviněného jednoznačně vyplývá, že byl poškozen na svých právech. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného M. P. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru nebyla zachována obhajovací práva obviněného, pokud se skutečně nedozvěděl o zrušení ustanovení obhájce JUDr. R. K. a ani nevěděl, že ho již zastupuje jiný obhájce. Jak dále ve svém vyjádření doplňuje státní zástupkyně, obviněný nemohl v důsledku uvedeného postupu soudu navázat účinnou spolupráci s ustanoveným obhájcem, a tím i hájit svá práva před soudem. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně a aby tomuto soudu přikázal věc k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný M. P. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Pokud jde o dovolací důvod, obviněný M. P. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu. Podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Tento dovolací důvod je nutné vykládat tak, že je dán jen tehdy, jestliže po tu část řízení, kdy obviněný neměl obhájce, ačkoli ho měl mít, orgány činné v trestním řízení prováděly úkony směřující k vydání meritorního rozhodnutí, které bylo následně napadeno dovoláním.

Nejvyšší soud k citovanému dovolacímu důvodu dále poznamenává, že každé porušení práva na obhajobu ještě současně neznamená naplnění tohoto dovolacího důvodu. O naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu nelze uvažovat např. tehdy, pokud ustanovený obhájce obviněného nevykonává svou obhajobu způsobem uvedeným v zákoně. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, způsob obhajoby není soud oprávněn nijak hodnotit a nemůže do něj nijak zasahovat, protože jde výlučně o vztah mezi advokátem jako obhájcem na straně jedné a jeho klientem jako obviněným na straně druhé. To platí i v případě, byl-li obhájce obviněnému ustanoven soudem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 528/2002, publikované pod č. T 455. ve svazku 19 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaného Nakladatelstvím C. H. Beck, Praha 2003, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 3 Tdo 567/2005, publikované pod č. T 806. v sešitu 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného Nakladatelstvím C. H. Beck, Praha 2005).

Jak vyplývá z č. l. 152 trestního spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou vedeného pod sp. zn. 3 T 97/2001, v posuzovaném případě byl dne 9. 1. 2006 obviněnému M. P. ustanoven podle § 251 odst. 2 tr. řádu soudem prvního stupně obhájce JUDr. J. M. Podle doručenky zařazené na č. l. 152 trestního spisu převzal tento obhájce opatření o ustanovení obhájce spolu s příslušným poučením dne 12. 1. 2006. O ustanovení obhájce rozhodl soud prvního stupně poté, co obviněný ve stanovené lhůtě neodstranil vady podaného odvolání a nezvolil si sám svého obhájce, přičemž u něj nešlo o nutnou obhajobu. Ke shora uvedenému dovolací soud doplňuje, že za týmž účelem byl opatřením ze dne 2. 1. 2006 původně soudem prvního stupně ustanoven obhájce JUDr. R. K., který však přípisem doručeným tomuto soudu dne 9. 1. 2006 a zařazeným v trestním spise na č. l. 149 požádal soud o zproštění povinnosti obhajovat obviněného M. P. Jak je ovšem ze spisu rovněž zřejmé, obviněnému se nepodařilo opakovaně doručit písemnosti spojené s uvedenou změnou obhájce, a to ani na různé adresy, kde se měl zdržovat.

Na podkladě spisu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nelze přisvědčit dovolací námitce obviněného stran porušení jeho procesních práv. Pokud totiž soud prvního stupně ustanovil podle citovaného zákonného ustanovení obviněnému M. P. obhájce za účelem odstranění vad odvolání podaného proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 3 T 97/2001, nemohlo dojít k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu. Jak je totiž patrné z výše uvedeného, soud prvního stupně dostatečně zajistil obhajovací práva obviněného M. P. vyplývající z postupu podle § 251 odst. 1 tr. řádu, a lze proto konstatovat, že obviněný měl pro relevantní část řízení obhájce. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, pokud v důsledku popsaného postupu, resp. nečinnosti ustanoveného obhájce JUDr. J. M., nedošlo k odstranění vad podaného odvolání a obsahově nedostatečné odvolání, které podal sám obviněný, muselo být podle § 253 odst. 3 tr. řádu odmítnuto. Soud prvního stupně totiž splnil všechny podmínky vyžadované pro postup při odstraňování vad podaného odvolání ve smyslu § 251 odst. 2 tr. řádu, a odvolacímu soudu tudíž v uvedeném rozhodnutí nebránily ani překážky podle § 253 odst. 4 tr. řádu. Přitom vůči ustanovenému obhájci JUDr. J. M. byl dodržen postup podle § 251 odst. 1 tr. řádu, protože byl řádně vyzván k odstranění vad odvolání podaného obviněným M. P., k tomu mu byla stanovena lhůta 5 dnů a obhájce byl upozorněn na důsledky jejího nedodržení spočívající v odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 1 tr. řádu. Nečinnost obhájce a neodstranění vad podaného odvolání tedy nemohlo vést k jinému důsledku, než jaký vyplývá z rozhodnutí odvolacího soudu napadeného dovoláním. Navíc za uvedených okolností rozhodně nelze učinit závěr, že obviněný neměl obhájce, ačkoli ho podle zákona mít měl, takže uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu zde nepřichází v úvahu.

Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. P. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyl naplněn uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu. Protože však jeho dovolání bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle citovaného zákonného ustanovení, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými, odmítl dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 20. září 2006

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y

Vydáno: 20. September 2006