JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 1000/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. srpna 2006 o dovolání obviněného R. V., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 9 To 138/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 221/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 3 T 221/2005, byl obviněný R. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že společně po předchozí dohodě s již odsouzenými D. P., a A. D., odcizili dne 21. 10. 2004 kolem 20.00 hodin ve skladu společnosti F., okres M. B., 96 ks palubních desek s airbagy pro vozidla zn. Škoda Octavia a dále 160 ks levých a 160 ks pravých plastových podběhů rovněž na vozidla zn. Škoda Octavia v celkové hodnotě 1.460.397,- Kč, když podle pokynů obviněného vyhotovila D. P. nepravdivý dodací list pro převod autosoučástek pro závod V. a toto zboží bylo následně naloženo na nákladní vozidlo řízené A. D., který dané díly po 20.39 hodině tímto vozidlem vyvezl ze závodu společnosti F. a podle pokynů a osobního doprovodu obviněného R. V. předal odcizené součástky obviněnému, za což od něj dostal částku 5.000,- Kč, vše ve škodě společnosti F. S.- B., s. r. o.

Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl podle § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by jej ve stanovené lhůtě nevykonal, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu bylo uloženo, aby společně a nerozdílně s již odsouzenou D. P., a odsouzeným A. D., nahradili poškozené společnosti F. S. B., s. r. o., škodu ve výši 334.499,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 9 To 138/2006, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 9 To 138/2006, podal obviněný R. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v něm odvolacímu soudu vytkl, že se náležitě nevypořádal s námitkami obsaženými v jeho odvolání a závěr o jeho vině učinil především na základě výpovědi již odsouzeného A. D., kterou podle něj nelze považovat za věrohodnou. Podle obviněného jednak není podepřena žádným jiným důkazem, když další důkazy jsou údajně od této výpovědi odvozeny, přičemž výpověď je údajně velmi kusá v části týkající se samotného odcizení autosoučástek ve společnosti F. a jednak byl A. D. za tento trestný čin již odsouzen.

Obviněný se také ohradil proti závěru soudu, že to byl on, kdo trestný čin zorganizoval, protože tato skutečnost podle něj nevyplývá ani z výpovědi svědka A. D. a ani se údajně nepodařilo prokázat spojení mezi svědkem V. H., již odsouzenou D. P. a obviněným R. V. nebo uživatelem mobilního telefonu, když soud podle něj neprokázal, že obviněný byl uživatelem telefonního čísla, které měl svědek A. D. uloženo ve svém telefonu pod jménem R. F.

Obviněný uvedl, že se nedopustil trestného činu a nebylo to ani jednoznačně prokázáno, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 9 To 138/2006, a aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání obviněného, ač je učiněno s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítá jen neúplné a údajně vadné hodnocení provedených důkazů, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění. Dodala, že skutkovými zjištěními učiněnými v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky je dovolací soud vázán, a proto nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v 265b tr. ř., a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř. proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda námitky uplatněné v dovolání lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu rozhodnutí dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/2003). S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost povedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. či namítat jiné porušení trestního řádu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/2003).

Nejvyšší soud zjistil, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nenamítal však nesprávnost právního posouzení skutku, ale uvedl pouze odlišnou verzi skutkového stavu, a tím napadl skutková zjištění učiněná soudy. Nejvyšší soud připomíná, že s námitkami uplatněnými v dovolání se zabývaly a přesvědčivě vypořádaly soudy již v předchozích stádiích trestního stíhání obviněného, přičemž z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je mimo jiné patrno, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného, tedy i jeho odvoláním, a jakými úvahami se řídily, když posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.

Námitkami skutkové povahy jsou jak výhrady obviněného týkající se hodnocení výpovědi svědka A. D., věrohodnosti jeho osoby a tak námitky ohledně údajné jednostrannosti hodnocení důkazů. Polemikou se skutkovými zjištěními soudů je také tvrzení obviněného, že nebylo prokázáno spojení mezi ním, V. H. a D. P., a nebyla tak prokázána jeho úloha v trestním jednání. Nejvyšší soud podotýká, že soudy v odůvodněních svých rozhodnutí logicky vyložily, o které důkazy opřely svá skutková zjištění a uvedly, že svědecká výpověď A. D. je úplná a i v té části, kterou obviněný označil v dovolání za kusou. Obviněný tedy ve svém dovolání nenamítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale pouze se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. srpna 2006

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 23. August 2006